"Odešel? Tak ať táhne! Jeho blbost. " ...  takhle je potřeba to brát, ne ho chtít zpátky, to nefunguje...  a jestli jo, tak jen ve vzácných případech..

vidíte to moc černobíle.

1) Vždycky je to Vaše chyba, záleží však, co si s tím počnete. Vše, co děláte, děláte Vy, všude, kde se objetíte, objevíte se Vy. A racionálno (aneb racionalizace) moc nepomůže.

2) Ne "Nechte ho, ať...", ale "Nechte ho...".

3) Nejhorší možná věc - podvádíte pouze sebe, násilím zatlačujete něco do podvědomí. Musíte se tomu postavit, jiná cesta není. Truchlete více, mnohem více...

4) K čemu?

5), 6) Je v zásadě opakováním předešlého.

Upřímnou soustrast partnerce

Mělo by se to trochu rozvést. Nechápu, jak se na toto téma můžete ptát laika na poli psychologie. Všechny tyto rady přijdou vniveč, jelikož jde čistě o emocionální rozhodnutí. Záleží na tom, jak silnou máte sebekontrolu. Pokud se s vámi někdo rozejde po delším vztahu a z vaší strany je vše "v pořádku", je to to samé, jako když vás někdo přepadne na ulici. Je to šok a až později to začnete zpracovávat.

1. Nejdřív je nutné opravdu vychladnout. To chce ale čas. V tuto chvíli to je otázka sebekontroly. Nic nedělat. Ačkoliv máte nutkání "něco" dělat. Pocit, že vám "něco" protéká mezi prsty. Opak je pravdou. Po chvíli se vzpamatujete. Nebojte se, většina tohle nedělá.

2. Zeptat se sám sebe proč se to stalo. Na základě těchto faktů se rozhodnout, zda-li je vůbec potřeba v takovém vztahu pokračovat. Chyby ve vztazích neexistují, jen špatná komunikace. Tady se také nemusíte bát, většina takto nepostupuje.

3. Zavádějící bod. Tohle je doba, kdy už se přes rozchod dostáváte, obyčejně nemáte potřebu se k ex-partnerovi vracet, ale jen truchlíte nad ztrátou. Uvědomujete si, že akt rozchodu má natolik závažnou příčinu, že případné pokračování ve vztahu povede ke stejnému konci, i když to ze začátku bude působit jinak. Takto samozřejmě většina také nepřemýšlí a jedná naopak.

4. Schůzka na veřejném místě je v pořádku, avšak ne v kavárně či podobném provozu, kde nemusíte mít moc soukromí. Jelikož jde většinou o problém v komunikaci, vám či vašemu ex-partnerovi nemusí být příjemné rozebírat své problémy v blízkosti cizích lidí.

5. Povrchní chování od člověka, který si nevyřešil bod číslo 2 (fakta a otázka o znovunavázání). Pokud jste zdravě sebevědomý člověk, nemáte potřebu přemýšlet nad tím, jak se na vás dívá okolí. Tento bod je zcela irelevantní. Nutkání dokázat tomu druhému, že o něco přišel, že se ve svém rozhodnutí unáhlil, je jen akt pomsty. Akt rozchodu není nějaká malichernost a obyčejně se takový vztah už nedá zachránit. ---

--- Jelikož většina u bodu 2 dospěje k odpovědi, že vlastně není co zachraňovat. Takto většina samozřejmě nejedná.

6. Muži doufají, že ženy zůstanou stejné. Ženy doufají, že se muži změní. Váš charakter nijak nejde změnit revolucí, ale jen evolucí, která je postupná a vyžaduje roky ne dny. V zásadě se stále měníme, ale ty změny navazují na předešlé charakterní vlastnosti, které se prostě nemění. Pokud chcete svému ex-partnerovi naznačit, že se dá něco změnit, pravděpodobně jste si nevyřešili bod číslo 2. Ale jak jsem již řekl, většina takto nejedná.

Většinou se stává to, že se k sobě partneři ještě jednou vrátí, ale zase se rozejdou. Po třetí se to už neopakuje. Obvykle potom přijdete na to, že rozchod byl nevyhnutelný.

Tohle je dost prapodivný článek. Autorka evidentně prošla nějakým těžkým vztahem, který ukončil právě její partner. Příště se ptejte psychologa a ne člověka, co to má jako koníček.

Rady pro bydlenky ... ?

k tý na fotce bych se klidně vrátil, když by slušně poprosila...