„Dokumentační hodnota Kastnerových perokreseb města je neocenitelná,“ vyzdvihla historička umění šumperského muzea Kristina Lipenská. Kastner vytvořil v průběhu let 1840 až 1843 soubor čtrnácti perokreseb, které detailně zobrazují tehdejší ulice jeho rodného města včetně obyvatel.
„Právě díky Kastnerovi si můžeme udělat představu o charakteru městské zástavby na počátku čtyřicátých let 19. století a o životě a odívání tehdejších obyvatel,“ řekla historička.
Až s velkým odstupem několika desetiletí se našli Kastnerovi následovníci, kteří pokračovali v dokumentační práci. „Dá se říct, že z Kastnerových prací vycházeli,“ míní Lipenská.
Jan Evangelista Kastner se narodil v roce 1823 manželům Kastnerovým jako nejmladší ze šesti dětí. Otec byl kožešník a stejná dráha byla určena také pro něho. Nepomohlo ani mladíkovo nevšední výtvarné nadání. Chlapec se tak vedle učení na kožešníka a zdokonalování v tehdy velmi žádaném řemesle věnoval kreslení.
„Byl typický samouk a kreslení věnoval prakticky veškerý svůj volný čas,“ popisuje Lipenská. Zdokonaloval se vytvářením kopií slavných děl, mimo jiné také obrazu znázorňujícího katastrofu francouzské lodi Medúza v roce 1816.
Dokumentační hodnota Kastnerových perokreseb města je neocenitelná.
Kristina Lipenská,historička umění
Loď ztroskotala na útesu při cestě z Francie do Afriky a cestující zůstali na pospas vodnímu živlu. Posádka je totiž opustila na člunech. Na provizorním voru strávili dlouhé dva týdny bez vody a jídla. Zachránilo se jen patnáct lidí, z nichž většina zešílela.
Později se Kastner zaměřil na šumperské ulice a okolí města, znázornil například zříceninu hradu Brníčko. Při kresbě používal zvláštní techniku takzvané filigránské perokresby, která je charakteristická propojením velkých celků s drobnými propracovanými detaily.
Nadějný malíř-kožešník nemohl naplno rozvinout svůj talent, protože zemřel velmi brzy, v nedožitých 20 letech. V zimě roku 1843 se vydal bruslit na šumperský rybník Benátky, jenže se pod ním prolomil led a hoch skončil v ledové vodě. Neutopil se, ani nezemřel na podchlazení.
Manufakturu poslala radnice k ledu, muzeum textilu zatím v Šumperku nebude |
Později však skonal na tehdy smrtelný tyfus. „Není jasné, jestli nebezpečné onemocnění dostal ze znečištěné vody v rybníku,“ řekla historička.
Do muzejních sbírek se Kastnerovy práce dostaly na sklonku 19. století a vystaveny byly až v roce 1921 v Geschaderově domě, jenž byl tehdy hlavním muzejním objektem.
„Kastnerovy kresby byly velmi populární, jejich fotografie se ocitly i na pohlednicích, které byly vydávány opakovaně,“ popsala historička. Byly také důležitým materiálem pro amatérského historika Franze Harrera, který v roce 1923 vydal Dějiny města Šumperka.
Byly napsány německy a teprve v roce 2020 vyšel zásluhou Šumperského okrašlovacího spolku český překlad. Kresby tak v knize dokumentují první polovinu 19. století.
„Je velká škoda, že se nedožil vyššího věku a nemohl tak ve své dokumentaci šumperských ulic a života v nich pokračovat. I tak s ohledem na nízký věk zanechal úžasné dílo. Jeho práce měly vysokou kvalitu jak dokumentační, tak uměleckou,“ vyzdvihl předseda okrašlovacího spolku Radovan Auer.
Šumperské muzeum připomíná díla významného regionálního sochaře Teplého |
Podle něj Kastner zachytil Šumperk ještě v době, kdy se začínal měnit ze středověkého města na moderní pulzující průmyslové centrum. Výstavu s komentářem je možné zhlédnout na webu šumperského muzea.
