Bojím se žen, co se bojí dotknout se hrnce!!

Jo jo ženská, už není to co bývala. Dneska má každá první deprasi z toho že je těhotná a ještě nemá státnici nebo ředitelský post, jiná má deprasi jestli to donosí v 45letech a další mají mindráka z kdoví čeho. Máma Františka Palackého porodila geniální dítě na poli za Haodslavicema a přinesla ho domů v nůši. Tohle byly ještě pořádné matky. Dnes je máčka. Už před 30 lety naše gynekoložka říkala, že ženské už nejsou ani do postele, natož rodit.

Podle mě se to točí dokola. Miminko není úplně pohodové, matka trpí nevyspáním, je úzkostlivá, nervózní. Mimčo to vnímá a je taky nervózní, tak víc pláče. Co by měly dělat maminky s postiženými dětmi? Taky mají někdy krizi, ale pak začnou bojovat. A obdivuju dočasné pěstounky, které si berou miminka. Sotva to trochu vypipláte a předáte jinam. A asi to nebudou pohodová mimina, když nemůžou zůstat s mámou.

Koukám kolik je tady chytráků, bohužel mezi nimi spousta žen, co sežraly moudrost světa! Poporodní deprese je masakr, ta žena tomu neporučí. Po porodu se ženám život změní takovým zásadním způsobem, že se ani nedivím těm, co se z toho složí, mají deprese, úzkostné stavy. Pandemie moc nepomohla, zatímco dříve člověk mohl i s dítětem aspoň trochu normálně mezi lidi, popovídat si, svěřit se, postěžovat si se stejně postiženými třeba na kojeneckém plavání, teď byly všichni nuceni sedět doma. Sociální izolace je strašně náročná na psychiku.

V takové chvíli je důležité se s takovou ženou okamžitě rozejít a žádat díte do vlastní péče. Taková ženská má být zavřená v blázinci, může být pro díte nebezpečná a vydržet s ní doma bude také zbytečná přítěž. Těmto matkám by se měli děti automaticky odebírat.

Důležité je, nezačít si s někým, jako jsi ty. Patříš na uzavřené oddělení, slizoune.

Nechcem byť zlá, ale - tieto úzkostné, až depresívne stavy mávajú matky, ktoré s počatím dieťaťa čakali, potom, keď sa rozhodli, že predsalen dieťa chcú, zistili, že sa nedarí, a keď sa konečne zadarilo dieťa počať, tak v nich rastie strach oň, ktorý nevedia ovládnuť. Podotýkam, že to určite nie je pravidlo, ale ja si myslím, že mať prvé dieťa po tridsaťpäťke je rizikom na psychiku budúcej matky, a tak to potom aj dopadne... Samozrejme netreba to paušalizovať, ale pred tými tridsiatimipiatimi rokmi sa deti rodili oveľa mladším rodičom, a som presvedčená, že nebolo toľko depresií. Skutočne boli viditeľné len laktačné psychózy, ktoré teda nie sú ľahkou diagnózou, ale toto čo tu je dnes, v takej miere nebolo.

Pitomost, úplně stejně často to mají mladé matky

clovek prezije tri mesice a je klid...ale zalezi jak ktere dite. Prvni bylo vylozene o tom prezit tri mesice - peklo, druhe je tezce na pohodu. Levou zadni i s dalsim capartem. Aji jsem si rekl ze by slo treti mozna nekdy. ...mozna

"Úzkost či deprese trápí v těhotenství či po porodu každou pátou ženu."

Což ovšem nijak nevybočuje z celkových ženských statistik. Spousta žen se v těhotenství svých dosavadních úzostí naopak zbaví. Těhotenství, porod a mateřství pochopitelně pro ženu jsou velkou změnou, a tato někomu úzkosti přinese a někomu zase odnese. Obecně ale převažuje pozitivní vliv, protože dochází k naplnění smyslu života. (Ne, nechci zde polemizovat s těmi, kterým toto jako smysl života nepřijde.)

Páni, nemá on Andrejko taky poporodní depresi?

Toho kluka znám, hráli jsme spolu MtG :)