pekne

mne to nepripada asertivne, mne to pripada agresivne... tie reakcie v clanku. Aj ked musim uznat, ze su fakt duchaplne a obcas by som nejaku snad aj vyskusala

Ne vždy to vyjde

Kolegyně  v práci mě neustále urážely svými posměšky. Když jsem ale opáčila a řekla něco o nich já, podaly na mě stížnost u vedení pro pomluvu. Vedení to šetřilo a závěr byl, že jsem je skutečně pomluvila a musela jsem se ještě písemně omluvit. Omluvu dvakrát nepřijaly jako nevyhovující a chtěly po mě napsat omluvu v tomto znění: Lituji a omlouvám se, že jsem se o nich hanlivě vyjadřovala a způsobila jim újmu v práci i v soukromém živote. Musela jsem se obrátit na právníka, který celou situaci teď řeší. Co na to teď psycholog

Re: Ne vždy to vyjde

no, to je tak, ako som napisala - clanok pekny, duchaplny, ale v realnom zivote mozno az zbytocne agresivne reakcie. myslim, ze ak sa nieco take udeje, treba si dobre premysliet, co clovek urobi, lebo sa to lahko moze obratit proti nemu

malý kurz asertivity

Žába chodí krokodýlovi do jezírka na ryby. Krokodýla to pochopitelně nesmírně znepokojuje a vytáčí, a tak se rozhodne, že to žábě nedaruje.Rozhodne se: zeptám se žáby na rovinu, jestli mi chodí do jezírka na ryby. Když řekne, že ne, sežeru ji za to, že lže. A když řekne, že jo, sežeru ji za to, že je drzá!!

Spokojen se svým plánem vyčkává.

Posléze se žába objeví a krokodýl se otáže: "Žábo, chodíš mi do jezírka na ryby?!?"

Žába na to: "Víš co, krokodýle? Běž do prdele!"

Re: malý kurz asertivity

A bude to mít ještě nějakou pointu - a nebo to bylo celé?

tak decka, komu se budeme posmivat?

jsem nevedel, ze se nam rubrika zmenila na ONOdnes. Ne, vazne se u nekoho z vas v praci chovaji dospeli jak deti a nekomu se posmivaji? Tomu snad ani nemuzu uverit. Me se naposledy posmivali decka ve treti tride zakladni skoly, tak jsem nejvetsiho posmevacka shodil ze schodů a odvezli ho do nemocnice s rozbitou hlavou, mel jsem z toho trochu problem, ale zase se mi uz nikdo nesmal.

Re: tak decka, komu se budeme posmivat?

U nás občas zesměšní nějakou takovou nejapnou poznámkou někoho šéf na poradě. Je to totiž slaboch a nekompetentní ubožák, kterého tam nikdo nebere vážně, takže si takto musí dodávat sebevědomí. Ke mě si to ale ten dement nedovolí. Ví, že by se se zlou potázal.

Nejlepší

je všechno si zapamatovat a když pak posměváček přijde s tím "jééé...nevzal bys za mě službu na Vánoce?" Tak ho patřičně poslat někam.

Re: Nejlepší

Jo, nejlepší je rovnou si to všechno zapsat, co?

To jsou kydy

jak z ňáký americký knížky typu "jak se stát milionářem" :-) Když mě ve firmě všichni (nebo šéf) nenávidí tak je asi na čase změnit místo :-) A když mě tam štve jen jeden tak ho pošlu tam kam ho posílali už naši otcové a dědové :-)

Co tady lítáte jako splašená koza?

Brzy poletíš taky, ze zoo utekl nosorožes - a píchnout jí deštníkem do zadku..

Každopádně není nic lehčího, než někoho zesměšnit

nebo vyprovokovat, ale zrovna na pracovišti mi to dvakrát konstruktivní a prospěšné nepřijde. Naopak kdekoliv jinde je to sranda, jen musíte vědět, že se za vás kamarádi postaví a nebo je kudy utéct

My jsme slušná firma, my si to o sobě jen myslíme

a nebo se pomlouváme, když tam dotyčný není, abychom si nepošramotili vzájemné vztahy na pracovišti

Re: My jsme slušná firma, my si to o sobě jen myslíme

Přesně tak, jakživa jsem se nesetkala se společenstvím lidí, kde by fungovaly takové vztahy jako jsou popsané v článku. Možná někde v kravíně, jenže tam to není o šikaně a posměchu (až na výjimky), ale zpravidla o obyčejný upřímnosti ("No Mařeno, ty máš dneska ale ránu... " Se podivej na sebe, nádhero..." a pak jdou stejně všichni svorně do putyky...).

Stejně si myslím,

že prosté, české: jdi do zadní části těla, je nejúčinnějí a rychlejší, než vymýšlet nějaké proslovy, které se otrlého posměváčka nijak nedotknou.