Evropský parlament nedávno schválil nová pravidla, jak těmto obřím hromadám odpadu předcházet. Nová směrnice o ekodesignu za dva roky zakáže likvidaci neprodaného a vráceného oblečení a bot. Čtyři až devět procent textilního zboží na evropském trhu se totiž vyhodí, aniž je někdo nosil.
„Firma je prostě vyrobí, neprodá a rovnou vyhodí. A to jen proto, že nabízení oblečení, které vyšlo z módy, by mohlo vést ke snížení tržní ceny,“ popsal europoslanec Marcel Kolaja (Piráti), který je členem výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů Evropského parlamentu. Kolaja počítá s tím, že do dvou let budou obchodní řetězce oblečení buď nechávat v prodejnách na ramínkách, aby si ho zákazníci koupili, nebo ho darují potřebným.
Jepičí život oděvů. Češi ročně vyhodí až 180 tisíc tun textilu |
Redakce MF DNES oslovila tři velké obchodní domy, u nichž Češi často nakupují – H&M, Primark a New Yorker. Právě na ně legislativní novinka míří. Do vydání článku ale nezareagovaly. Evropský parlament změnu zdůvodňuje také tím, že módní průmysl je jedním z největších znečišťovatelů životního prostředí a že oblečení pak často končí právě na skládkách
„Na výrobu jednoho bavlněného trička je potřeba stejný objem pitné vody, který stačí jedné osobě na dva a půl roku. Přesto se v Evropě každý rok vyhodí podle odhadů takových triček 11 až 32 milionů ročně, i když je nikdo nikdy nenosil. A to, aniž by se tato trička kdy dostala k zákazníkovi,“ dodal Kolaja.
Textilní odpad v černých popelnicích
Podle výkonného ředitele Asociace textilního-oděvního-kožedělného průmyslu (ATOK) Jiřího Česala směrnice a následné národní zákony míří především na regulaci zboží nadnárodních firem.
„Na našem trhu se objevuje z 95 až 97 procent zboží z dovozu. České firmy u nás prodají asi desetinu své produkce, zbytek vyváží zase jinam. Takže pokud se novinka českých firem dotkne, tak ne na domácím trhu,“ poukázal Česal.
Samotný zákaz prodeje ale podle Česala zcela produkci oblečení u nadnárodních firem nesníží.
„Řetězce samozřejmě něco neprodají. Ničení zboží se mohou vyhnout třeba zřízením vlastního outletu. S tím zbožím se pak dostanou do jiné kategorie, mohou se s ním pohybovat v jiných zemích. A neprodanému zboží se tak dá ještě jedna šance. Jinou otázkou pak bude, co se stane s tím skutečně použitým oblečením z druhé ruky. To ukáže čas,“ dodává Česal.
Online prodejci ničí vrácené zboží. Vyjde to levněji, než kdyby ho darovali |
S textilním odpadem ale není problém jen na zahraničních skládkách. Začíná to už v českých černých popelnicích. Ročně se v tuzemsku podle ministerstva životního prostředí vyhodí okolo 180 tisíc tun textilu. A ze směsného odpadu představuje oblečení asi tři až čtyři procenta.
Resort upozorňuje, že od příštího roku budou mít zřejmě obce povinnost zřizovat místa, na kterých budou moci lidé nepotřebný textil a obuv odložit. Zatím je takových míst asi 10 tisíc. Časem pak na náklady spojené se sběrem a svozem budou obcím přispívat sami výrobci – třeba podle francouzského modelu. Tam se státu odvádí z jednoho kusu prodaného oblečení asi koruna. Francie tak ročně získá asi 228 milionů korun, které přerozdělí obcím podle počtu obyvatel.
„Separace textilu teď povinná není. V černé popelnici se smísí s ostatním odpadem, a tak se možnost recyklace snižuje. Až bude mít každá obec vlastní sběrné místo, bude pro občany jednodušší textil separovat,“ doufá ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU–ČSL).
