zvyk...

Ono to asi bude tim, ze maminka vypravela skoro pokazde a dcera si na to zvykla, ale kdyz tatinek vypravel jenom obcas, byla to takova vyjimenca udalost, ktera spis v hlave uvizne.. :)

ach jo...

mám stejné "zážitky",které jsem synkovi vkládala do pohádek,později,když byl o fous větší,rozebírali jsme spolu celý den,co se mu stalo,co zažil,co ho rozzlobilo i potěšilo..těšil se,"až si budeme vypravovat" -- a dnes si to nepamatuje..je mi z toho smutno...moc hezké téma

Našlapovala jsem jak na tenkém ledu...

... ale zbytečně. Nikdo mi tady nenadává!  Děkuju za laskavé přijetí. Přeju všem příjemný večer, já už ho, díky vám, příjemný mám.

Byla mi podezřelá vysoká návštěvnost na mých webovkách - tak jsem se šla podívat sem, a dobře jsem udělala...   Irena Fuchsová

Re: Našlapovala jsem jak na tenkém ledu...

Díky

Moc hezký článek. Já sama mám na dětství spoustu krásných vzpomínek a ošklivá je  pro mě třeba vzpomínka na večerní jízdy autem v zimě nabo na podzim(v našem tehdejším autě se asi moc netopilo).Nedávno jsme si s mou 18 letou dcerou trochu zavzpomínaly, něco jsme si pamatovaly obě, něco jen ona, něco jen já. Vůbec si nepamatovala, jak jsem jí zuřivě tahala za culík, když se vztekala u psaní úkolů:)))

JEN VYCHOVAT

hlavni myslenka je asi ta, ze autorka cekala na projevy vdeku a to byla chyba.

Mam dve deti a rekla jsem jim, ze neni potreba mit  vdek, protoze ony se nenarodily z vlastni vule, nybrz ja jsem si usmyslela, ze je budu mit. Tedy bylo mou povinosti je vychovat a snazit se i o maximum navic.

Protoze "jen" vychovat", dat jim najist, ciste pradlo a poslat je do skoly, to udela i kazdy detsky domov a je to jeho povinnosti. Bylo by moc smutne, kdyby milujici matka delala jen to, co je povinnosti pro detsky domov a jeste snad za to zadala celozivotni vdek potomku, ktere sama porodila.

Mila pani Ireno,

ten

clanok pohladil...vdaka :) M

Sama jsem zvědavá, co dcerce zbyde za vzpomínky

Pohádky jí vyprávíme denně, v sobotu a v neděli i před poledním spaním. Paměť je ošemetná věc....já si vlastně z dětství moc nepamatuju, snad jen, jak mě maminka navlékla do štípavých punčocháčů, které jsem nesnášela a s tatínkem jsme ve městě obcházely "vývěsky" (inzeráty v takových speciálních výkladních skříních). Docela tristní vzpomínka. Doufám, že dcera bude mít lepší, snažíme se jezdit hodně na výlety a sportovat.

Re: Sama jsem zvědavá, co dcerce zbyde za vzpomínky

to je tezke, ja naopak s hruzou vzpominam na to, jak sem byla nucena do sportu, pro ktere nemam vlohy.

Mám to stejně

Milá autorko,

mám  dosplělého syna a dceru a mám úplně stejnou zkušenost. Ztotožňuji se s Vámi včetně uklidňujícího poznání, že jsou někdy pozapomenuty moje "zásluhy", ale vzpomínají hlavně na to hezké.

Zdena. Most.

...

Moc pěkné, děkuji.