Podobný problém má i manželka poté co způsobila těžkou dopravní nehodu. Před tím poměrně vyježděná, dnes jen opravdu výjimečně krátkou známou trasu když není zbytí. Sama si to uvědomuje protože ne vždy je poblíž řidič když je třeba. Už jsem vyhlédl malý vůz, cítí se bezpečněji, zvlášť při parkování, tak snad to dá.

Rekla bych, ze celkem dobry clanek (po dlouhe dobe). Kdyz clovek nepotrebuje, tak to proste nedela a pak x let po dostani ridicaku treba potrebuje vic pravidelne. A co ted? Kondicni jizdy od autoskoly. Je to lepsi nez pritel ci znamy ci manzel, se kterym zenska muze byt vic nervozni a ktery neprojevi treba tolik trpelivosti jako profik. Za sebe muzu rict, dekuji za automaticky prevod, manual mi k srdci neprirostl.

Při mnoholetém pobytu zpátky v Česku jsem byla šokovaná chováním mužských řidičů. Ty pitomé poznámky, jo ženská za volantem, to jsem tedy nemohla strávit. Jezdila jsem v USA od roku 1970, celou zemi jsem sama přejela 2x od Atlantiku po Pacifik, při návštěvě Československa v roce 1985 jsem si ve Frankfurtu pronajala auto, strávila s rodiči 3 týdny, vzala jsem je do Vídně a pak se vrátila zpět do USA. Sama jsem byla s rodiči na Niagarských vodopádech, v New Yorku a Washingtonu a Las Vegas, navštívila jsem známé ve Winnipegu, Calgary a ve Vancouveru, nikdy jsem neměla nehodu z vlastní viny. A ve slavném Česku mě mezi 1994 a 2008 nabourali ze zadu 3x chlapi, protože kecali, koukali po vranách a kouřili. Tak ať se laskavě mužští čtenáři zamyslí raději nad sebou. Naštěstí jsem měla manžela, který na mě neřval, neponižoval a bez jakékoliv autoškoly v USA, jsem udělala na poprvé teoretickou zkoušku i praktické jízdy. Je fakt, že od začátku jsem řídila automat, který je snadný na ovládání. Ale doprava v USA také není žádný med. Takže dámy, vykašlete se na kritiku, svižné jízdy pánů je vedou do kolizí a hlavně se nenechejte buzerovat. Takového chlapa bych za jízdy vyhodila z auta. Mimo jiné pánové, od roku 1970 jsem řídíla 13 různých aut, z toho jsem 10 vlastnila a to nepočítám ty rentaly při cestách Evropou. Jen za těch 14 let v Česku jsem vlastnila 3 auta. Ani nepočítám, kolik jsem za posledních 52 let najezdila mil či km, ale řidičák mám dodes v 77 letech a musím to zaklepat na dřevo, nikdy jsem neměla ani, jak se říká, fender bender, neboli promáčknutý plech. Takže zaměřte svoji kritiku do vlastních řad.

Četla jste ten článek?

Podobný případ, řidičák protože s mojí prací se tak nejak očekává, pak opatrně ježdění buď doma nebo v praci když nebylo zbytí, ale stejně jsem řídila nerada. Pak dítě, prace kde bez auta smůla, tak jsem se vždy donutila sednou a a jet. Ono to nějak dopadne a když tak zaparkuji dal a dojdu. Dneska neříkám že řídím ráda, ale už neřeším zda musím, prostě sednu a jedu. I parkování už pohoda, ono se to někde vždy vleze. Jedine co fakt nemám ráda je zima, furt jezdím jak p... Ale aspoň se snažím pouštět když to jde.

"...ono se to někde vždy vleze."

To je rozhodně pravda :D

Žena za volantem auto bez řidiče.

Žena za volantem, auto bezřidiče.

Stačí troch marjánky pro zklidnění

Samotné přiznání si, že něco neumím, je základ k tomu se to naučit. Nejhorší jsou ti, co si myslí, že umí všechno a přitom opak je pravdou.

Ve zkratce zaplatit si kondiční jízdy a jezdit alespoň 2x týdně. Jinak to nemá smysl. Tam je důležitá ta soustavnost, aby člověk získal jednak sebevědomí a měl zažité ovládání. Píšu jako laik, co se mi osvědčilo. Takže rozhodně takové řidiče povzbuzuji. Běžte do toho a jezděte defenzivně

Za sebe musím říct, že jsem měl do svých začátků za volantem po papírech úplně ideální podmínky. V autoškole člověka jezdit nenaučí, plus když nemá zrovna empatického instruktora, na sebevědomí mu to moc nepřidá. Jenže já musel takřka ihned na menším městě plus okolní vísky každý týden rozvážet všude mámu. V podstatě vždy stejná trasa, v době, kdy nebyl moc provoz, vesnické cesty plus město, kde jsou skoro všude kruháče. Ideální pro automatizaci ovládání vozu, základy orientace v provozu, jízdu v různých ročních obdobích a počasí. Když pak člověk vyjel někam do složitějšího prostředí, byl na to mnohem líp připravený.

Takže za mě řešení jezdit těsně po řidičáku pravidelně jednodušší cesty, klidně i delší dobu, třeba rok a vyjezdit se. Ale jasný, že v Praze to asi nebude úplně možné.

Je to možné i v Praze. Každodenní ježdění do školy přes celou Prahu udělalo z mých dětí velmi dobré řidiče.