Bulimii dokáže rozjet i nevhodná poznámka, říká terapeutka v Rozstřelu

  • 19
Téměř osm procent populace má nějakou formu poruchy příjmu potravy. O svém dlouholetém boji s bulimií v minulých týdnech veřejně promluvila také zpěvačka Tereza Mašková, která se s tímto onemocněním opakovaně potýká. „Spousta lidí má pocit, že bulimie léčitelná není, ale je. A má smysl ji léčit,“ říká v Rozstřelu terapeutka Kateřina Sloviaková z centra Anabell.

Porucha příjmu potravy je duševní onemocnění, při jehož vzniku hrají roli jak psychologické, tak biologické a sociokulturní faktory. „Často můžeme vidět společné rysy v osobnosti člověka, u kterého porucha příjmu potravy propukla. Jsou lidé zaměřeni na výkon, úspěšní, nezřídka perfekcionisté. U bulimie je tam navíc i určitý sklon k impulsivitě,“ vysvětluje psychoterapeutka.

NA KAFI: Bulimie je jako toxická kámoška. Ničí vás, ale nevzdáte se jí

Spouštěcím faktorem podle ní mohou být nevhodné poznámky okolí, nízké sebevědomí, rodinné zázemí, sociální sítě. „Pokud jsem perfekcionista, k tomu se zrovna necítím dobře, mám třeba období, kdy se mi moc nedaří, pak mi najednou nějaká marginální nedokonalost připadá jako zásadní problém. A mozek mi začne nabízet, co dalšího je ještě taky špatně. Specifikum poruch příjmu potravy je i to, že je často mají lidé, do kterých bychom to neřekli. Nevypadají, že by museli řešit své postavy. Je to zkrátka duševní onemocnění.“

Podle Kateřiny Sloviakové sice postižení lidé zažívají nenávist k sobě samému, zároveň jim ovšem nemoc dává určitý pocit kontroly nad svým životem a tělem. V případech bulimie k tomu ještě možnost ventilace emocí a stresu. Dodává však, že navzdory obecně rozšířené představě, bulimie neznamená vždy zvracení. „Bulimie se definuje epizodami přejídání a následnou kompenzací. Tou může, ale nemusí, být zvracení. Bývá to také nadměrné cvičení, nadužívání projímadel či hladovka.“

Bludný kruh

Podle terapeutky by měl člověk za odborníky přijít klidně už ve fázi, kdy se v souvislosti s jídlem necítí dobře sám se sebou a zatím jenom uvažuje o nějakém extrémním řešení. „Je dobré, aby klient přišel co nejdříve. Čím déle ta nemoc trvá, tím náročnější je vymanit se z jejích okovů. Klienti sami nám často popisují, že je to něco jako vězení. Bludný kruh, ze kterého se nedá vymotat.“

Jednotná terapie pro klienty s poruchou příjmu potravy neexistuje. Vždy záleží nejen na nemoci, ale také na osobnosti člověka, který ji trpí.

„V případech anorexie může být člověk kvůli podvýživě v akutním ohrožení života. Tam je nejdřív nutná bezprostřední lékařská péče. První je léčba těla a podvýživy. Pak teprve přichází na řadu pochopení té nemoci a jejích příčin,“ říká Sloviaková.

Ve StarDance jsme hubli všichni, ale já chtěla ještě víc, říká Mašková

Právě pochopení nemoci a změna životního stylu jsou primárními cíli terapie. Cesty k nim se přizpůsobují osobnosti klienta. „Existují různé typy terapií i terapeutů. V centru Anabell se v rámci poradenství nejdřív snažíme lidem najít vhodného terapeuta přímo pro ně, protože někomu vyhovuje víc třeba strukturovaný kognitivně behaviorální způsob (poruchy chování jsou chápány jako naučené špatné vzorce a terapeut s klientem pracují na jejich rozeznání a přeučení, pozn.red.), někomu víc psychodynamický přístup (důraz kladen na zkoumání nevědomých oblastí psychiky, pozn.red), jinému všeobjímající rogeriánský. Každý terapeut pracuje jinak. Je to velmi individuální.“

Prvních několik setkání proto slouží k tomu, aby se klient a terapeut vzájemně oťukali a zjistili, jestli si vůbec sednou. „Samotná léčba poruch příjmu potravy je dlouhodobá záležitost. Terapie trvají od několika měsíců až po roky.“

Pozor na psychoterapeuty, co slibují zázraky

V České republice je dlouhodobě kritický nedostatek odborné psychologické pomoci. I přesto by ale měli být při výběru psychoterapeuta lidé obezřetní.

„Existuje spousta lidí, kteří o sobě tvrdí, že jsou psychoterapeuti. Základním parametrem výběru by mělo být, zda má terapeut vysokoškolské vzdělání požadovaného směru. Ideální je psychologie, ale může to být i speciální pedagogika, sociální práce či adiktologie, a pak také následný dlouhodobý psychoterapeutický výcvik. Velmi opatrná bych byla tam, kde psychoterapeut slibuje zázraky. Terapeut je vlastně takovým průvodcem klienta tou léčbou. Nedělá zázraky ani nemůže slíbit, jak to dopadne,“ vysvětluje Kateřina Sloviaková.

Pamela Andersonová byla mým vzorem, teď už dokonalost neřeším, říká Soukalová

Jakou roli hraje při léčbě poruch příjmu potravy rodina, jak by měli rodiče postupovat v případech, kdy mají podezření, že jejich dítě trpí poruchou příjmu potravy i jaké jsou formy prevence, to jsou další témata Rozstřelu s terapeutkou Kateřinou Sloviakovou.

, iDNES.tv