Původně chtěl starou stodolu ve Skaličce u Hranic její majitel Antonín Vinklárek zbourat. Od roku 2011 měl na zchátralou stavbu demoliční výměr. Ale pak se mu ozvali pracovníci muzea, které zaujala, a překvapili ho.
V objektu, který po staletí generaci Vinklárků sloužil, totiž objevili poklad: jednu z nejstarších roubených staveb v Česku.
„Tušil jsem, že je stodola stará, ale že až tak, to ne. Podle kroniky jsem si zjistil, že můj prapradědeček dělal roku 1640 ve Skaličce rychtáře. Celý náš rod je ve Skaličce už od počátků,“ popsal Vinklárek.
Kmeny z roku 1555
Na více než pět set let starou stodolu narazil v roce 2015 pracovník Metodického centra pro muzea v přírodě.
„Od chvíle nálezu bylo zřejmé, že se jedná o mimořádnou stavbu. Až následný dendrochronologický průzkum nám ukázal, o jak starý a vzácný objekt se jedná. První kmeny, které dodnes ve stodole jsou, pokáceli dřevorubci v roce 1555. Většina dalšího materiálu je z let 1569 a 1570. Stodola sloužila čtyři a půl století,“ uvedl generální ředitel Národního muzea v přírodě Jindřich Ondruš.
Dědictví po předcích se Vinklárek rozhodl muzeu darovat. „Dnes ji tu vidím v této podobě poprvé naživo a jsem z toho velmi nadšený,“ sdělil ve čtvrtek na slavnostním otevření stodoly.
Stavbu bylo třeba kvůli rozsáhlé záchranné renovaci přesunout, což nebylo jednoduché.
Odborníci ji loni na podzim museli celou rozebrat a ze Skaličky ji převézt do Frenštátu pod Radhoštěm, kde se jí ujali restaurátoři, konzervátoři a speciální tesaři.
Náročný přesun
Poté zamířila do Hanáckého muzea v Příkazech na Olomoucku, kde ji odborníci opět sestavili. Nyní stojí právě tam na místě, kde se dřív nacházela podobná stavba.
„Podle místních stodola vypadá, jako by tu byla odjakživa. Krásně sem zapadá,“ podotkl ředitel Hanáckého muzea Petr Vodešil a dodal, že přesun stodoly byl podle odborníků mimořádně vydařený. Muzeum za něj zaplatilo více než 4,4 milionu korun, z toho 4,19 milionu poskytlo ministerstvo kultury.
Stodolu odborníci opravovali speciálním postupem, aby zachovali její autentičnost. „Nových prvků jsme se nedotkli moderními nástroji. Autentičnost tak spočívá v tom, že všechny nové prvky jsme z kmenů ručně a tradičními metodami štípali a také je ručně opracovávali,“ popsal etnolog Jiří Pokorný.
Některé části, které již nešlo zachránit, nahradili novými. Celou stodolu však podle odhadů stále tvoří z osmdesáti procent původní materiály.
„Museli jsme pokácet velké, šedesát centimetrů silné stromy a ručně je půlit. Technologie štípání takto velkých profilů dnes už není běžná a pro nás to znamenalo osvěžení a obnovení historické tradice, kterou jsme znali jen z historických zápisů,“ vysvětlil Pokorný.
Těžká práce se vyplatila. Ačkoliv je na stodole poznat, které trámy jsou nové, kvůli jejich světlejší barvě, opracované jsou identickou technikou.
„Na původních trámech, i na těch nových, je vidět stejné typické zatržení, které vzniká při štípání. Tohoto efektu nejde jinak než ruční prací docílit. Technologický postup výroby je proto důležitý, aby byl i vzhled trámů autentický. Také výroba spojů znamenala použít pilu, sekeru a dopasovat to. Některé díry na spoje jsme dokonce ručně vrtali,“ upozornil na náročné postupy Pokorný.
Jedle a dub
Stodola je velká téměř šestnáct krát osm metrů a jde o specifickou roubenou konstrukci ze štípaných kmenů.
„Tvoří ji převážně jedlové dřevo, dole u země je odolnější dub. Při obnově prvků jsme dbali i na to, abychom zachovali také použití stejného materiálu,“ řekl Vodešil.
Pro Hanácké muzeum bylo důležité, aby byla stodola převezena celá včetně veškerých konstrukčních dřevěných prvků, kamenné podezdívky i mlatu. Ten pro dodržení původní receptury a autentičnosti tak obsahuje dokonce 40 litrů volské krve.
„Když byl mlat dokončen, byla stodola i po krvi cítit. Trvalo to řadu týdnů, aroma nebylo nijak vábné. Mlat je však velice pevný a solidní,“ popsal Vodešil.
Stodola v minulosti primárně sloužila jako sklad pro sklizenou úrodu. I přesto dříve podléhala soudobým módním trendům a v 18. století ji zčásti přestavěli.
„Dříve byly půlkuláče situovány oblinou ven. Po roce 1780 je však otočili oblinou dovnitř. Zajímavé tak je, že i hospodářské budovy podléhaly těmto trendům. Důležitá také byla obnova střešní krytiny, kdy došky nahradila pálená krytina,“ dodal Vodešil.
První návštěvníci si mohou unikátní stavbu prohlédnout 28. května. Muzeum chystá celodenní program s komentovanými prohlídkami. Vstup do muzea je po celý den zdarma.
Návštěvníci se dočkají i prohlídek tamního sadu, dozvědí se zajímavosti o původních starých ovocných odrůdách, které byly na Hané dříve běžné a dnes jsou k nalezení jen stěží.
