Divoký život madam podprsenky: třikrát se vdala, randila s černochem

Osvobodila ženy z těsného korzetu tím, že vynalezla podprsenku. V době její smrti už ji nosila většina žen na světě. To ale zdaleka není to jediné, co z divokého života Američanky Caresse Crosbyové stojí za zmínku.

Předně je potřeba uvést, že Caresse Crosbyová je jméno, které přijala až jako dospělá. Zvažovala i variantu, že by se jmenovala Clytoris, což si nakonec rozmyslela. Tato historka ilustruje její hlavní povahový rys – nespoutanost. Už odmalička byla zvyklá dělat si, co chtěla.

Narodila se jako Mary Phelps Jacobová 20. dubna 1891 v New Rochelle v USA do dobře situované rodiny. Phelpsovi měli v Americe značný majetek, žili, jak se říká, na vysoké noze a děti byly nehorázně rozmazlované. „Všechno, co jsem chtěla, jsem dřív nebo později dostala,“ řekla Mary v jednom z rozhovorů.

Jako studentka příliš nevynikala, profesoři o ní hovořili jako o „věčně snící dívce“, ale na bálech a piknicích byla ve svém živlu. Spát chodila ve čtyři ráno, vstávala v poledne a obvykle hned mířila někam na návštěvu poobědvat.

Starost o to, co si oblékne a obuje, byla brzy to jediné, čím se zabývala. Z dnešního pohledu to ovšem bylo jedině dobře. Kdo ví, jak dlouho by jinak ženy musely čekat na podprsenku a vysvobození ňader z těsného korzetu, kdyby Mary jednoho večera v roce 1910 neoblékla šaty a nezjistila, že okraje korzetu jsou ve výstřihu vidět.

Dívka, které tehdy bylo pouhých devatenáct let, požádala svou francouzskou komornou, aby jí přinesla dva hedvábné kapesníčky, saténovou stužku, špendlíky, jehlu a nit. Celý večer pak sklízela obdiv pánů (pro ten výstřih), ale také na ni pršely dotazy přítelkyň, jak to zařídila, že se tak volně pohybuje při tanci. Druhý den přišly první objednávky právě od blízkých kamarádek.

Kdo dá prsům pohodlí?

Lidstvo bylo několikrát vynálezu podprsenky velmi blízko. Například na rakouském zámku Lengberg byly v roce 2012 nalezeny čtyři lněné kousky prádla staré šest set let, které dnešní podobu podprsenky věrně připomínají.

Krajka, satén i bavlna

Podprsenky slaví narozeniny

První patent na prádlo a la podprsenka získala v roce 1893 Marie Tuceková, dcera emigrantů z českých zemí. Ale model, který tvořily dva samostatné „pytlíky“ opatřené tkalouny, na trhu neuspěl, stejně jako nápad Herminie Cadolleové, který o šest let později experimentoval s rozříznutím korzetu na dvě poloviny.

Ten správný čas pro podprsenku v provedení, v jakém ji známe dnes, přišel až právě od Mary Phelps Jacobové. Podprsenka byla patentována v roce 1914. Mít nápad a patent ovšem k prodejnímu úspěchu nestačí.

Caresse Crosby

• Narodila se jako Mary Phelps Jacob 20. dubna 1891 v USA.
• Měla dceru a syna, ten zemřel v roce 1954 při požáru v Paříži.
• Napsala autobiografii Vášnivé roky.
• Stejně jako Mary přemýšleli také další lidé – snaha zbavit ženy korzetů byla na začátku 20. století na spadnutí. Například francouzský časopis Vogue psal o podprsence poprvé už v roce 1904. Na patent ale tehdy ještě nedošlo. 
• Celosvětový trh s dámským prádlem má ročně obrat přibližně 30 miliard dolarů. 50 % produkce jsou podprsenky, 33 % kalhotky, 10 % korzety a zbytek ostatní druhy prádla. 

Mary se vdala za bohatého dědice Richarda R. Peabodyho z Massachusetts. Manžel všemožně podporoval její firmu Fashion Forme Brassier Company, ale obchody se rozjížděly pomalu. Ohnivá Mary, která nebyla zvyklá na nic čekat, se nakonec rozhodla svůj patent prodat společnosti Warner Brothers Corset Company za 1500 dolarů (firma v dalších třiceti letech vydělala na podprsenkách 15 milionů dolarů).

Tím se kapitola jejího života spojená s vynalézáním uzavřela. A začaly kapitoly nové, mnohem divočejší.

Paříž plnými doušky

Možná by všechno bylo jinak, kdyby se její první manželství vydařilo, ale Richard se vrátil z bojiště první světové války s těžkým psychickým otřesem, který utápěl v alkoholu. Brzy si vypěstoval závislost a stal se nevypočitatelným nebezpečným pyromanem. Mary se s ním rozvedla.

Zanedlouho si vzala svého o sedm let mladšího milence Harryho Crosbyho, se kterým měla už dříve románek, zhusta rozebíraný v bostonských denících. Harry a Polly (tak se Mary přezdívalo od dětství) zvolili k životu Paříž. Jejich manželství bylo plné vzájemných nevěr, které sice řešil tisk, ale oni dva ne. Pili, tančili, užívali drogy, milovali se s muži i ženami, zkrátka typický bezstarostný pár z meziválečných časů, které tak výstižně popsal F. S. Fitzgerald ve svém románu Velký Gatsby.

Harry naléhal na Mary, aby si změnila jméno, a na jednom z divokých večírků vznikl nápad na jméno Clytoris, kterého se po vystřízlivění a zralé úvaze Mary vzdala. Ovšem myšlenky na změnu ne – od roku 1924 proto měla všechny doklady na jméno Caresse Crosbyová.

Proti proudu i válce

Manželé v Paříži založili nakladatelství (oba také publikovali novely, reportáže, romány i verše) a podporovali začínající autory, mezi které patřili mimo jiné Ernest Hemingway, Henry Miller, Robert Duncan nebo Charles Bukowski.

V roce 1929 Harry zemřel za podivných okolností, tisk spekuloval o dvojité sebevraždě s milenkou. Caresse se pak v Paříži nějakou dobu o nakladatelství Black Sun Press starala sama. S blížící se druhou světovou válkou se však rozhodla raději přesunout zpět do USA. Vzala s sebou i svého třetího manžela, o 16 let mladšího nezaměstnaného alkoholika Selberta Younga, se kterým se posléze také musela rozvést.

Dalšími muži, s nimiž byla spojována, se stali černošský boxer Canada Lee (tím v Americe způsobila pozdvižení, protože platily segregační zákony) a spisovatel Henry Miller. Počtvrté už se ale nevdala.

Mary Phelps Jacobová alias Caresse Crosbyová zemřela na zástavu srdce v roce 1970 v Itálii, když zbytek svého života zasvětila organizaci Ženy proti válce, kterou založila s myšlenkou na své dva první muže, kteří se z válečných útrap nikdy psychicky nevzpamatovali.

V té době už vlastnilo alespoň jednu podprsenku 80 % žen na světě. „Nemůžu říct, že by podprsenka byla tak převratný historický vynález jako parník, ale objevila jsem ji já,“ řekla. Parníky však dnes patří do historie, zatímco podprsenky nosíme stále.

14. dubna 2010