Výrazné změny přišly už s částečným uvolněním poměrů na konci 50. let. „Někteří se mylně domnívali, že občané státu, který se řídí zásadami socialismu, zavrhnou veškerou módu. Ovšem zapomněli, že oděv má také funkci zdobnou, že zpříjemňuje náš život a uspokojuje naši touhu po změně a po hravé a živé novosti,“ psalo se v roce 1957 v (ideologickém) magazínu Žena a móda.
V roce 1956 otevřel na Václavském náměstí Dům módy, který měl navazovat na tradici proslulých krejčovských salonů Hany Podolské či Arnoštky Roubíčkové. Výběr byl až do nástupu normalizace opravdu bohatý, k sehnání byly i luxusnější oděvy včetně plesových a společenských šatů, ale také kabelky, bižuterie a boty.
Na jeho střeše se jen pro pár vyvolených konaly i módní přehlídky s bohatými rauty. Vrcholem světovosti Československa byla účast na jubilejním X. mezinárodním Salónu dámského odívání v Paříži v roce 1965 a přehlídka Christiana Diora, která se uskutečnila v Praze o rok později.
Nepohodlné, ale milované
Pokrok i avizovanou „hravou a živou novost“ evokovaly především nové materiály: tesil, krimplen, dederon i chemlonový úplet. „Všechny byly ve své podstatě dost nepříjemné na nošení, ale stejně jsme je milovali,“ vzpomíná pětasedmdesátiletá Vanda. Jejich nespornou výhodou naopak byla snadná údržba: uchovávaly si svou barvu i po několika praních a nemačkaly se.
Oděvy a doplňky z lakovaného vinylu, 2. polovina 60. let.
Střihy si půjčily něco z jednoduchosti 20. let. Zatímco móda předchozí dekády stála na zdůrazňování ženských křivek, nyní dámy prsa a boky spíše schovávaly za rovně střiženou vrstvou látky a in byla hranatá silueta. Nosily se pouzdrové šaty, úpletové komplety, kombinézy a delší šortky jako náhrada za sukně. Hitem byly geometrické tvary i barevné bloky.
KVÍZ: Šaty dělají ženu. Znáte ty nejslavnější modely? |
V chladném počasí oblékaly ženy pláště bez límců s vysokým zapínáním a doplněné barevnou šálou. „V zimě se nosily kaliopky, takové legíny, co se přetahovaly přes patu. Mně se moc nelíbily, tak jsem raději mrzla jako pes,“ vykládá dvaasedmdesátiletá Soňa. Když pršelo, přišly na řadu pršipláště. Elegance šla stranou – pro mladou generaci byla synonymem vzorů, které jim vštěpovali rodiče.
Minisukně v pastelových barvách, druhá polovina 60. let.
Nejkratší se nosily v Československu
V prvních letech šedesátek se nosily dva typy sukní: delší úzké a kratší áčkové, dosahující asi po kolena. Většinou je doplňoval jednoduchý vršek s dlouhými rukávy a případně módní pásek s velkou sponou. Západní sexuální revoluce, kdy mluvit otevřeně o sexu již nebylo tabu, se promítla i do módy. Především styl mladých lidí ovládla rafinovanost a odvaha.
Pevné místo na plážích a koupalištích získaly bikiny, které „vynalezl“ francouzský návrhář Louis Réard už v roce 1946. Americký časopis Mladá dívka přitom ještě roku 1957 psal: „Není třeba plýtvat slovy pro takzvané bikiny, protože je nemyslitelné, že by dívka s taktem a vkusem mohla někdy obléci takovou věc.“ Proslavila je především Brigitte Bardotová a pozadu za zbytkem západního světa nezůstalo ani Československo.
Sexbomba v křehkém kabátě. Inspirujte se stylem Brigitte Bardotové |
Ve druhé polovině 60. let vtrhly jako lavina do Československa minisukně. Paradoxně k jejich oblibě přispěly strasti druhé světové války a období několika let po ní. Subtilním ženám, které vyrostly na přídělech potravin, zkrátka slušely. Jednou z nich byla ostatně i modelka Twiggy, hubená a okatá ikona celé dekády.
„V Československu měla na konci 60. let mini každá druhá holka,“ vzpomíná módní historička Jana Máchalová. Britský deník Daily Mirror v roce 1967 psal, že nejkratší minisukně se nosí v Praze.
S nimi souvisely i další módní novoty. Ženy si přivlastnily vysoké kozačky, které po dlouhá staletí patřily výhradně do mužského šatníku, a Mary Quantová, která je „matkou“ minisukní, představila punčocháče. I ty se v Československu dočkaly velkého ohlasu, nosily se ve všech různých barvách a vzorech.
Mary Quantová: propagátorka mini střihů diktovala módu i v Československu |
Nutnost jménem bižu
Prim začaly hrát také šperky, především plastové náramky, velké korále i náušnice. Jednoduché a rovné střihy oblečení jim dávaly obzvláště vyniknout. Z menších korálků se vyráběly i populární kabelky. Konkurovaly jim háčkované tašky či kousky z umělé slámy nebo lýka.
Po útlumu v 50. letech se opět na čas začaly nosit vysoké slaměné nebo hedvábné klobouky, které měly opticky prodlužovat krk. V zimě zase dámám posloužily praktické kožešinové čepice.
Většinu času však krášlily hlavy žen vysoké, natupírované drdoly. Kdo neměl dlouhé vlasy, vycpával si je vatou nebo používal příčesky. Výška ale zároveň křehkost a útlost, to byla meta každé ženy.
Víc než kdykoliv jindy se kladl důraz na to, aby k sobě oblečení a doplňky ladily, vrcholem vkusu byla kabelka a boty stejné barvy. Typickou obuví byly střevíčky na nízkém a širokém nebo „špulkovém“ podpatku, vyšší lodičky se nosily spíš jen do společnosti. Umělé materiály pronikly i do sféry obuvi, oblíbené byly třeba praktické holínky z PVC.
