Jaroslav Imrich pracuje jako elektrikář a o víkendech vystupuje jako DJ na svatbách. S manželkou mají dvě dospívající dcery. Jaroslav je právě na svém životním maximu, které je 151 kilogramů, jeho manželka si myslí, že za přibráním stojí ve skutečnosti to, že je její manžel šťastný a spokojený.
„Úplně normálně jsem se vyžral, protože mi chutná. Není to žádnou nemocí. Je mi 34 let a myslím si, že je na čase se sebou něco udělat. Podle mě je to ideální věk, kdy je tělo schopné ještě normálně fungovat,“ zamýšlí se nad sebou Jaroslav.
Velkou motivací je jeho manželka, která se rozhodla hubnout sama od sebe a začala už o pět měsíců dříve než Jaroslavovo natáčení. Za tu dobu se jí podařilo shodit z téměř 140 kilo na 118. Manželé se tedy rozhodli pojmout Jaroslavovu účast v pořadu jako výzvu – kdo zhubne za 8 měsíců víc?
Jako první čeká Jaroslava návštěva u obezitoložky Dity Pichlerové. Pozitivní je, že v Jaroslavově těle je stále více svalů než tuku a tak první úkol zní – rozpohybovat tělo, ideálně začít hodinu denně chodit. „Já jsem gaučový povalečový typ, bude pro mě těžké někde hodinu denně chodit,“ přiznává. Jaroslava čeká také zvýšení příjmu tekutin a omezení alkoholu. Lékařka ho upozorňuje na vysokou hladinu cholesterolu a také riziko rozvoje nemoci dny. I metabolický věk ukazuje, že by se Jaroslavovi zlepšit životní styl hodilo, místo 34 mu je 49 let.
1. měsíc
Pro Jaroslava bude náročné změnit své denní návyky. Jak sám říká, snídá až po příjezdu do práce, kde si v kantýně koupí párky a rohlíky. K svačině si třeba dá sladkou tyčinku. Obědy jí stejné, jako manželka, která i kvůli sobě vaří zdravěji a vyváženě, což následně jí celá rodina. Problém je jen v množství, které sní ona a které její manžel.
Jaroslav je veselá kopa, přesvědčen o tom, že dát si občas něco nezdravého, sladkého nebo smaženého přece dělá každý a když se to jí s chutí, že se to snad ani nepočítá. Nezdravé svačinky a mlsání tak trochu opomíjí i v zapisování svého jídelníčku.
Jaroslav nastupuje na speciální 1:1 dietu, během níž ho čeká kombinace rozmíchávání připravených nápojů a jídel v prášku a zároveň běžná strava. Čekají ho kontroly na týdenní nebo čtrnáctidenní bázi, takže nad ním bude neustálá kontrola, aby vše poctivě dodržoval. Pokud se mu hubnoucí proces podaří, na konci diety zase přejde zpět na běžnou stravu. Nejvíce Jaroslavovi vyhovuje, že má rychle postaráno o vyváženou snídani nebo svačinu do práce.
Jaroslavova manželka vyvrací během natáčení i jeden mýtus na základě vlastní zkušenosti: „Kvalitní a zdravá strava je stejně drahá jako nezdravá. Peníze, které by člověk utratil za alkohol a pochutiny totiž může dát do kvalitních surovin.“
2.–4. měsíc
„Je to pro mě rozpačité období. Když jsem nehubl, byl jsem v pohodě. Najednou jsem začal a pociťuji, že jsem agresivní, snáz vybuchnu a zvýšily se mi jaterní testy,“ říká.
Za první měsíc se mu ovšem podařilo zhubnout hned 13 kilo. Zbavil se alkoholu a začal nejen s rychlou chůzí, ale i s občasným během. Ten mu však lékařka Dita Pichlerová zatím vymlouvá: „Pro vás je spalování během běhu příliš vysoko a vy si potřebujete sahat spíše do tukových zásob. Zatím šetřete klouby, váha je ještě vysoká. Pro vás je opravdu výhodnější velmi rychlá chůze.“
Jaroslav i s manželkou Veronikou začínají cvičit v domácích podmínkách a online na ně dohlíží kvalifikovaná trenérka. Oběma jim doporučuje vhodné cviky a radí, jak zapojit všechny svaly na těle.
Dobře nastartované hubnutí ovšem Jaroslavovi trochu překazila nákaza covidem-19. I přes relativně přiměřený průběh trochu zamíchala kartami. „Ten měsíc jsem se hodně zabrzdil. Nevěděl jsem, jestli bdím, nebo spím,“ vzpomíná Jaroslav. Najet po nemoci na nastavený režim bylo náročné. Nicméně Jaroslav nabuzený tím, že je už zdravý, opominul doporučení lékařky, aby před během upřednostnil chůzi, a šel si zaběhat. „Chůze mi přijde přirozená, ne jako něco navíc, tak chodím běhat nebo si třeba večer zacvičím doma,“ říká.
5.–7. měsíc
Jeho manželka sice dodržuje nastavený životní styl, ale její váha začala stagnovat a tak přiznává mírnou demotivaci a pochyby, zda dělá vše tak, jak má. I proto jí vzal Jaroslav s sebou na kontrolu k lékařce. Doufá, že Veronice lékařka poradí, jak dál.
Jaroslavovi se hubnutí daří, dvě třetiny shozených 22 kilo připadá na tuk a metabolismus hezky funguje.
Veronika je ovšem zklamaná, protože několik týdnů její váha stagnuje. Z téměř 140 kilogramů zhubla na 101. Lékařka nicméně potvrzuje, že vše dělá správně, ale připomíná Veronice, že během tři čtvrtě roku zhubla téměř třetinu své hmotnosti a tělo potřebuje čas se s tím vyrovnat. Radí jí, ať nadále pokračuje ve zdravé stravě a pohybu, nakonec opět zvítězí a váha se konečně pohne na dvouciferné číslo.
Manželé začali navštěvovat i fitko a radují se, že kila i centimetry ubývají a rozdílu si všímají i jejich známí. „Je mi líp, už nejsem taková koule. Sám sobě se líbím,“ směje se Jaroslav. Veronika potvrzuje, že po zhubnutí je pro ni manžel samozřejmě přitažlivější.
Oba se shodují, že milovaného sladkého nebo jiných pochutin se úplně nevzdali a udělat to ani nehodlají. Rozdíl je jen v tom, že si dají trochu. Dopřejí si i grilované maso s bramborami, jen chleba a dresinky jako přílohu vyměnili za zeleninový salát.
I přes veškerou Veroničinu snahu jsou ovšem partie, na které sama nestačí. Proto jí na pomoc přichází zákrok estetické medicíny –abdominoplastika. Lékař Veronice vysvětluje zákrok a kromě odstranění nadbytečné kůže na břiše jí pomůže také se stehny. Pomocí speciální masti pak po zákroku zlepší elasticitu kůže.
8. měsíc
Po měsících tvrdé práce zhubl Jaroslav na 118 kilogramů, a to z tukových zásob. Vysoká hladina cholesterolu je zpět v normě a podařilo se mu se zbavit i spánkové apnoe. „Jsem na sebe pyšný, ale nevěřil jsem, že se mi podaří zhubnout tolik kilo,“ přiznává Jaroslav.
Velký kus práce i za pomoci operace má za sebou také manželka Veronika: „Jsem na sebe pyšná, jsem ráda, že se to povedlo, ale už mám zase další cíle. Nejsem člověk bez cílů,“ směje se. Veronice se ze životního maxima 140 kilo podařilo zhubnout na 86 kg a i u ní šlo převážně o tuk.
