Lékařka Aneta Málková je autorkou webu I ty porazíš bulimii a také autorkou několika e-booků, které mají pacientům s poruchou příjmu potravy pomoci. Když jí pacienti vyprávějí o svém trápení, přesně ví, o co všechno jde. Sama totiž poruchami příjmu potravy prošla. Sedm let žila s diagnózou: nejdříve s mentální anorexií, poté s bulimií. Už je to deset let, co se onemocnění zbavila.
PODCASTY iDNES.czŽenský svět do uší. Redakce ONA pro vás rozjela nové podcasty. NA KAFI najdete na iDNES.cz ale i na platformách, jako je Spotify, Apple nebo Google. Ať se vám dobře poslouchá...  |
„Má nemoc se postupně rozvinula od období vegetariánství přes ortorexii, což je chorobná snaha stravovat se zdravě, až po anorektickou fázi, kdy mým účelem bylo zhubnout, což se mi povedlo,“ vypráví v podcastu Na Kafi s tím, že poté se roztočil začarovaný kruh, kdy se snažila nepřibrat, držela přísnou dietu a hladověla. Jenže pak spadla na energetické dno, potřebovala doplnit živiny a najedla se. „Střídá se období hladovění a přejídání, které se pak zvrtne v bulimii, což se stalo i mě,“ přiznává.
Nemoc u Anety byla zákeřná v tom, že neházela jí, ani jejímu okolí, žádné vykřičníky. Jednotlivá stádia do sebe přecházela plíživě a nenápadně.
„Věděla jsem, že mám problém a věděla jsem, že je to špatně už od fáze anorexie. Ale zároveň ve snaze uspět a ustát náročné období ve studiu medicíny to pro mne byla taková jistá berle, které jsem se odmítala vzdát, což je u pacientek časté,“ poznamenala v podcastu a onemocnění přirovnala k toxické kamarádce. „Víte o ní, že vám s ní není dobře a že vám ubližuje, ale zároveň jste na ni tak zvyklí a jste si tak blízko, že se jí odmítáte vzdát.“
Když je vám ze sebe na zvracení…
Co se hodní v hlavě lidem, kteří se nedokážou mít rádi, nedokážou se přijmout a ani normálně najíst bez toho, aniž by se jejich hlava nezaplnila výčitkami? Jak se změní jejich život?
Z velikosti M jsem v anorektické fázi zhubla na S/XS a přišla jsem si šíleně tlustá. V zrcadle byla hubená holka, ale já jsem ji tam neviděla. Viděla jsem tam holku, která vypadá děsně a nesmí přibrat, aby nevypadala ještě hůř.
Aneta Málková: lékařka, host podcastu Na Kafi
Nejdříve to naruší jejich denní program: jídlo, respektive vztah k němu, ovlivní vše v rámci běžného dne. Poté člověk přichází o přátele, protože se kvůli jídlu a prázdným kaloriím v alkoholu vyhýbá společenským událostem, oslavám a večírkům. Žije ve schovávání a lži, aby nemusel nikomu vysvětlovat, jak jí, proč nejí a nepije...
„Jsou to depresivní fáze, někdy ‚jen‘ depresivní myšlenky ve smyslu: jsem nemožná, nezvládnu to, jak to, že nejsem schopná se z toho dostat, vždyť je to jen jídlo. Mnohem horší ale bylo to, že jsem se bála svěřit, protože jsem věděla, že skutečný obraz o mně samotné mé okolí nemá. A ve chvíli, kdy by přátelé přišli na to, čím trpím, tak by se jejich mínění o mně ještě zhoršilo. A to je častý problém těchto lidí. Potřebují pomoc, ale zároveň se o tu pomoc bojí říct, protože mají o sobě velmi špatné mínění a strach, že se mínění okolí o nich ještě zhorší,“ vysvětluje Aneta.
V České republice statistiky několik posledních let narůstají a překračují hranici pěti tisíc oficiálně hlášených pacientů ročně. To je oficiální číslo, podle Anety Málkové si však o pomoc přijde říct reálně pouze desetina těchto lidí. „V Česku tak můžeme mít kolem padesáti tisíc lidí s poruchami příjmu potravy ročně, a to je velké číslo. Osm až deset procent dívek na tuto nemoc umírá. Je to špička obrovského ledovce, a my známe jen tu,“ dodává.
Ze svého onemocnění nakonec našla cestu úplně sama, protože dospěla do momentu, že se skutečně chce vyléčit. Které metody jsou funkční a proč? Jak dlouho trvá, než se člověk s poruchového chování dostane do bezpečné zóny? A je „vyléčení“ trvalé? Poslechněte si nejnovější díl podcastu Na Kafi.
MUDr. Aneta Málková
 |
