Minulý týden zahajovala čtrnáctý ročník Svatováclavského hudebního festivalu. Jako sopranistka patří k vyhledávaným pěvkyním, slaví úspěchy na domácí i světové scéně, nikdo by ovšem zřejmě neřekl, že k opeře přišla jako slepý k houslím. Má ráda industriál a těší se na vrtání v zahradní hlíně.
„V Ostravě jsem viděla své první představení Prodané nevěsty, což rozhodlo o tom, že jsem se stala operní zpěvačkou. Studovala jsem na bohumínském gymnáziu a v rámci předplatného jsme se školou navštěvovali divadlo. Tehdy mi bylo šestnáct. Když jiní už v tomto věku studují konzervatoř, tak já ani nevěděla, co je to předehra. Přišla jsem do hlediště, opona byla zatažená a já se ptala sama sebe: Tak kde je to divadlo? Dole hraje ‚jen‘ orchestr v díře... To si přece mohu zajít na koncert Janáčkovy filharmonie. Byla jsem úplně nepopsaný list,“ prozrazuje o svých počátcích operní diva.
Kateřina Kněžíková
|
Pak se ale opona v tehdy ještě nezrekonstruovaném Divadle Antonína Dvořáka zvedla. „Kdybych neviděla v Ostravě Prodanou nevěstu, tak bych se do opery nikdy nezamilovala. Najednou mě tento svět úplně uchvátil,“ dodává pěvkyně.
Prodaná nevěsta se stala zlomem
Do té doby snila o zcela jiném povolání. „Původně jsem se chtěla zabývat farmacií, snila jsem o tom, že se stanu laborantkou farmacie. Prodaná nevěsta mě nakopla úplně jiným směrem. Věřím tomu, že existují jisté geny, které se předávají z generace na generaci, ale vždy rozhoduje daný okamžik, který může vše zvrátit,“ míní Kateřina Kněžíková.
Protože rodiče bydleli na Karvinsku v Dolní Lutyni v části Zbytky, což byl pro mladou dívku konec světa, do Ostravy běžně necestovali. „Nebylo proč. Blíže je Karviná, Bohumín a Orlová. To byl můj rajon ve zdejší společné aglomeraci. Pokud jsme do Ostravy přeci jen vyjeli, tak mě rodiče nebrávali na operu, ale do zoo. Což bylo dáno i tím, že jsem nepocházela z hudební rodiny,“ líčí své dětství.
Ani dnes na Ostravu není mnoho času: „Přijedu na představení a po něm ji hned opouštím. Anebo jedu do Dolní Lutyně. Cestou, kterou jezdím, sleduji, jak se kolem staví nové domy a jak se ráz krajiny postupně proměňuje.“
Stačí správný dým... a je doma
Aby se mohla ocitnout doma, stačí Kateřině Kněžíkové někdy jen zavřít oči a nasát ten správný dým, i s ním je pro ni Ostravsko neodmyslitelně spjaté. „Stačí, když se pálí listí a vzduch je trochu ‚nasmrádlý‘, tak se cítím jako doma, nevadí mi to. Když se něco takového děje v jiných místech republiky, okamžitě mi docvakne, že je to vůně mého domova. Každé město má svou vůni. Sice jsem jí hodně odvykla, nicméně ji znám z dětství a nevadí mi. Retrospektivně se mi díky ní vybavují zážitky z mládí.“
Přestože byla přijata na Janáčkovu konzervatoř, odešla. „Vybrala jsem si studium v Praze. Tady jsem byla první, tam skoro poslední, vzala jsem to jako výzvu s tím, že to chci dotáhnout až mezi ty první. Praha je město více možností, tak to prostě je.“
Zdejší region má ovšem stále zarostlý pod kůží. Stačí, když sem jede, už se jí mění přízvuk. „Když jsem jezdila domů ze studií vlakem, tak můj přítel, nyní už manžel, říkal: Přejedeš Zábřeh na Moravě a začínáš mluvit krátce. Je to tak, přízvuk spjatý se zdejším regionem se mi hned vrací. I když se snažím mluvit spisovně, vždycky si mě najde a instinktivně pak mluvím rychleji a s přízvukem na předposlední slabice.“
S takzvaným kratkym zobakem by toho jako umělkyně v Praze mnoho nepořídila, kolegové jí to ostatně dali okamžitě najevo: „Když jsem přijela do Prahy, hned si mě všichni dobírali: Okamžitě se nauč mluvit, jinak se s tebou nebudeme bavit. Nikdo ti nerozumí.“
Je dobře, že si Ostrava ponechává industriální tvář
Ostrava jí utkvěla v mysli i svým průmyslovým rázem. Dodnes pro něj má slabost. „Líbí se mi industriální styl, jsem nadšená, že v Ostravě zůstal uchován. Že se jej nesnaží zadupat, ba naopak jej vyzdvihují, protože k Ostravě patří. Naopak Karolina mi tady vůbec nesedí. Industriál mám ráda, když je přiznané zdivo, trubky nebo jsou oprýskané zdi. Nedokázala bych v něm asi bydlet, ale mám ho ráda,“ vysvětluje Kateřina Kněžíková.
Ostrava se zpěvačce v jejich vzpomínkách odvíjí také kolem známého obchodu Ostravica. „Pamatuji, jak jsme ještě chodili nakupovat do toho domu, který je dnes zavřený, v ruinách. Nejen do Ostravice, ale také do Lasa, kde moje maminka jednu dobu pracovala. Z Ostravice mi utkvěly v paměti snad první jezdicí schody v Ostravě. Byla jsem jimi uchvácená,“ vzpomíná pěvkyně.
Přestože je její jméno spojováno se světem velké teatrální scény plné zlata a krajek, nezapře v sobě venkovský typ. „Mám ráda vesnici a její klokot. V Dolní Lutyni jsme byly nedávno s dcerou na výstavě drobného zvířectva, na kterou jsem chodila jako malá. Do Orlové jsem jezdila na hodiny zpěvu, do Bohumína na klavír, to je více má krajina,“ doplňuje Kateřina Kněžíková.
