V prvním patře historického domu na místeckém náměstí Svobody jsou prosklené vitríny plné kamenů. Některé vypadají obyčejně, další jsou od pohledu „jiné“.
„Existují tři druhý meteoritů, všechny máme v našem muzeu zastoupené. Nejběžnější jsou kamenné, které svým vzhledem připomínají běžné pozemské kameny. Tedy do doby, než je vezmete do ruky, protože díky mnohem vyšší hustotě jsou výrazně těžší,“ přibližuje Jaroslav Filip.
I když běžnému návštěvníku muzea mohou přijít obyčejné, Jaroslav Filip je má nejraději. „Fascinující je, že mnohé jsou starší než planeta Země,“ dodává.
O vitrínu dále jsou k vidění meteority železné, jež na první pohled zaujmou na řezu neobvyklou strukturou. „Když jakýkoliv železný meteorit rozříznete a naleptáte kyselinou dusičnou, objeví se takováto struktura způsobená železoniklovou slitinou. Jedinou výjimkou jsou takzvané ataxity s vysokým obsahem niklu. U ostatních je to ale spolehlivý poznávací znak, který nelze nijak napodobit či falzifikovat,“ objasňuje Filip.
Nejvzácnější kategorií jsou podle jeho slov meteority železokamenné, zejména takzvané pallasity. „Ze všech prokázaných 74 tisíc pádů meteoritů pouhých 137 nálezů jsou pallasity,“ říká Filip a ukazuje jeden z vystavených kousků. „Tento pochází z Keni, kde byl objeven v roce 2016, což v tomhle světě znamená, jako by to bylo včera. Ze všech pallasitů jsou tyto cenově nejdostupnější. Cena je okolo 120 korun za gram, zatímco u těch starších už zaplatíte za gram skoro stejně jako za zlato,“ dodává.
Tajemství původu vltavínů
Ze své sbírky pak lidem v muzeu ukazuje i meteority pocházející původně z povrchu Měsíce či Marsu, které patří k těm úplně nejznámějším. A také slavné vltavíny, o nichž se mnoho laiků domnívá, že pocházejí také z vesmíru.
„Jedná se o takzvané tektity, což nejsou v pravém smyslu meteority, ale aby vznikly, muselo dopadnout poměrně velké vesmírné těleso, které přetavilo pozemskou hmotu, v případě vltavínů byla původním materiálem pozemská hmota bohatá na jíl,“ vysvětluje Filip.
On sám se většinu života profesně točil kolem piva, pracoval například pro několik malých regionálních pivovarů. Kameny z vesmíru se začal více zabývat relativně nedávno. „Zájem o vesmír jsem měl odmalička, ale před sedmi lety jsme se přestěhovali do Beskyd nedaleko místa dopadové plochy slavného meteoritu Morávka. Samozřejmě mi to nedalo a zkoušel jsem ho také hledat,“ vzpomíná Filip.
„I když jsme měli několik nálezů, o nichž jsme si mysleli, že to jsou meteority, tak se nakonec ukázalo, že nebyly. Ale byl to začátek mého zájmu, začal jsem si obstarávat meteority z celého světa a postupně budovat svou sbírku,“ pokračuje.
V případě Morávky z roku 2000 se jedná o takzvaný meteorit z rodokmenem. „To znamená, že vědci mají přesně zmapovanou celou jeho cestu Sluneční soustavou, takových je známých jen několik desítek,“ osvětluje sběratel.
Na Morávce se oficiálně našlo asi sedm kusů, podle Filipa by pak mohl být počet neoznámených nálezů zhruba stejný.
Meteorit vám nikdo nezabaví
„Přitom v Česku máme v tomto směru jedny z nejbenevolentnějších zákonů. Pokud najdete meteorit, jste jeho vlastníkem. Ve vlastním zájmu jej ale můžete poskytnout vědeckému ústavu, ten vám jako nejvyšší autorita potvrdí jeho pravost, čímž výrazně stoupne cena daného kousku, a zároveň tím i pomůžete vědě a výzkumu. A nemusíte se bát, že vám ho zabaví. Nedochází tím k zatajení nálezů,“ objasňuje Filip.
Srovnává tak situaci se sousedním Slovenskem, kde nálezce musí ze zákona meteorit odevzdat. Kvůli tomu lidé své objevy raději tají. „Když zhruba před deseti lety spadl meteorit v Košicích, tak už se po pár dnech nabízely jeho kousky na světových aukčních portálech za nehorázné ceny. A vůbec se to nedostalo k vědcům, protože se lidé báli, že o to přijdou,“ popisuje.
„Spadlo to za sousedovou zahradou“
Dnes má Jaroslav Filip mezinárodní osvědčení a zájemcům běžně pomáhá meteority identifikovat. Jak ale říká, velmi často musí tazatele zklamat. „Třeba přijde paní a říká, letěl nám nad hlavou meteorit, bylo to krásně vidět, jak dopadl někde za sousedovou zahradou, a pak ukáže očouzený kámen, který tam našla. A já to zkontroluji, analýza ukáže, že to meteorit není,“ vypráví.
Meteority lze totiž najít pouze v místech dopadu a těch je na území České republiky zmapováno za celou historii pouze okolo třiceti. V Moravskoslezském kraji jsou kromě zmíněné Morávky zaznamenány už pouze dva další dopady, jeden v Opavě z roku 1925 a druhý ve Staré Bělé v polovině 19. století.
„Hlavním poznávacím znamením takového kamene bývá vyšší hmotnost, a to kvůli vysoké hustotě železoniklové slitiny, kterou všechny meteority obsahují. Další vlastností je jejich magnetismus, proto se k jejich hledání používá nejčastěji silný magnet,“ popisuje Jaroslav Filip s tím, že původ kamene pak spolehlivě potvrdí až odborná analýza.
Od poloviny 20. století pomáhá s hledáním meteoritů bolidová síť, za jejímž vznikem stojí čeští vědci. „Jedná se o síť kamer, která každou noc sleduje oblohu. A jakmile se na obloze objeví typická ohnivá čára, jsou vědci schopni zjistit, jak bylo to těleso velké, zda z něj něco dopadlo na zem, a v řádu hodin dokážou vypočítat i dopadovou oblast,“ říká sběratel.
