- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
A co tím jako chtěl básník říci? Paní autorka si hezky položila notoricky známé otázky, smutně zavzlykala nad ošklivostí „nás dospělých“ a neschopnosti státu… Jen mi nějak schází návrh řešení či alespoň vlastní postoj k problému.
Koukam, ze tu diskutuji pouze dospeli, kteri se maximalne rozvadeli. Ale chybi tu pohled nekoho, kdo byla ta obet. Moji rodice se rozvedli pred 11 lety a 10let jsem sveho otce nevidela. Mozna je vyjimka, ktera plati vyzivne, nicmene zadny svatousek to taky nebyl..
Nicmene pohled asi vetsiny decek je takovy, ze se citi vidirany z obou stran, byt to rodice delaji nevedomky ci vedomky(ti rozumni nevedomky). A ze by urady nijak nezasahovaly muzu taky vyloucit. Diky uradum je pro me muj vlastni otec cizi, jelikoz pani socialni pracovnice nedokazala pochopit, ze u nej nechci byt cely vikend a prespavat tam, ale ze klidne dane vikendy budu travit s nim, nicmene spat chci doma. Pro ni bylo jen bud cele vikendy, nebo nic.
Kde je tedy chyba? Chyba je ve vsech lidech, kteri do toho maji co zasahovat a zmeni se to asi jenom vychovou nove generace, ktera tu stavajici natrvalo vymeni..
Že si autorka tyhle otázky pokládá,není bohužel v současné době tak od věci a asi to není jen produkt jejího zjitřeného nitra, jak tu kdosi naznačuje. Smutnou realitou je, že v ČR se rozvádí 50% manželství, v Praze dokonce 75%. Obávám se, že pro dnešní dobu je opravdu charakteristická jistá devalvace rodiny a rodinných vztahů. IMO řešením není systém poradců, zákonná opatření a nové odbory na magistrátu, spíš obecné morální povědomí o odpovědnosti a jisté morálnosti, výchova k úctě k rodině a hodnotám jiným než materiálním obecně.
Když skončí manželství, ztrácí člověk partnera ale nikoliv odpovědnost a vztah ke svým dětem, nadále by se člověk měl podílet na jejich výchově a výživě a ne na ně pozapomenout a vyrobit si s novou partnerkou nebo partnerem nové objekty lásky aspoň do příštího rozvodu.
O tom je nejspíš ten článek a odvědi asi autorka ani nečeká, spíš vás žádá o chvíli zamyšlení a sáhnutí si do vlastního svědomí.
Souhlasím s janou i když jsem jedna z tech nezodpovědných rodičů kteří nechtěli s partnerem žít až do smrti.Jak může cizí člověk natož stát vědět co je pro děti dobré a co zlé.Co je pro jedno dítě dobré nemusí být pro druhé dobré atd.Mám své děti moc ráda a opravdu nelibě nesu chování svého ex k dětem, jakoby pro něho rozvodem skončily a pro ně by bylo fajn vidět tátu, ale tomu je to jedno.Je pro ně dobré ho vidět když o ně nemá zájem nebo je to pro ně špatné?A kdo to řekně...stát?opatrovník?psycholog?Nezodpovědní lidé zůstanou nezodpovědnými dál a ani stát je k zodpovědnosti nedonutí...
ale o celé morálce společnosti, o etice, o vztahu člověka k člověku.
Stát nemůže vykompenzovat nevyzrálost a nezodpovědnost lidí. Sebelepší zákony nepomohou. Lidé vstupující do manželství by měli být rozhodnuti žít se svým partnerem až do smrti a všechny problémy konstruktivně řešit, pak by možná začalo ubývat rozvodů i traumatizovaných dětí.
jde o dospele - co je pro ne nejlepsi vi akorat oni sami a prvni pomocnou ruku maji na konci sveho ramene. To jak se chovaji ke svym detem se jim vrati az budou v duchodu. Co me ale na nasem asocialnim systemu v cele s justici a na chvostu se socialnimi odpory na uradech konce stve je jejich jednani, nevzdelanost a nezodpovednost v otazce deti. Priklady si jiste najdete ve svem okoli , pripadne na netu sami. Jenom maly priklad - napr. Půlnoční Bouře. Jak toto zmenit, vyloucim - li hromadnou defenestraci na uradech, nevim. Asi to chce generacni obmenu :(.
a dokonce chce, aby nám jednomu každému byl státem přidělen. šťastné dětství už zničilo nejednu slibnou osobnost. nedělejme si iluze, že někdy v minulosti tomu bylo jinak a děti byly šťastnější. dnes aspoň nemusí pracovat v dolech, chodit na robotu a nesmějí být prodány do otroctví.
Co je to za hloupost, chtít něco takového od státu, kdo je ten stát? Nejsou to jen další rozvedení rodiče osamělých dětí?