Podle vzpomínek blízkých se Charlotta Garrigue Masaryková oblékala velmi elegantně a každé ráno a před večeří se pečlivě upravovala.
Charlotta Garrigue Masaryková
Charlotta Garrigue Masaryková (1850–1923), manželka prvního československého prezidenta, je poněkud záhadnou postavou, vždy zásadně stojící v pozadí. Rodačka z newyorské části Brooklyn přitom oplývala značnou inteligencí a Tomáši G. Masarykovi byla po celý život nejbližším přítelem a rádcem. Vždy tíhla k umění, v mládí se toužila stát pianistkou, milovala Shakespeara, zajímala se o vědu a byla celoživotní bojovnicí za práva žen. Podle manžela měla „mohutný cit pro dobro a krásno“.
Nová první dáma má módu v malíku. Preferuje minimalismus a české návrháře |
To se nejspíš odrazilo i na Charlottině vkusu. Podle pamětníků se oblékala velmi elegantně a každé ráno a před večeří se pečlivě upravovala. To samé přitom vyžadovala i od svých nejbližších. Historička Magdalena Mikesková popisuje příhodu, jejímž protagonistou je Herbert, syn Tomáše a Charlotty: „Jednou Herbert přišel [k večeři] a chyběl mu límeček a manžety. Proto ho otec vyzval, ať se okamžitě jde převléct a upravit. Herbert to vzal trošku recesisticky a vrátil se už pouze v tom límečku a v těch manžetách. Nakonec to prošlo, celá rodina se tomu zasmála.“
Skutečnou módní ikonou své doby byla Hana Benešová.
Hana Benešová
Skutečnou módní ikonou své doby byla Hana Benešová (1885–1974), v pořadí druhá paní prezidentová. Elegantní a půvabná dáma se nechávala strojit ve vyhlášených módních salonech, dlouholetou a častou zákaznicí byla zejména u Hany Podolské.
„Já se paní Benešové starala především o oblékání, česala ji a podobně. Vždycky jsem se hrozně bála, aby se její drahé šaty uložené v krabici nezmačkaly,“ popisovala její komorná Vilma Kulhánková.
Dcera průvodčího, narozená jako Anna Vlčková, se sice díky manželovi dostala do nejvyšších sfér československé společnosti, nabytý status jí však nestoupl do hlavy. Pomáhala chudým – denně jí chodily dopisy s nejrůznějšími žádostmi, pracovala také pro Červený kříž a asistovala manželovi v jeho akademické a později politické kariéře.
I když měla problémy s nadváhou a celý život držela nejrůznější diety, dokázala Benešová volit takové střihy, které jí dokonale padly. Oblékat se naučila i svého manžela Edvarda, kterému údajně zoufale chyběl jakýkoliv cit pro módu. V očích lidu se díky své mírné povaze i vzhledu stala dokonalou první dámou a vzorem žen z vyšší a střední vrstvy.
Kam se poděla Marie Háchová?Také třetí československý prezident Emil Hácha měl manželku. Na Pražský hrad si ji však nikdy nedovedl, Marie Háchová (1873–1938) zemřela deset měsíců před jeho inaugurací. |
Marta Gottwaldová si taktéž nechávala oblečení šít u Hany Podolské.
Marta Gottwaldová
Velkým vzorem byla Hana Benešová i své nástupkyni Martě Gottwaldové (1899–1953). Ta se taktéž nechala šatit v luxusních, po roce 1948 již znárodněných salonech, u Hany Podolské měla dokonce i vlastní figurínu se stejně korpulentními tvary. Zatímco její předchůdkyně byla skromná a do salonu docházela sama, Gottwaldové museli rozšité šaty vozit až na Pražský hrad. Často si poroučela stejné modely jako Benešová. Milovala také drahé kožešiny, kterými se zdobila i v létě.
Hana Podolská: oblékala manželky prezidentů i hvězdy filmového plátna |
Nemanželské dceři a bývalé služce však chyběla jakákoli noblesa a podle pamětníků působila urputnou snahou o eleganci až komicky. Místo „soudružko“ se také nechávala oslovovat „milostivá paní“. Kvůli tomu všemu byla národu spíše jen pro smích.
Přísná dělnická móda 50. let v podání první dámy Marie Zápotocké.
Marie Zápotocká
Zatímco Marta Gottwaldová se o politiku nezajímala a dokonce ani nikdy nevstoupila do KSČ, její nástupkyně Marie Zápotocká (1890–1981) byla zapálenou komunistkou. I ona pocházela z nuzných poměrů: měla čtyři sourozence a její otec byl hutníkem. Na dělnické demonstraci v Kladně poznala svého budoucího manžela Antonína, který tehdy vystoupil s proslovem. Víc než přednes Marii zaujalo jeho švihácké vzezření a uhlazený vzhled.
Také ona chodila vždy upravená, i když po celý život zůstala ženou v domácnosti a neochvějnou oporou svého vytíženého manžela. Dodnes kolují historky o její familiární nátuře a bodrém chování, s jakým oslovovala manžela i na veřejnosti „táto“.
Na rozdíl od svých dvou předchůdkyň netoužila po tom, aby ji lidé viděli jako dámu s velkým D. Oblékala se skromně do unylých barev v rámci „oficiální“ módy padesátých let. Vzhledem k zavalitější postavě a pokročilému věku (když se její manžel chopil úřadu, bylo jí už přes šedesát) se zdá něco takového vcelku pochopitelné.
Božena Novotná na veřejnosti příliš nevystupovala. Vedle pohledného manžela si údajně nepřišla dost hezká.
Božena Novotná
Podobně na tom byla i Božena Novotná (1910–1980), která se funkce první dámy chopila vyloženě s nechutí. Antonín Novotný byl tak vytížený, že domů podle jejích slov chodil „jen na návštěvu“. Život na očích veřejnosti nesla špatně údajně i proto, že si připadala nehezká, což ještě více vyniklo vedle jejího šviháckého chotě.
Novotná pocházela ze skromných poměrů rodiny továrního dělníka a na výstřednosti si nepotrpěla. Během úřadu si dopřála jen pár kousků z oděvního salonu Styl (před znárodněním Oldřich Rosenbaum) a Eva (dříve Hana Podolská). Vynesla je na několik málo akcí, které si vyloženě žádaly její přítomnost. Na Pražském hradě se však cítila jako doma a dokonce rozdávala jeho inventář svým známým a přátelům.
Irena Svobodová, manželka československého prezidenta Ludvíka Svobody, vrátila na Hrad eleganci.
Irena Svobodová
S Irenou Svobodovou (1901–1980) se do nejvyšších sfér československé politiky vrátila elegance. Oblékala se vkusně, oblíbila si především pouzdrové šaty rovného střihu, které byly v 60. letech v módě, a kabátky v pastelových barvách. Ve skříni měla také řadu bohatě zdobených večerních šatů, které často nosila v kombinaci s dlouhými bílými rukavičkami. Jejím poznávacím znamením byl stojáček místo výstřihu a účes – za každých okolností měla vlasy pečlivě načesané do složitého drdolu.
Zaměstnanci Pražského hradu si ji však cenili hlavně pro sympatické a skromné vystupování. Její život přitom byl všechno jiné než lehký – zapojila se i s rodinou do protinacistického odboje, za což mnoho jejích příbuzných včetně jediného syna zaplatilo životem, ona i s dcerou se pět let skrývaly. Svou roli první dámy se rozhodla co nejlépe využít, angažovala se v Červeném kříži a projektu SOS dětských vesniček.
Na Vieru Husákovou se údajně šilo dobře. Slušely jí i tehdy módní velké vzory.
Viera Husáková
Viera Husáková (1923–1977) post svého manžela příliš neprožívala. Místo života na Pražském hradě dala přednost Bratislavě a dál se věnovala svým zálibám i překladatelskému řemeslu. Za Gustávem Husákem létala jen na vybrané akce nebo na víkendy. Jen málokdo tak věděl, kdo je jeho manželkou. Většina lidí se o Vieře dozvěděla až po její tragické smrti při havárii vrtulníku.
Podle několika málo dochovaných fotek působila Viera Husáková šik dojmem, což potvrzuje i profesorka Zdeňka Bauerová, která pracovala pro výše zmíněné salony Eva a Styl: „Na Vieru Husákovou se šilo dobře. Byla to vzdělaná dáma, dokázala se s noblesou pohybovat ve společnosti a i tehdy módní mírně či více výstřední vzory na ní vypadaly dobře.“
Barvy do šatníku Olga Havlová příliš nepouštěla, nápadné vzory ano.
Olga Havlová
Olga Havlová (1933–1996), manželka prvního polistopadového prezidenta, se vyžívala v neformální a zvláště sportovní módě. Nic jí nebylo bližšího než džíny a svetr. V době, kdy byla první dámou, si prý posteskla: „Kdy už přijdou časy, ve kterých budu moct chodit zase jen v džínách a ve svetru?“
Její role si však žádala hlavně kostýmy a večerní toalety, které si nechala Havlová navrhovat a šít u Anny Arnautové, žákyně Hany Podolské, a Yvetty Ajchlerové. Ty ji oblékaly podle poslední módy – do sportovních sak s vycpanými rameny, rovných kalhot, pouzdrových sukní i všemožných vzorů, avšak zásadně v tlumených barvách. Olžiným poznávacím znamením byl pánský styl.
První manželka Václava Havla se stala módním vzorem i přesto, že preferovala střídmost. Při konzultacích v salonu si záměrně ze všech návrhů vybírala vždy ten na ušití nejjednodušší. Který to je, odhalila snadno – sama byla totiž vyučenou šičkou.
Ačkoli tajnou svatbu pouhý rok po úmrtí Olgy nesla veřejnost nelibě, druhá manželka Václava Havla se postupně stala symbolem vkusu.
Dagmar Havlová
V módním životopise Dagmar Havlové byl sňatek s prezidentem roku 1997 velkým předělem. Z půvabné, avšak stylově chaotické herečky se postupem času stala vždy dokonale upravená první dáma. Ačkoli tajnou svatbu pouhý rok po úmrtí Olgy nesla veřejnost nelibě, druhá manželka Václava Havla se postupně stala symbolem vkusu. V roce 2008 dokonce zvítězila v anketě o nejelegantnější ženu ČR a tento status si drží dodnes.
Dagmar Havlová má bezesporu čich na lichotivé střihy a modelům navíc dokáže dodat na zajímavosti neotřelým detailem: tylovou vsadkou na rameni, výrazným náhrdelníkem, hadím psaníčkem nebo manžetami s levhartím vzorem. Ačkoli poslední dobou hodně spoléhá na černou barvu, slouží jako vzor starším ženám, jak i s věkem neztrácet mladistvý náboj.
Livia Klausová se posledních dvacet let šatí v podstatě pořád stejně.
Livia Klausová
Důstojnost je slovo, které nejlépe vystihuje styl Livie Klausové. I dnes, po deseti letech, co opustila funkci první dámy, by se jí z fleku mohla opět stát. Dobře padnoucí kostýmy, kvalitní materiály a střihy úměrné věku jsou pro ni typické, stejně jako záliba ve špercích a kožešinách. Neutrální barvy – béžová, smetanová či černá – v jejím šatníku jen sem tam uvolní místo výraznějšímu odstínu. Díky tomu všemu jsou kreace Klausové nadčasové a za dobu, po kterou se pohybuje na očích veřejnosti, změnila módní rukopis jen minimálně.
I přesto můžeme o Livii Klausové hovořit jako o módní ikoně jen těžko – její styl je kvůli přehršli výrazných doplňků často trochu kýčovitý a jindy možná až příliš upjatý, aby z něj běžná žena mohla načerpat inspiraci. Ostudu svému muži ani národu však rozhodně nedělala ani nedělá.
Barvy a vzory údajně Ivana Zemanová nepotřebuje, protože její život je dost pestrý sám o sobě.
Ivana Zemanová
Stejně jako řada jejích předchůdkyň, i Ivana Zemanová není na očích veřejnosti ve své kůži. Za deset let, co byla první dámou, jsme ji viděli jen minimálně. I přesto jsme si však mohli udělat dobrý obrázek o jejím vkusu a stylu. Našlo se pár světlých momentů, kdy Zemanová oblékla vypasovaný kostým či šaty. Zmiňme třeba druhou inaugurační róbu v bordó barvě, za kterou stálo sourozenecké duo Poner, nebo krémový komplet, ve kterém se dostavila na audienci ke královně Alžbětě II. S výběrem jí několikrát radila i návrhářka Blanka Matragi.
Pravidelné služby stylisty by však v jejím případě rozhodně nebyly od věci. Většinou se totiž Ivana Zemanová obléká sama, což je znát: v jejím šatníku převládají neforemné šaty, zbytečně přidávající kila i věk. Barevná paleta se pohybuje v tmavé sekci, což, jak sama přiznává, mnoho lidí nenechalo chladnými. „Mám v oblibě černou barvu, což je mi často vytýkáno. Prý bych měla nosit pestřejší oblečení. Ale proč? Já mám přece pestrý život!“ prozradila v rozhovoru pro Ona Dnes v roce 2018.
To samé nejspíš platí i o doplňcích, většinou ji totiž nezdobí žádné šátky, zajímavé kabelky, boty ani šperky, snad až na občasný perlový náhrdelník a náušnice. Minimalistický šatník je sice chvályhodný počin, měl by se však skládat ze stylových a nadčasových kousků, které dotyčné dokonale padnou. To se bohužel o většině kreací Ivany Zemanové říct nedá.
