Osamělost seniorů se zvyšuje a mladé lidi to moc nezajímá, jak vyplývá z šetření Evy Stiborové, vedoucí aktivizačního oddělení Domova pro seniory v Sokolnicích.
Co se od více než šesti set žáků základních a středních škol dozvěděla? Asi nejpozoruhodnější je, že třetina malých školáků se s rodiči o babičce a dědovi vůbec nebaví. Další zarážející věc: polovina středoškoláků seniorům vytýká, že pracují, a 44 procent z nich věří, že bydlení seniorů řeší domovy důchodců (jen 10 procent si myslí, že jde o záležitost rodiny). Zato 48 procent z nich ví, že důchody se vyplácejí z daní. „Žijí na můj úkor, ze sociálních dávek“, „jsou pomalí“, „jsou přítěží“. Tak zní některá z prohlášení, která mladí lidé pronášejí na adresu seniorů.
„Při jedné z návštěv v domově přišly děti popřát našim seniorkám ke Dni matek. Poté, co jim zazpívaly a zarecitovaly v odpočinkovém koutku na chodbě, jsem projevila přání, aby navštívily i seniorky na pokojích. Dozvěděla jsem se, že někteří rodiče si nepřejí, aby děti viděly seniory ležící v postelích na pokoji. Toto sdělení mě ohromilo,“ popisuje Eva Stiborová.
„Nezlobím se na učitele a mám pochopení pro jejich snahu nedostat se do konfliktu s rodiči, na druhou stranu jako člověk pracující v sociálních službách nechápu a naprosto nesdílím postoj, který tabuizuje stáří a staré lidi obecně,“ doplňuje.
Podle ní a dalších odborníků, kteří se seniory pracují, je právě tento postoj předávaný rodiči dětem jedním z hlavních důvodů, proč si k sobě generace tak těžko hledají cestu.
Na věku nezáleží. Seniorky sklidily potlesk |
Například sociolog PhDr. Zdeněk Papoušek tvrdí, že mladí, kteří zažili babičky a dědečky v rodinách, nemají problém starší generaci přijímat. Podle něj však vztahy radikálně naboural život v komunismu, rozbité majetky, potlačení spolků jako Sokol.
„Když mluvím s dětmi o tom, jak někteří senioři žijí, jak si povídají jen s televizí, mají slzy v očích,“ komentuje Stiborová. Říká, že děti často kritizují honbu seniorů za slevami v obchodech. Ale neuvědomí si, že je to třeba proto, aby jim o víkendu mohla dát babička stovku. Podle ní je důležité o tom mluvit. Když se o tom mluvit nebude, propast mezi seniory a mladými se prohloubí.
Právě o přirozené propojování seniorů s mladší generací se stará i spolek Společně, o. p. s. Jeho ředitel Jakub Carda popisuje jednu z aktivit: „Organizujeme povídání ve školách a školkách, zpívání dětem a řadu dalších aktivit, při nichž se mohou se seniory přirozeně poznat.“
Společně, o. p. s., se o seniory stará prostřednictvím Senior Pointů. Jde o místa, kde senioři nalézají útočiště a dočkají se pomoci a sociálního kontaktu. V současnosti jich funguje čtyřiatřicet, do konce roku mají přibýt další dva. Lidé se sem nejčastěji chodí poradit, jak na mobilní telefon a další techniku, řeší bydlení, ale úplně nejvíc prý ocení, že se s nimi někdo baví.
Mezigenerační bariéra
„Senioři jsou ohroženi sociálním vyloučením víc než mladší lidé. S diskriminujícím chováním a napadáním ze strany mládeže se setkal každý desátý senior,“ zmiňuje Carda. Podle jeho slov nejčastěji řeší problémy v MHD nebo v čekárnách u lékaře.
„Bariéra mezi seniory a mladými lidmi roste v podobě vzájemného nedorozumění, které má někdy až agresivní projevy. Často narážíme na to, že mladí lidé staršími pohrdají, vnímají je jako někoho, kdo zabírá místa v tramvaji, jako přítěž, která stojí peníze. Na rozdíl od asijských zemí nám chybí úcta a respekt ke stáří. A situace se neustále zhoršuje. Senioři se cítí ve ‚světě mladých‘ ztraceni, sami a nepotřební,“ pokračuje Carda.
Němci jsou tolerantnější
Tip na rozptýlení vašeho senioraNestíháte často jezdit za babičkou a dědou? Na webu Hlídačky.cz můžete najít hlídačku, která bude pomáhat seniorům z vaší rodiny. Hlídačky mohou seniorům dělat společnost, pomáhat s běžným chodem domácnosti a ty zkušenější poskytují i zdravotní péči. |
Na negativní postoj až dvou třetin Čechů vůči seniorům poukázal také průzkum statistického úřadu Evropské unie Eurobarometr, který zkoumal vnímání české populace ve věku 55+. Odpovědi porovnal s průměrem členských států EU a Německa. Zatímco v Česku 54 procent dotazovaných vnímá populaci 55+ zcela negativně, v EU je to pouze 28 procent. V Německu dokonce jen 19 procent.
Podle profesorky Hany Matějovské Kubešové, přednostky Kliniky interní, geriatrie a praktického lékařství FN Brno, se naštěstí začíná o stárnutí víc mluvit.
„Senioři se často ocitají sami, jejich osamělost způsobují rozpady rodin. Děti mívají více babiček a ne vždy se se všemi stýkají. Děti nevidí rodiče, jak se o babičku nebo dědečka starají, nevědí, co to obnáší, a necítí se k tomu povinováni. Ke změně postoje a pochopení je třeba emoční zážitek.“
Například tato expertka při osvětě využívá modely simulující stáří - mladý člověk si pak snáze uvědomí, jak se cítí někdo, kdo už mladý není.
Život pokračuje s námiTak zní filozofie čtrnácti SeniorCenter skupiny SeneCura. Vycházejí z rakouského modelu péče a v jejich domovech pro seniory i domovech se zvláštním režimem určeným pro osoby s Alzheimerovou chorobou či jiným typem demence se snaží, aby senioři žili aktivním společenským životem. „Rodina k nám často přichází v momentě, kdy už je z péče o seniora fyzicky i psychicky vyčerpaná,“ říká Michaela Kopřivová ze společnosti SeneCura. „Bohužel to česká veřejnost stále vnímá jako ostudu a selhání. Často se setkáváme i s tím, že demenci a Alzheimerovu chorobu diagnostikuje až náš lékař při vstupním vyšetření. Praktičtí lékaři se bohužel při pravidelných kontrolách seniorů vyšetřením kognitivních funkcí příliš nezabývají.“ Pokud senior s formou demence potřebuje čtyřiadvacetihodinový dohled, utíká a je zmatený, přidává se rozpad osobnosti a ztráta paměti, pečující rodina už podle odbornice pomoc opravdu potřebuje. Domovy SeniorCenter kromě nadstandardní stravy a speciálních jídel nabízejí například reminiscenční prvky při péči o klienta s demencí: tvoří „knihy života“ a podobně. Využívají terapeutické zahrady Memory Garden, pořádají večeře při svíčkách, na které se přizve i rodina klienta, nebo také domlouvají výměnné pobyty v rámci SeniorCenter. |
