Před patnácti lety jsem totiž navštívila Toskánsko a bydlela jsem ve stylovém hotelu blízko vesnice Sassofortino. Vyšlo najevo, že tento hotel patří staršímu bratru Stefana, Robertovi, a že mu tam tehdy v létě Stefano určitě vypomáhal.
Další šok jsem zažila, když mne Stefano pozval večer do Dogjazzu a já zjistila, že máme společné kamarády, a že ti se moc dobře znají se Stefanovou manželkou. Je totiž zpěvačkou, kterou, a to už fakt jde o náhodu přitaženou za vlasy, učila na konzervatoři moje dlouholetá kamarádka, věhlasná profesorka zpěvu Eva Svobodová...
Tak! O tohle ale ani tak nejde. Spíš je zajímavé vyprávět vám, jak se Stefano s Ivetou seznámil...
Stefano sice vyrostl na vinici, ale jeho rodiče ho nikdy nenutili, aby po nich převzal jejich hospodářství.
HLASOVÁNÍKterý příběh Itala v Čechách se vám nejvíc líbí? Hlasujte od 2. do 6. července 2012. |
Stefana vždycky daleko víc než víno, zajímaly knížky, filmy a hudba. Dobře se učil a šel studovat do Sieny na filosofickou fakultu. Studoval evropskou literaturu a rozhodl se, že svou diplomku napíše o nositeli Nobelovy ceny Jaroslavu Seifertovi. Rozhodl se jet do Prahy a dostal tip na profesora z české filosofické fakulty, který je na Seiferta odborníkem.
Stefano přijel do Prahy v samém prostředku letních prázdnin. Měl profesorův telefon, ale nemohl se mu dovolat. Měl ovšem i jeho adresu, a tak se ho vydal navštívit. Profesor bydlel na Starém městě. Stefano na něj dlouho zvonil, ale, i když zevnitř slyšel hlasy, tak nikdo neotvíral. Stefano se nevzdal. Zvonil a zvonil, až se ozval ustrašený dívčí hlas: "Kdo tam je?"
Stefano nerozuměl, ale usmíval se do kukátka a lámaně opakoval: "Profesor Horký... Seifert expert Horký...."
Dveře se nakonec otevřely. Stála v nich moc hezká blondýnka. Mluvila dobře anglicky a za chvilku si se Stefanem vyjasnili, že profesor je na dovolené v Řecku a ona, že sice měla odjet na zaplacený kurz španělštiny, ale že se vrátila a teď je tajně doma se svou láskou. Hezká blondýnka se jmenovala Eliška a je důležité zdůraznit, že jí bylo čerstvých osmnáct. Její lásce bylo jen o pár měsíců víc a jmenoval se Patrik. Eliška vysvětlila, že její otec sice nade vše miluje lyrické básně, ale že je dost velký macho, a že ji drží zkrátka. Eliška Stefana zapřísahala, že nesmí prozradit, že ji viděl, a že ho za odměnu vezme na noční túru Prahou.
Stefan celou situaci moc dobře nechápal, odnesl si jen důležitou informaci, že profesor je v Řecku, že má tedy volno a že nic nebrání, aby s hezkou Češkou neobrazil pár pražských hospod.
Patrik nasadil dost ostré alkoholové tempo, a tak brzo odpadl. Stefano pak chodil s Eliškou noční Prahou až do rána a řekl mi, že si dodneška živě vybavuje, jak seděl s Eliškou na lavičce na Petříně, pozoroval šneky, kteří se vydali na túru ranní rosou, jak se kolébaly svým hlemýždím tempem, a jak měl pocit, že nikdy nic erotičtějšího neviděl...
Tak se tak nějak stalo, že se pak s Eliškou políbil a pak ho Eliška vzala domů do bytu profesora Horkého a pak se s ní miloval, až se zamiloval. Eliška se taky zamilovala. Stefano strávil v bytě pana profesora vášnivý týden a přesně za rok na den Eliščiných devatenáctin přijel Stefano opět do Prahy s rozhodnutím požádat o Eliščinu ruku.
Pan profesor Horký Stefana čekal v bytě, kde to všechno začalo a Stefan z toho byl tak rozčilený, že první slova, která pronesl, zněla: "Dobrý den, jsem moc rád, že vás poznávám. Jsem profesor Horký!"
Nejdřív všichni vyvalili oči, Stefano zrudl jako rak, ale pak se pan profesor, Eliška i její máma Libuška začali hrozně smát. Pan profesor pozval Stefana k jídelnímu stolu, nalil mu sklenku Cinzana a řekl, že nebude dlouho chodit kolem horké kaše, ale že si myslí, že Eliška je na svatbu proklatě mladá, a že by bylo fajn, kdyby Stefano požádal o její ruku až jí bude aspoň třiadvacet.
Dnes je Elišce dvacet osm, má roční holčičku a skoro tříletého kluka.
Svatbu měli před pěti lety hned dvakrát. Na Staromáku a v Sassofortinu u staršího bráchy.
Pan profesor Horký je Stefanovým velkým přítelem a je určitě i jeho zásluha, že Stefano zůstal v Praze a stal se pedagogem. Učí v angličtině studenty z celého světa, kteří se rozhodli, že právě Praha je ideálním místem pro rozvíjení jejich vzdělání a koníčků.
Když jsem byla u Stefana na návštěvě, fascinovalo mne, že Eliška na Stefana mluví italsky a on na ni česky. Vysvětlili mi, že se oba učí jazyk toho druhého, a že si aspoň takhle říkají jen to, co je opravdu důležité a nehádají se tak o každou pitomost.
Stefano je v Čechách velice spokojený. Nevylučuje ale možnost, že jednou, až bude čas, změní místo svého bydliště i svého zaměstnání a pojede na jih. Dokonce se přiznal, že už tento rok zvažoval, zda nemá přijmout nabídku univerzity v Římě, ale nakonec se dohodl, že tam povede jen prázdninový kurz.
Lpěl na tom, že Eliška i děti jely s ním, protože ze zkušenosti ví, že když je Eliška o prázdninách sama doma, tak se může stát ledacos!
Hm. Jsem často sama doma a neděje se nic!
Možná proto, že italští princi, co milují české básničky se rodí tak jednou za milion let! No, takže mám aspoň
klid a mohu i zpívat si:
Kdybych měla za muže Itala,
tak bych kolem něj kmitala.
Teď mě to ale neláká,
Mám totiž doma Pražáka!
Halina Pawlowská; foto:Lenka HATAŠOVÁ, pro Yashica s.r.o.
