Pět věcí, které můžete udělat pro ochranu děložního čípku před rakovinou

  • 0
Děložní čípek si zasluhuje stejnou pozornost jako prsa. Rakovina jej postihuje často a jen v Česku každý rok onemocní až 900 žen. I proto je třeba mu věnovat dostatečnou péči. Kromě pravidelných návštěv gynekologa pro něj každá z nás může udělat i něco navíc.
Ilustrační snímek

Rakovina děložního čípku souvisí s nákazou lidským papilomavirem, označovaným zkratkou HPV. Jde o skupinu virů napadajících lidské buňky pokožky a sliznice. Naše imunita takový útok mnohdy sama zvládne, ale v řadě případů vyhrají viry a mohou způsobit závažné nádorové onemocnění.

Na to, jak svůj děložní čípek co nejlépe ochránit, jsme se zeptali gynekologa Romana Peschouta z ambulance kolposkopické expertízy v Jihlavě.

1. Choďte na pravidelné prohlídky

Cytologie je screeningová metoda vyšetření rakoviny děložního čípku (ilustrační...

Rakovina děložního čípku je druhé nejčastější nádorové onemocnění u žen ve věku 15 – 44 let, ale s pravidelnými prohlídkami a vyšetřeními se dá jejímu rozvoji poměrně snadno zabránit.

Nálezy na čípku při gynekologické prevenci se dělí na tři skupiny. V první jsou ty „úplně v pořádku“ a stačí přijít na kontrolu zase za rok. Druhá skupina obsahuje nálezy s atypickými buňkami a vyžaduje další řešení. Třetí skupinu tvoří nálezy mezi těmito dvěma skupinami.

„Můžeme je označit jako nejasný nález na čípku. Příčin takového výsledku existuje mnoho,“ vysvětluje doktor Peschout a dodává, že ve většině těchto případů přistupují gynekologové k vyčkávací strategii: pozvou si pacientku po šesti měsících a provedou kontrolní vyšetření.

2. Pečujte o svou imunitu

Ilustrační snímek

Aby se posílila obranyschopnost buněk sliznice děložního čípku, doplňte vitamin C a užívejte i různé přírodní prostředky, třeba výtažky z hlívy ústřičné. Dobré je využít přípravky ve formě vaginálních gelů, které pomáhají pečovat o poševní mikroprostředí a oblast děložního čípku.

„Vyzkoušet můžete například vaginální gel Papilocare, který obsahuje směs látek podporujících vlastní imunitní reakci a následné zhojení. Jednotlivé složky gelu jsou přírodního původu a využívají se i jako podpůrná léčba při nádorových onemocněních“, doporučuje doktor Peschout.

Součástí prevence je také to, že jednou provždy típnete svou poslední cigaretu. Kouření totiž negativně ovlivňuje imunitní systém, který pak ztrácí sílu třeba i pro boj s papilomavirovou infekcí čípku.

3. Očkujte se

Očkování proti HPV (ilustrační fotografie

Nejlepší prevencí je očkování proti HPV. Vakcíny mají samozřejmě největší účinek u žen, které se s papilomavirem zatím nesetkaly, proto se nejčastěji očkují mladé dívky ještě před zahájením pohlavního života. Naočkovat lze i chlapce, protože ti mohou být přenašeči viru.

„Bohužel u nás zájem o tuto vakcínu klesá. V roce 2012 bylo v České republice proočkováno 75,7 procenta populace, zatímco o pět let později již pouze 63,7 procent,“ uvádí Jakub Dvořáček, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu. Nejvyšší proočkovanost má Malta (88 procent), následována Belgií (83 procent), Švédskem (82 procent) a Portugalskem (81 procent).

4. Používejte při milování prezervativ

Ilustrační snímek

Přenos HPV virů probíhá nejčastěji sexuálním stykem, velmi zřídka se HPV dá „chytit“ i používáním jednoho ručníku. Infekce může roky probíhat bezpříznakově – obvyklý věk nakažení je kolem 20. roku, nález na čípku se může objevit až o několik let později.

„Používání prezervativu samozřejmě snižuje pravděpodobnost přenosu HPV, ale nejedná se o stoprocentní ochranu před nákazou virem. Extrémně malé papilomaviry jím mohou proniknout,“ upozorňuje doktor Peschout.

5. Zvažte způsob antikoncepce

Ilustrační fotografie

Tvrdí se, že dlouhodobé užívání antikoncepce snižuje lokální imunitní odpověď, což by teoreticky mohlo zhoršit obranyschopnost těla proti papilomavirové infekci.

Gynekolog však nedoporučuje antikoncepci vysazovat, v některých případech může být vhodnější přejít z hormonálních přípravků podávaných ústy na jiný druh ochrany před početím. Vždy je vhodné to konzultovat s ošetřujícím lékařem.