V 60. letech, kdy muž začal esperanto studovat, hovořily tímto mezinárodním jazykem asi tři miliony lidí. Karpecki tvrdí, že po maturitě uměl jen ruštinu a pár anglických slovíček.
„Moc jsem si přál cestovat, proto mě nadchla nabídka vyučujícího, abych se přihlásil do klubu esperantistů. Řekl mi, že všechna podstatná jména končí na o, přídavná na a, infinitiv na i, a když znáte asi pětadvacet přípon a předpon k základu slov, stačí to, aby se vaše slovní zásoba obrovsky rozrostla. Vypadalo to velmi jednoduše a taky bylo,“ vykládá Karpecki.
„Začal jsem se učit. Zjistil jsem, že existují i esperantské časopisy s adresami z celého světa na dopisování. Už po šesté lekci jsem si jednu našel. Dívka ze Srbska se jmenovala Jovanka Nikolič,“ vzpomíná senior.
Podotýká, že hned v prvním listu dost popletl slova. Místo iri (jít) psal diri (říct). Žena mu přesto odpověděla.
„Moje omyly brala s úsměvem. Přátelili jsme se několik let,“ doplnil Karpecki, jemuž písemný kontakt nahradil sen o cestování. Ten se mu rozplynul kvůli totalitnímu režimu. Pak si dopisoval s lidmi z 28 států. Měl přátele v Číně, Maroku, USA či Japonsku.
V Brně jej esperantem oslovil francouzský železničář
Asi nejdéle ze všech mu vydržel vztah s Novozélanďankou Sonjou Scott. „Zrovna se jí chystám napsat. Byla dokonce už dvakrát u nás na návštěvě,“ říká muž.
„Jednou se mě v dopise ptala, co bych si přál ke kulatinám. Odepsal jsem, že by se mi líbil vycpaný pták kiwi, který žije jen u nich. Za nějaký čas dorazil dopis. Stálo v něm, že se doma s manželem dlouho smáli, protože takový dárek by u nich musel schválit parlament,“ vypráví Karpecki.
Umělý jazyk esperantoEsperanto vymyslel ve druhé polovině 19. století polský židovský lékař Ludvík Lazar Zamenhof. Umělý jazyk vytvořil proto, aby se snadněji domluvily různé národy napříč zeměkoulí. Kvůli dominující angličtině se však esperanto ve světě výrazněji neprosadilo. |
Kuriózní moment zažil v Brně před nádražím, když ho zastavil člověk a prosil ho esperantem o radu. Zůstal úplně v šoku, když mu plynule esperantem odpověděl. „Francouzský železničář s volnou jízdenkou po Evropě to nečekal,“ líčí senior, který by se ještě někdy rád podíval na tradiční setkání klubu esperantistů na Velké Čantoryji.
Karpecki také vytvořil unikátní web O Hrčavě – nejvýchodnější obci trojmezí. Část textů přeložil i do esperanta. Jeden začíná větou: „Hrčava – civito, kiu havas kion proponi al turistoj.“ (Hrčava – obec, která má turistům co nabídnout.)
Esperanto není oficiálním jazykem žádné země, ale každý rok se v něm konají stovky mezinárodních konferencí a setkání – bez tlumočníků. Výhodou jazyka, který podporuje i celosvětová organizace UNESCO, je to, že se dá naučit celkem snadno a rychle. To potvrzuje i Karpecki, když ukazuje tenkou knížku, která mu stačila k tomu, aby se jazykem bez potíží domluvil a také jím psal.
