Jestli to nebude tím, že muž heterosexuál běloch, je vždy vinen.

V článku se nevyznám.

Podle článku je větší šance na to, že se deprese objeví u žen, než u mužů. Také článek uvádí, že 7 z 10 lidí, kteří v důsledku depresí spáchají sebevraždu, jsou muži.

A zároveň se píše, že mužský přístup k řešení depresí (přebít to, relaxovat) je lepší než ženský (rozjímat o tom, babrat se v tom).

Kritériem úspěchu je, kolika lidem s depresemi se podaří dostat až k "podařené" sebevraždě?

Muži jsou nešťastní, protože jsou okrádáni o vlastní děti řáděním OSPODů a opatrovnických soudů. Otcové jsou stále ještě běžně diskriminováni, ponižováni, zesměšňováni a celkově zneuctěni, Čest jejich památce. Živým i zesnulým. Pravdu o otcích často nenajdete v soudních spisech.

Největší problém je, že i dnes jsou naše poznatky o depresi a pokusy o její léčbu skoro někde na úrovni přikládaní pijavic.. Pořádně nevíme co, jak a proč. Víceméně náhodně zkoušíme různá antidepresiva z nichž spousta je jen marginálně účinnější než placebo. Je to těžký kříž k nesení...

Zapomnel jste dodat, ze AD zachranuji zivoty. Prej pijavice a placebo, vtipálku.

"Můžete být sebeúspěšnější ve své profesi, obdivovanou celebritou nebo vědcem obdařeným vysokou inteligencí, zákeřná nemoc si však nevybírá."

Presne tak, pretože často je práve náročná kariéra spúšťačom depresie! Omnoho menej depresívni bývajú ľudia, ktorí pestujú medziľudské vzťahy a pracujú v rozumnej miere, aj za cenu toho, že nebudú mať toľko peňazí...

Se mi zdá, že se trestuhodně nemluví o tom co dělat, když depresivního člověka máte vedle sebe a on vše odmítá, nebo to na Vás soustavně věší. Ne každý je tak silný aby tolik unesl. Někdy až tak že s jednoho depresivního jsou další dva taky na prášky. Co dělat aby člověk pomohl a zároveň se taky úplně nezničil?

Pomoci nemocnému vyhledat lékařskou péči.

A najít si psychoterapii nebo podpůrnou skupinu pro sebe.

Sebevraždy mužů nebo jejich agrese vůči okolí (střelby na školách aj.) jsou mimo jiné důsledky jevu zvaného toxická maskulinita. Tlak naplňovat požadavky na maskulinitu a neselhat, takzvaně "mít koule" se jako bumerang, jako jed (proto ten termín) vrací v citovém životě mužů. Je to škoda a dá se s tím něco dělat, ale musí se to tematizovat od základní školy.

Vykastrovat všechny muže, aby se přestali chovat jako muži.

Pro všechny ty chytráky, kteří si tu budou z deprese dělat srandu, a v životě ji nezažili, aby to nedělali. Pokud si tím sami neprojdete, pak víte prd, jaké to je. V zásadě má paní doktorka pravdu. Postihlo mě to před pěti lety. Byl jsem úspěšný, pracoval v bance na super pozici, měl jsem dost peněz, narodila se nám holčička, mohli jsme si koupit, co jsme chtěli a život byl super. Ze dne na den a nic tomu nenasvědčovalo to se mnou bouchlo. Nemohl jsem vstát z postele, měsíc jsem nemohl jíst, zhubl o dvacet kilo, nic mě nebavilo, všechno bylo špatně, smát jsem se neuměl a myšlenky byly šílené. Když jsem jednoho dne stál u otevřeného okna, tak mě chytla má žena a řekla: mazej k doktorovi! Protože pohled na člověka s hlubokou depresí a stavy panických atak není pro každého a zde se ukáže jak Vás mají druzí rádi a kdo se za Vás postaví a podá Vám pomocnou ruku. Já ji dostal, mám skvělou ženu, která za mnou stála, když jsem nebyl schopen ničeho. Pochopila to. Spoušťákem byla smrt mého otce, která se stala o půl roku dříve. Dostal jsem prášky, vylízal se z toho, trvalo to rok, z práce jsem musel, nešlo do ní vstávat a vydržet tam, vydrželi jsme celá rodina a opět normálně funguji. Znovu mě baví vše a za vše děkuji jen mé ženě a rodině! Již nikdy nechci do toho stavu spadnout. Někdo si pomůže sám, ale to procento je mizivé. Je to nemoc jako každá jiná, paralyzuje Vás a nepustí. Když někde slyším jak někdo říká, že má depku a normálně funguje, pak se tomu jen směji, protože ví naprostý kulový, co to deprese v nějtěžší formě znamená!

Mně naopak připadá, že z deprese si už dělá srandu málokdo, i když se ve skutečnosti nedá „změřit“, kdo má deprese a kdo má „obyčejnou depku“.

Mnohem horší je to s poruchami příjmu potravy. Tam si většina lidí, kteří tu zkušenost nemají, nenechá vymluvit, že to je jakási módní vlna, že dotyčná osoba je hloupá, nebo že se lidé s poruchou příjmu potravy snaží bizarním způsobem proslavit...

A přitom PPP s depresemi a sebevraždami dost úzce souvisí...

Prohlášení paní doktorky a název článku si poněkud odporují

Kdo spáchá sebevraždu je dezertér !!