Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvHormony hrají podle psychiatra velkou roli, ale ne každá psychika ženy je na nich až tak závislá. „Určitě existuje část žen citlivých na výkyvy estrogenu a progesteronu, ale jsou i další deprese, které vyplývají z nové situace, nové zodpovědnosti, rodině obvykle klesají s narozením dítěte příjmy, žena vypadne ze své sociální bubliny a trvá, než si vytvoří novou…,“ jmenoval Antonín Šebela příčiny těhotenských a poporodních duševních potíží.
Veronika Kubrichová sama popsala, jakými úzkostnými stavy si po sama prošla. „Začalo to už zkraje těhotenství, postupně, plíživě – nevěděla jsem že se nechovám dobře – ačkoliv těhotenství probíhalo bez problémů, napadaly mě čím dál absurdnější situace, okolnosti, které by mohly těhotenství ohrozit. Věděla jsem že riziko je minimální, ale neměla jsem sílu nést jakékoliv riziko a dopracovala jsem se k úzkostným stavům. Zkraje jsem se dokola sama utvrzovala, že dělám dobře, když se všem rizikům vyhýbám a nakonec jsem nevařila, protože jsem se bála dotknout hrnce.“
Po porodu chvilku Veronika řešila praktičtější věci, ale čtyři měsíce po něm už nevycházela sama z domova a kdečeho se bála. „Bylo to neudržitelné a nepomáhaly ani návštěvy psycholožky,“ řekla. Nakonec sama uznala, že bez léků, které kvůli kojení dlouho odmítala, to nepůjde. „Už jsem nebyla schopná fungovat úplně v ničem. Ty tady blbneš, ale syn potřebuje tebe, řekl mi tatínek. To byl zlom, že jsem se objednala k psychiatrovi,“ přiznala v Rozstřelu a dodala, že žádné ženě se o takových potížích s nikým moc mluvit nechce, takže když už se svěřuje, je jí opravdu zle.
Veronice Kubrichové pomohly až léky. „Hodně mi ulevily, ale v dalších krocích jsem se musela naučit nevyhýbat věcem, kterých jsme se bála. Musela jsem se nutit překonávat nepřiměřené strachy. Trvalo to měsíce, roky,“ přiznala.
Psychiatr Antonín Šebela konstatoval, že je na místě vyhledat odbornou pomoc, pokud stav trvá nepřetržitě dva týdny a má tendenci se zhoršovat. „Když ženu nic moc v okolí nezajímá, ani dítě, ani partner, ani nový život. Hubne nebo naopak tloustne, moc rychle mluví a nedává to smysl, nechodí sama ven… to jsou všechno signály, že maminka potřebuje pomoc. Nejbližší rodina si s ní může popovídat, ale netlačit. Pokud myšlenky nejdou odehnat a zhoršuje se to, je třeba vyhledat odbornou pomoc.“
Veronika Kubrichová nabídla v Rozstřelu pomoc dobrovolnické organizace Úsměv mámy. Ta sdružuje maminky, které zažily podobné úzkosti a deprese. „Já prahla pro odborníkovi, který by měl zkušenosti s těmito mateřskými starosti a nikdo takový neexistoval. Teď jsme my taková první linie, na kterou se maminky mohou otevřeně obrátit, protože k odborníkům je dnes problém se dostat rychle. Jsme na onlinu a fungujeme i v dost městech v Česku,“ řekla.
Psychiatr Antonín Šebela z NUDZ hostem pořadu Rozstřel
Právě na pomoc maminkám se strachy a úzkostmi, jakými si prošla i Kubrichová, vznikla aplikace Kogito. „Analyzovali jsme bariéry, které pociťují ženy, když hledají pomoc a připravili jsme v aplikaci pět lekcí kognitivně behaviorální terapie. Učíme je pracovat s myšlenkami, které nás ovládají a vedou ke strachu, úzkostem, k bušení srdce, panice, depresím. Navíc aplikace nabízí i relaxační techniky,“ vysvětlil Šebela.
Existuje nějaká prevence, jak se dušeních potíží vyvarovat? „Určitě si hlídat spánek,“ shodli se oba hosté ve studiu. „Držet se osvědčených postupů, držet si zájmy, třeba i část práce. Někomu pomohou předporodní kuzy, pro další to není. Zásady preventivní péče o duševní zdraví mohou najít na stránkách opatruj.se.cz,“ uvedl psychiatr a Veronika Kubrichová dodala, že je dobré vědět, že takové stavy mohou nastat, nečekat, že samy odezní, ale něco pro to udělat, a také mít na blízku někoho, kdo má s něčím takovým zkušenost.“
