Vztahy radikálně nenaboural život v komunizmu, ale současné běsné životní tempo, nutnost zadlužit mladou generaci aby mohla bydlet a ještě větší snaha udržet generaci rodičů co nejdéle v práci (nejenže se nemohou starat o generaci prarodičů, nejsou k dispozici ani dětem, aby pomohli se svými vnoučaty). To vše korunováno odkládáním mateřství a je tu vydeptaná zadlužená generace 30+, jejich (ještěnejménědvacetletpracující) generace 55+ a k tomu další generace 75+ potřebující pomoc a péči. Za tohle fakt komunizmus nemůže!

A dříve jsme to měli jak? Generaci 20+ která již měla děti, zpravidla ale neměla kde bydlet, v socialismu to byl problém, pak geraci 40+, která už byla pracujícími prarodiči, a nakonec generaci 60+, která už potřebovala nějakou tu peci.. Nevidím v tom rozdíl... Rozdíl vidím jen v mnohem uvolněnější morálce a vztazích a taky v tom, že ve čtyřiceti se starat o dítě a zároveň už i o rodiče je náročnější než ve třiceti letech, věk se sice prodlužuje, ale vývoj cloveka tak rychlý není, proto jsme unavenější a máme pocit že nic nestíháme.

Zase seniorů bude čím dál tím víc a potřeba služeb pro ně roste už teď obrovsky. A k tomu osamění mám takovou zkušenost, že dokud se o sebe zvládnou jakštakš postarat stejně se stěhovat nechtějí. Naše 86.letá babi už dávno mohla bydlet se svojí dcerou , ale nechce.

Já ji chápu. Taky bych se nechtěla v době, kdy už mi hlava tolik neslouží, stěhovat ze svého domova, kde to mám ráda, někam, kde to nebude moje a budu muset přijmout úplně jiný řád, krom toho, že si budu muset zapamatovat spoustu nových věcí.

Na jednu stranu je smutné, že senioři zůstávají sami, na druhou, když vidím jak někteří rodiče se chovají ke svým dospělým dětem a vnoučatům, tak se nedivím že jsou sami. Já chodím do práce, o víkendu si chci odpočinout, promiň, ale děti ti fakt hlídat nebudu. Jak pak mají ty vnoučata získat si pozitivní vztah k babičce a dědovi? To si myslí, teď jsem ještě aktivní senior, tak si chci užít život, ale ve chvíli kdy nebudu moct, tak se o mě hezky postarej? Bohužel i toto mám pocit je vidět čím dál častěji. Společnost je čím dál víc sobecká..

No jo, ale když do té práce musí, protože ještě nemá nárok na důchod? A unavení z práce jsou i mladí, nejen penzisti.

No nevim kde delali ty svoje pruzkumy, ale neznam zadne dite, ktere by samo od sebe reklo, ze seniori jsou pritezi. Ze penze stoji silene penize z dani, to vime vsichni, to je ale chyba vlad, ze nejsou schopny prijit s reformou penzijniho systemu a za kazdou cenu udrzuji tohle nefunkcni a drahe letadlo.

A z clanku jasne vyplyva, ze pokud maji deti nejaky zvlastni vztah k seniorum, jsou za tim rodice, kteri ani nechteji, aby deti stare lidi videly - takze doufam, ze se zas diskuze nezvrhne v nadavani na deti.

Predevcirem jsme sedeli s muzem v tramvaji. Na jedne zastavce nastoupila starsi pani s holi a masirovala si zrovna ke mne a rekla si o misto. Muj muz vstal a nabidl ji svoje. Ona na to, ze vstat mam ja. Muz odvetil, ze jsem tehotna - pro pripad, ze by si meho megabricha par dni pred porodem nevsimla. Ji to ovsem bylo jedno a nadavala mi a na me jeste nekolik dalsich minut, nez jsme vystoupili.

Patri to taky do "sikany" senioru?

Co na to říci? Nikdo z nás neví, jestli se vůbec onoho stáří dožije, natož aby věděl, jak se věk projeví na jeho povaze, chování atd.. Stáří s sebou nese změnu povahy, chování, různé psychické problémy.. Duševně zdravý, bystrý, pohodově naladěný osmdesátník je spíše vyjímka než pravidlo..

Ano. My jsme se s mužem přestěhovali k jeho mámě, protože po smrti manžela zůstala sama. Generační problém tu sice je, ale z důvodu vzájemné ohleduplnosti, rodinných vztahů atd.., jí zkrátka nechceme nechat samotnou.

Mě naopak šikanují a nervově vyčerpávají tihle geronti penzystycký každý čtvrtek, a teď již dokonce po té změně začátku slev už ve středu, ve frontách před Kauflandem.

...tam je to s nimi skutečně k nevydržení.

Tak proč tam ve čtvrtek lezete, když víte, že tam penzisté budou? Já tam například ve čtvrtek nikdy nechodím a mám klid. Ne od penzistů, ti mně nijak nevadí, ale od takových hov.d jako jste vy..

Redakcí oblíbené ilustační foto.

Můžou si za to sami. Senioři by měli se víc stýkat mezi sebou a případně spolu i bydlet, když ovdoví. Jenže většina z nich jen sedí doma a čeká, že za nimi dvakrát za týden přijede někdo z rodiny. Jenže ti mají obvykle vlastních starostí až nad hlavu, takže takhle to končí.

Není to jak jednoduché jak pišete, bud jste ještě hodně mlád, nebo sociální cítění Vám moc neříká. Dožít se vysokého věku ve zdraví a ještě obklopen milujícimi lidmi je dar a ne každý ho má a právě o těch opuštěných je tento článek.