Jak vzpomínáte na svůj nástup na ředitelství v době, kdy byly emoce uvnitř sboru asi nejvypjatější?
Vzpomínám na to s respektem. Nebylo to vůbec jednoduché. Nabídku na post ředitele jsem nějakou dobu promýšlel, protože rozhodně není ideální nastupovat v situaci, kdy je jeden z náměstků ve vazbě. Šel jsem do toho, jelikož jsem v Olomouci řadu lidí pracovně znal a mnoha z nich jsem si vážil a vážím.
Věděl jste, do čeho jdete?
Ty spory jsem znal pouze z médií. Věděl jsem, že to nebude jednoduché. Koneckonců někteří lidé od policie následně odešli. Když jsem nastoupil a začal zde pracovat, tak jsem vycházel z objektivně zjištěných skutečností. Z toho jednoznačně vyplynulo, že musím propustit pana Kadlece a pana Petrůje postavit mimo službu. Nic jiného podle mě nebylo v této situaci možné. Jsem totiž přesvědčen, a nikdy jsem se tím netajil, že vše, co bylo popsáno ve sdělení obvinění, i to, co jsme následně zjistili, se neslučuje s tím, jak by měl pracovat vysoce postavený policejní důstojník.
VidkunV kauze čelí obžalobě někdejší hejtman Jiří Rozbořil, podnikatel Ivan Kyselý a také dva policisté – exnáměstek krajského ředitele Karel Kadlec a bývalý šéf hospodářské kriminálky Radek Petrůj. Podle obžaloby fungovaly v Olomouci nestandardní vazby mezi policisty, politiky a lidmi z podnikatelské sféry. |
V tom vám dal soud ve sporu o platnost výpovědi náměstka Kadlece za pravdu.
Ano a stojím si za svým rozhodnutím dodnes. Občas dostávám otázky, co budu dělat, pokud oba dva soud v případu Vidkun osvobodí. Osobou pana Petrůje se budu muset znovu zabývat, ale v otázce pana Kadlece mám jasno. Jestli jeho jednání byl podvod, přijímání úplatku, nebo cokoli jiného, tak to musí posoudit soud. Já se na to dívám z pohledu služebního a k takovému člověku prostě nemám důvěru. Tím samozřejmě nemohu a ani nechci předjímat rozhodnutí soudu.
Je tady kolektiv již stabilizovaný, nebo jsou rány, které se navíc určitě opět otevřou u soudu, stále živé?
Nemohu mluvit za všechny policisty, kterých se to dotklo. Mám třeba od svého náměstka pana Vojty zpětnou vazbu, že se nálada mezi policisty zlepšila. Po svém příchodu jsem nabízel, že musíme dát minulost bokem a zabývat se prací. Myslím, že kriminálka, které se to hlavně týkalo, nyní funguje.
Nemůže ale být potenciální problém to, že část lidí znechuceně odešla od policie a jejich místa zaujali lidé, kteří na Vidkunu pracovali nebo s nimi byli ve spojení? Například Jan Lisický (policista, který nahradil šéfa odboru obecné kriminality Martina Nasswettra, jemuž Národní bezpečnostní úřad za zvláštních okolností zdržoval vydání prověrky, takže se o jediný den nestihl přihlásit do výběrového řízení, v němž by obhajoval svůj post, pozn. red.).
Pan Lisický tuším na Vidkunu nepracoval, dělal na expozituře a je tak mediálně probírán spíše v souvislosti s kauzou Berreta.
Tak přinejmenším patřil k jedné z těch dvou znepřátelených skupin, které se tady utkaly.
Podívejte, když měl pan Lisický zájem o práci u nás, tak já jsem řekl, že od toho je pan náměstek Vojta, aby posoudil jeho schopnosti. On je posoudil a naznal, že je to člověk, který má nebývalé profesní zkušenosti. Kdybych to měl posuzovat podle toho, co si o něm myslí lidé, kteří odtud odešli, a taky ve vztahu k tomu, co se tady dělo, tak by to nebylo dobře. Lidé, kteří nahradili policisty, kteří odešli, sem dříve patřili. Měli zájem tady znovu fungovat. Já jsem neseznal, že by jejich návrat a postup do řídicích pozic způsobil nějaký pracovní lapsus.
Případy z obžaloby kauzy Vidkun: Jezdecký areál, hokej i akvapark |
Co tedy podobná kauza jako Vidkun udělá s náladou kolektivu, který by měl z principu držet pohromadě a důvěřovat si?
Důvěra byla na bodě nula. Chtěl jsem přivést někoho, kdo bude zcela nezaujatý. Proto přišel pan náměstek Vojta a pan Zahradník, což je nový vedoucí odboru hospodářské kriminality. Jediná šance v tu dobu byla soustředit se na práci. Byli tu někteří, kteří říkali: „Všechny je vyhoď a postav to celé znovu.“ Ale to nejde. Někteří lidé dostali nálepku a neměli s tím, co se dělo, nic společného. Za ty tři roky při vyšetřování případů jako například Kvitová, vraždy či loupeže, nikdy nic neuniklo ven. Já říkám, na pivo choďme, s kým chceme, ale bavme se o holkách, o sportu, o všem možném, ale ne o práci.
Když srovnáte působení v Olomouci a předchozí roky v Ústí, je to hodně jiné?
Paradoxně je to velmi podobné. Já jsem vyrůstal v Ostravě, byl jsem ředitel městského ředitelství. Pak jsem šel do Ústí, kde zrovna končily nepokoje na Šluknovsku, a nebyla to idylka. Proto mohu říct, že policie dokáže v těch vypjatých situacích fungovat všude dobře. Rozdíl je v těch mezilidských vztazích. V severních Čechách to bylo podobné ostravskému naturelu, možná je to těmi šachtami, na Ústecku jsou povrchové, v Ostravě hlubinné. Všechno se dělalo rychle a hned. Tady na Hané je to takové… no prostě, více se tu přemýšlí.
Dobře, ale bezpečnostní situace na Ústecku a v Olomouckém kraji asi trochu jiná bude, ne?
Struktura kriminality je velmi podobná. Ty vyloučené lokality jsou tam větší, tam se koncentruje více problémů, ale ne více kriminality.
Když se podívám na obsah policejních svodek za posledních pár let, tak mám pocit, že hlavní důraz je směrem k drogové kriminalitě. Je to pro vás priorita?
Pro mě osobně je to celoživotní priorita. Já už jsem v Ostravě pochopil, že to je největší problém naší společnosti. Nemůžete říct, že to jsou jen feťáci, kteří fetují, nějak si to obstarávají a za to jsou zavíráni. K tomu se nabaluje celá škála jiné trestné činnosti, takzvané obstarávající kriminality. Když jsem přišel do Ústí, tak mě zaujalo, že nemají problém s drogovou trestnou činností. To se přímo psalo ve zprávě o bezpečnostní situaci. Když jsme tam pak začali tu toxi problematiku dělat, tak se ukázalo, že to je stejné jako všude jinde, jen se před tím nesmí zavírat oči. Problém je v tom, že ta komunita feťáků je poměrně uzavřená. My je dostaneme do basy, ale oni z ní vyjdou a pak v tom pokračují. Navíc se někteří naše postupy učí a je pak těžší je dostat. Jsou daleko sofistikovanější, takže i my musíme používat nové metody a formy práce, které jsme dosud nepoužívali. Zkrátka pořád se musíte učit.
Předpokládám, že to souvisí i kyberprostorem a prodejem drog přes darknet.
Přesně tak. Tam se nám přesunulo velké množství i majetkové trestné činnosti. My jsme schopní nabírat lidi i z civilu, máme například člověka z Vysoké školy báňské, který je expert na tyto věci. Používáme nové softwary, které nejsou nijak levné, takže všechno je to i o penězích. A samozřejmě potřebujeme i lidi s patřičnou odborností.
Jak těžké je konkurovat soukromému IT sektoru? Platové podmínky jsou asi jiné.
Platové podmínky jsou jiné, ale nemusí být až tolik jiné. Jedna ze složek platu je osobní hodnocení, se kterým se dá účinně pracovat. To znamená, že umíme takového člověka, odborníka, zaplatit.
Jaké jsou největší kauzy, na kterých se pod vaším vedením pracovalo?
Máme případ organizované výroby pervitinu. Je to stále v běhu, ale už teď jsou tam kilogramy pervitinu, které jsme sice nezajistili, ale máme je zdokumentované. Byla to sofistikovaná a organizovaná skupina, která mimo jiné využívala internet. Skvělou práci odvedli naši kluci také v případu vraždy na faře v Chudobíně.
Policie se chlubí zásahy na drogové scéně, ale nevybavím si prezentovaný případ závažné hospodářské kriminality. Třeba i podobné kauzy, které byly zmíněny ve Vidkunu o propojení podnikatelů a politiků.
Některé věci děláme, ale nemůžeme je zveřejňovat, dokud nejsou skončeny. Pokud máte na mysli aktuální trendy hospodářské kriminality, roste třeba úvěrová trestná činnost, což se ale statisticky významně neprojevuje, protože velké společnosti jednou za čas provedou větší kontrolu, pak zjištěné nesrovnalosti předají hromadně právní kanceláři a od ní to pak přebíráme k prošetření my.
Co se ještě mění?
Například majetková trestná činnost. Té v posledních letech ubylo. Jedním z důvodů může být třeba to, že lidé mají práci a tolik nekradou. Zároveň je ale potřeba říct, že se část této kriminality přesunula na internet, do virtuálního prostředí. V tomto směru budeme muset napnout své síly do budoucna.
