Řeči o kojení mi nahánějí hrůzu a pupínky už cca 23 let. Kojení jsem viděla i jinak - dítě u prsu, maminka u klávesnice, sluchátka na uších. To jenom k té symbióze s dítkem. Takže je to indi-vindi a hlavně nikoho nenutit.

uz nevedi co by si kvuli kojeni vymyslely

To je zase exhibice zakomplexovaných matek... ((:

Rodili sme v Praze a Chrudimi a evidentně musím mít doma geniální manželku a rodičku, jinak si tu sbírku nářků neumím představit (:

"Spousta žen nechce kojit."Vážně? Já žádnou takovou neznám.... To spíš znám ženy, které kvůli masírce v médiích byly ve stresu, když se nedařilo - např. kvůli silné novorozenecké žloutence nebo krátké uzdičce, opakovaným zánětům prsů atd.

Já jsem s vypětím sil kojila do 5 měsíců, dělala jsem snad všechno co se doporučuje, měla jsem doma i laktační poradkyni, protože u syna to bylo dost komplikované, ten měl žloutenku tak silnou, že kdybych ho nebudila i v noci a nesvlékala do plenky a nelechtala, tak by umřel hlady, první dva měsíce chtěl jen spát a spát.

Dostal mě manžel, který mi řekl, že je rád, že konečně může nakrmit dítě z lahvičky a tím se víc zapojit.

A pak taky to, že paradoxně je zdravější to dítě co bylo podstatně méně kojené...

Ono hlavní je, aby bylo dítě spokojené a aby byla doma pohoda. Když je žena vysílená po porodu nebo přerušovaným spánekm, tak se tělo někdy i samo brání a vyrábí méně mléka, pak časté přikládání nebo kvalitní jído a dostatek pití pomáhá jen částečně. Není to tak jednoduché, každá žena je jiná.

Dělávala jsem si z toho legraci "nevadí, že kojení je pro mě mazec, zase lehce rodím"

Proboha co je to tady za rozhovory? Neumíte kojit? No a co? Co mě ale fascinuje, VY neumíte kojit, ale MŮŽE ZA TO DOKTOR.

Choďte to, prosím, vysvetliť "odborníkom" v pôrodniciach, že kojenie treba podporovať, nie ho škodlivými postupmi znemožňovať

Je pravda, že třikrát denně dotaz, zdali už kojíte, nemocniční strava, budíček v šest, hudrování sester, že dítě má spát v postýlce nikoliv klokánkovat na matce atd. k pohodě v porodnici a nastartování laktace moc nepomáhají. Porodnice mají jednu či dvě laktační specialistky zajištěné, ale zbytku personálu je nějaká laktace maminek ukradená, musí mít hlavně v pořádku dokumentaci pacientů. Takže v 6 ráno měření teploty, v 7 vizita miminka, v 8-9 vizita maminky, snídaně, úklid, pak oběd, odpoledne přicházejí návštěvy ostatních maminek ve velkém, takže odpočinek taky smolík, v noci se miminka střídají v křiku, protože občas mají po porodu převrácený režim, prostě pohoda a klid Když vám mléko neteče, tak dostanete doporučení, že se musíte víc snažit, protože kojená miminka jsou inteligentnější a že vše je jen na vás. Odchází domů jako frustrovaná “neschopná” matka a v dokumentaci máte napsáno, že matka nekojí a dítě je na UM.

Mám tři děti, syny jsem kojila do roku a půl a dceru do tří let. Bylo to pohodlné, žádné kupování Sunaru a kojenecké vody, žádné vaření čaje. Mohli jsme cestovat, nemyslet na to kde a jak připravit pro děti mléko. Nechápu ty matky co kojit mohou a nekojí, potom v letácích hledají mléčnou výživu v akci.

buďte ráda, že jste neměla "blicí" dítě, to byste si to kojení asi tolik neužívala

Takze: nevim, jestli nekdy slyseli o laktacni psychoze, navic me tedy rozhodne kojeni deprese nezbavilo, naopak jsem ho musela ukoncit, abych mohla nasadit AD; menstruace se mi normalne vratila; kojenim jsem zhubla tak, ze jsem byla vyzabla; a nizky krevni tlak mam normalne.

měla jsem to nějak podobně, menzes přišel hned po šestinedělí, byla jsem furt hrozně slabá, výrazně se mi zhoršila pleť... a to, že dítě neustále blilo, klidně i hodinu po nakrmení a často i v průběhu kojení, mému stavu taky nijak nepomohlo... nakonec jsem 7,5 měs. odstříkávala a ke konci už dokrmovala i UM (mléka bylo málo), protože jinak bych se zbláznila a dítě by řvalo furt hlady