Sobota 24. února 2024, svátek má Matěj
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 24. února 2024 Matěj

Vrací krásu památkám a nalézá poklady. Spousta věcí je tikající bomba, říká

  4:54
K historii přičichl už na olomouckém gymnáziu, ale až studium na Masarykově univerzitě mu otevřelo svět památek a jejich rekonstrukcí. Díky tomu se Martin Číhalík vrací do dob dávno minulých a často při své práci odkrývá díla či historické vzkazy skryté i několik staletí. Do jeho péče se dostaly významné budovy například v Brně a nyní také v Olomouci.

Před více než dvaceti lety tehdejší vysokoškolák Martin Číhalík v olomouckém Červeném kostele – sloužícím jako sklad knih – brigádničil, teď má na starosti rekonstrukci této památky. | foto: Stanislav Heloňa, MAFRA

Právě opravujete olomoucký Červený kostel, který byl v 50. letech předán univerzitní knihovně a dodnes je tam sklad knih. Co vás čeká?
Díky kostelu jsem se teď dostal oklikou z Brna zase zpátky domů. Na vysoké škole jsem tam totiž brigádničil a chodil do skladu knih, tudíž ho velmi dobře znám. Teď po více než dvaceti letech jsem se tam vrátil. Kostel má být zrekonstruován na kulturně muzeální zařízení a my tam teď děláme interiéry. To znamená, že restaurujeme omítky, fasádu a dřevěné prvky. Práce budou trvat asi rok.

Jak jste se k restaurování památek dostal?
Na gymnáziu jsem souhrou okolností dospěl k tomu, že bych chtěl studovat historii, a na fakultě v Brně jsem si k tomu pak přidal dějiny umění. Jsem tedy vystudovaný historik umění. Ti se v odborném žargonu rozdělují na terénní a salonní. Já jsem ten terénní, takže trávím většinu času na místech, kde pracuji. Salonní jsou ti, co pracují v muzeu nebo galerii. Přímo k památkám jsem se dostal náhodou – když jsem končil školu, hledal jsem zaměstnání a jedno z volných míst bylo v Národním památkovém ústavu v Brně. Měl jsem tu čest, že mě školil profesor Miloš Stehlík, jenž tam pracoval od roku 1948 do roku 2018. A já jsem 14 let strávil v jeho blízkosti. On byl tím, kdo mě formoval a nadchnul pro tuto práci. Po odchodu z ústavu byl pak jen krůček k soukromému podnikání a založení firmy. Najednou jsem se ocitl na druhé straně – roky jsem dělal dozor a dohled nad rekonstrukcemi a obnovami památek, dnes jsem ten, kdo je rekonstruuje.

Co obnáší vaše práce od okamžiku, kdy si vás někdo najme, do odevzdání?
Začíná se průzkumy. Ale je rozdíl ve stavební obnově a restaurování oltářů. Když jsme například dělali oltáře v kostele svatého Prokopa v Sázavě, začali jsme lešením a následným průzkumem, v jakém stavu oltář reálně je. Lešení často odkryje věci, o nichž se zpočátku ani nevědělo. Poté se musí zpevnit dřevo, vyhnat červotoč, a pak se diskutuje, na kterou vrstvu se památka bude vracet, protože každá už dříve prošla různými rekonstrukcemi. Stavební obnova je daleko širší záležitost, je třeba se domluvit se stavební firmou, musíme se vzájemně provázat, abychom přes sebe nepadali. U mnoha památek lešení nestálo třeba sto let a já jsem mnohdy první, kdo tam vyleze a zjišťuje stav objektu. Ale tahle fáze mě velmi baví a dělá mi radost. Navíc mám kolem sebe úžasný a nadšený tým spolupracovníků.

S jakými částkami vlastně při rekonstrukcích pracujete?
V současné době se spousta památek restauruje komplexně. Je to dáno tím, že v dobách minulých do nich nebylo investováno v rámci pravidelné údržby, takže se nyní objevují rekonstrukce, které se pohybují v řádech stamilionů. Po roce 1989 přišel velký boom, třeba jen Lednicko-valtický areál se za 30 let ohromně proměnil. Teď se díky různým strukturálním fondům investuje i do běžných památek a ten objem peněz je skutečně obrovský. Ale často je spousta věcí tikající bomba. Třeba krovy v Telči, není to vidět, ale musí se to opravit. Takovéto opravy potom zachraňují investice na dlouhá léta do budoucna.

Kde je podobný neřešený problém?
Je zde obrovský dluh u rekonstrukcí církevních památek. Na Moravě, kde je větší podíl věřících, je to lepší, ale jsou místa, kde jsou z kostelů ruiny. Je to velmi složitý proces, protože jsou to obrovské areály. Ve velkém klášteře, kde působilo třeba padesát mnichů včetně hospodářského zázemí, dnes funguje jeden. Tyhle kláštery měly kolem sebe pozemky, z nichž žily, měly majetky a možnosti, jak si vydělat peníze. Dnes tohle všechno zmizelo a najednou to nemá kdo financovat.

Je Česko v oblasti památek něčím specifické?
Jsme jedna z mála zemí, která má téměř v každé vesnici zámek nebo tvrz. Nešlo jen o velká sídla, ale bylo jich hodně. A za komunistů tam většinou sídlilo nějaké JZD, nebo z toho byl domov důchodců či knihovna.

Jsou nějaké rozdíly v opravách památek UNESCO a těch „běžných“?
Teď zrovna restaurujeme zámek v Telči, jenž je v UNESCO zapsaný. Jde samozřejmě o památku, která má mezinárodní status, ale co se týká naší práce, přístup je obdobný, jako u rekonstrukcí běžných památek. Památky UNESCO jsou nicméně pod větším drobnohledem jak památkového ústavu, tak dalších institucí.

Martin Číhalík

Před více než dvaceti lety tehdejší vysokoškolák Martin Číhalík v olomouckém...
  • Narodil se v roce 1974.
  • Vystudoval Slovanské gymnázium v Olomouci a Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, obor historie a dějiny umění.
  • Začal pracovat v Národním památkovém ústavu v Brně. Od roku 2012 působí v soukromé sféře, spoluzaložil společnosti Pastiglia a později Pastiglia Praha, které se intenzivně věnují rekonstrukci a restaurování památek.

Jak si stojíme s rekonstruováním památek v porovnání se zahraničím?
Česká republika byla dlouho limitovaná penězi, ale za 30 let se to obrovsky posunulo. Ovšem československá restaurátorská škola, která vycházela ještě z prvorepublikové tradice, je světově proslulá. Třeba profesor Bohuslav Slánský, který je autorem téměř restaurátorské bible, posunul přístup v restaurování v 50. a 60. letech mezi elitu. Když cestuji po Evropě, musím říct, že se nemusíme stydět. Máme mimochodem vynikajícího restaurátora, doktora Makeše, který žije v současné době ve Švédsku. Ten vyvinul unikátní metodu čištění obrazů pomocí enzymů. Mekkou restaurování je samozřejmě Itálie, ale naše restaurátorská stopa je velmi dobrá.

Stává se vám často, že najdete při rekonstrukci něco, s čím jste nepočítali?
Stalo se mi to dvakrát. Poprvé se mi kdysi dávno podařilo v Bohuslavicích u Kyjova objevit pod omítkou středověkou malbu z počátku 14. století. Tři figury – takzvaná malá kalvárie. Krásná kresebná věc. A teď máme další velmi zajímavý objev. V Paláci šlechtičen v Brně, kde nyní restaurujeme kapli, je na oltáři taková menší soška černé madony, metr deset vysoká. Po průzkumu na CT jsme zjistili, že uvnitř je zvláštní část dřeva. Po odkrytí dvou destiček na zádech, které byly přitlučené hřebíčky, nás čekalo velké překvapení. Ukázalo se, že viditelná madona je jakési opláštění a vevnitř je ještě jedna stará madona. Autoři tenkrát použili starou sochu, na kterou udělali tento nový obal.

Bylo to tehdy běžné? Proč to udělali?
Zatím si to vykládáme tak, že když Palác šlechtičen začal na konci 17. století fungovat, tak to byla nadace, která měla vychovávat mladé šlechtičny a dcery patricijů. Ta první madona byla asi velmi uctívaná stará socha, a proto ji použili jako jádro, i když by bylo daleko jednodušší vyrobit zcela novou sochu. Proto si myslíme, že ta stará musela být tehdy předmětem nějakého velkého uctívání. Byla asi poškozená a už také nebyla moderní, ale měli k ní nějaký duchovní vztah, takže ji nechtěli zničit. Proto ji použili a udělali z ní na tehdejší dobu novou moderní sochu. O té víme, že pochází z počátku 18. století, starší socha byla vyrobená z lipového dřeva, které se ale velmi těžce datuje. Ovšem existuje speciální radiokarbonová metoda, kterou provádí jen několik laboratoří na světě, tak jsme z té sochy vzali asi gram a poslali ho do Itálie. Tam nám to datovali a vypadá to, že s největší pravděpodobností dřevo pochází někdy z 15. století. Takže se nám vlastně podařilo objevit torzo sochy z této doby, což je úžasná věc. Pozdně gotických soch tady moc není.

Na kterou z vámi rekonstruovaných památek jste nejpyšnější?
Nejzásadnější byly tři rekonstrukce v Brně – kostel sv. Jakuba, sněmovní sál Ústavního soudu a pak hlavní oltářní obraz u Kapucínů v kostele Nalezení svatého Kříže. Ten obraz vytvořil malíř a rytec Joachim von Sandrart a je považován za první barokní obraz v Brně. Je to relativně velké plátno, které bylo naposledy restaurováno někdy v 50. letech a mně se nepodařilo dohledat, proč obraz tenkrát přelakovali lakem a následně pigmentovali nějakou černou barvou. Nikdo jsme nechápali, proč ho zalakovali tak, že byl vlastně hodně tmavý až černý. Už z dob studií si pamatuji, že všichni věděli, že Sandrart u Kapucínů je špička barokní malby, ale že je to velmi tmavý obraz s několika figurami. Takže jsme se rozhodli, že sundáme z obrazu všechny ty laky a najednou se tam objevila spousta dalších postav. Dělal jsem si legraci, že každý den objevíme novou postavu. Navíc se ukázala krásná barevnost. Zatím se nám ale nepodařilo zjistit, co bylo tím důvodem zatření.

O obnově gotického kostela sv. Jakuba vyšla dokonce i kniha, co bylo na té práci z vašeho pohledu nejzajímavější?
Byla to pro mě úžasná práce a zkušenost, restauroval se celý interiér a ve věži vzniklo malé muzeum. Jednou z nejzajímavějších věcí bylo restaurování středověkého kříže, který zde visel. Restauroval se několikrát, ale až nám se podařilo vrátit všechny povrchové úpravy do doby vzniku, tedy gotiky. Kříž byl původně vyroben pro zavěšení v prostoru a ne proto, aby visel na zdi. No a nám se povedlo pověsit kříž do bočního vchodu, který dnes slouží jako kaple. Stal se ústřední dominantou této kaple. A ještě jedna taková zajímavost se nám odkryla během rekonstrukce – když se očistily všechny ty přemalby a nátěry, tak se zjistilo, že jazyk Krista je pohyblivý. Nejde vytáhnout, ale hýbe se. Relativně dlouho jsme přemýšleli, co by to mohlo znamenat, ale asi to odkazuje na poslední slova Krista na kříži a proto mu autor udělal pohyblivý jazyk, jako takovou symboliku.

Čím je ještě tento kostel zajímavý?
Je to nejvýznamnější městský farní kostel v Brně. Bývala tam velká knihovna a rukopisy z ní jsou dnes uloženy v archivu města, dochovala se tam spousta středověkých iluminovaných rukopisů. Pod kostelem je pak obrovská krypta, která byla znovu objevena teprve nedávno před patnácti lety, a je zpřístupněna veřejnosti. Je tam pochováno prakticky celé středověké Brno, jde o jedno obrovské pohřebiště. Dnes jsou vlastně kostry i pod tramvajovým pásem.

Máte hodně takových příběhů z rekonstrukcí?
Při mé práci člověka vždycky něco překvapí. Když jsme začali pracovat na Ústavním soudu, kde kdysi sídlil Moravský zemský sněm, tak jsme se z archivu dočetli, že v roce 1878 proběhla v těchto místech slavnost. A že na jejím konci došlo k uložení nějakých materiálů do měděné schránky, kterou naši předci zazdili pod závěrný kámen. A tak jsme se samozřejmě dali do hledání a nakonec nám pomohli kolegové z VUT, kteří přišli s radarem a minohledačkou. Nakonec jsme schránku skutečně našli a vydolovali jí ze stěny.

Martin Číhalík u měděné schránky, která byla ukryta zazděná v sídle Ústavního soudu.

Co bylo uvnitř?
Původní plány signované autory, fotografie ze stavby interiéru, což pro nás bylo velmi zajímavé. Brno bylo v 19. století jedno velké staveniště, ale my bohužel nemáme moc archivních materiálů, jak tehdy vypadalo. Taky tam byly mince, kalendáře, fotka tehdejšího zemského hejtmana, ceníky zboží či plán města. Brno má problém v tom, že oproti jiným městům má zachováno velmi málo plánového historického materiálu. Stavební archiv byl na konci války převezen do Pozořic, kde vyhořel. Třeba Olomouc má tak tento archiv zachovaný výrazně lépe.

V Českém Krumlově jste rekonstruoval kláštery minoritů a klarisek na Latránu, kde se prý objevovala bílá paní. Věříte na ni?
Vzpomínám si, jak jsem chodil v ruinách kláštera úplně sám a cítil takovou až tajemnou atmosféru. Byla zima, opuštěná ruina uprostřed města... Ale bílou paní jsem nepotkal a jsem za to rád. Nicméně po mých cestách po památkách vím, že na některých hradech a zámcích něco mezi nebem a zemí existuje.

Kdybyste měl někoho provést svým rodným krajem, co byste mu ukázal?
Určitě by taková prohlídka nebyla na jeden den. Samotná Olomouc je velmi krásné město a stojí za zhlédnutí. Dá se jí chodit a bloudit uličkami opravdu velmi dlouho – od kostelů po měšťanské domy, nebo na náměstí, kde se nachází známý sloup Nejsvětější Trojice, chráněná památka UNESCO. V nejbližším okolí je pak Svatý Kopeček, dominanta Hané, nebo kostel v Dubu nad Moravou. A za návštěvu určitě stojí i okolní města, jako Prostějov či Litovel. A nesmíme zapomenout na pohádkový hrad Bouzov, hrad Helfštýn nebo Velké Losiny.

Pocházíte z Velké Bystřice nedaleko Olomouce, máte zmapovanou i její historii?
Je to město s téměř třemi a půl tisíci obyvatel, takže i tam je samozřejmě několik památek. V tom jsme jako Česká republika unikátní, máme velké množství hradů, zámků a kostelů. Jednou ze zajímavých památek je místní původně středověký kostel Stětí svatého Jana Křtitele, protože kostelů s tímto zasvěcením je relativně málo. Máme zde i bývalou tvrz, kterou v renesanci přestavěli na zámek, a dnes je z ní hotel. Velká Bystřice je taková brána do krásné krajiny s úžasnou přírodou.

Autor:
  • Nejčtenější

Zdemolované Kladno čeká další baráž. Lídr otočil derby, Kometa je těsně čtvrtá

23. února 2024  17:20,  aktualizováno  22:58

Hokejová extraliga pokračovala pěti zápasy 48. kola. Páteční program definitivně rozhodl, že Kladno...

Lídr rozdrtil Liberec, Kometa zdolala Spartu a je čtvrtá. Třinec slaví čtvrtfinále

18. února 2024  13:50,  aktualizováno  21:25

Hokejová extraliga v neděli nabídla další porci zápasů v rámci kompletního 46. kola. Program...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Kladno konečně vyhrálo. Budějovice ovládly přestřelku, zvítězila také Sparta

16. února 2024  17:20,  aktualizováno  23:08

Černá série je u konce, Kladno v 45. kole hokejové extraligy konečně vyhrálo, Kometu porazilo 3:2...

Byly na Libavé jaderné zbraně? Historici se neshodnou, pravdu znají jen Rusové

17. února 2024

Premium Je to záhada, jež vojenským historikům stále nedá spát . Rozmístili Sověti v Československu za...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Kvůli ovlivňování zakázek hrozí přestavba dokončených silnic i vracení dotací

21. února 2024  5:51

Hejtmanství Olomouckého kraje má za sebou otevírání obálek ve výběrovém řízení na ředitele...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Teče těší, přesilovka tolik ne. Olomoučtí hokejisté ladí nastavení na play off

24. února 2024  10:32

Hokejisté Olomouce mají s patnácti procenty nejslabší úspěšnost přesilových her v extralize. A při...

Přerov koupí bývalou restauraci, po opravách zvětší magistrát

24. února 2024  6:43

Město Přerov koupí restauraci U Hrochů, rozhodli zastupitelé. Objekt těsně sousedí s budovou na...

Zdemolované Kladno čeká další baráž. Lídr otočil derby, Kometa je těsně čtvrtá

23. února 2024  17:20,  aktualizováno  22:58

Hokejová extraliga pokračovala pěti zápasy 48. kola. Páteční program definitivně rozhodl, že Kladno...

Wolker jako básník, jehož slova stále mají co říci. Díky AI provází vlastní výstavou

23. února 2024  15:43

Netradiční výstavu připravilo ke sto letům od úmrtí básníka Jiřího Wolkera muzeum v jeho rodném...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Dcera Vladimíra Ráže žije bez ruky. Protézu odložila po dvaceti letech

Veronika Rážová (43) je dcerou slavného českého herce Vladimíra Ráže. Narodila se bez levé horní končetiny. Za hendikep...

Útok moukou byl podvod. Bendigovi hrozí trest, že úřady zaměstnal zbytečně

Zpěvák Jan Bendig se nestal obětí útoku moukou, jak sám všude rozhlašoval. Celou událost s „pachatelem“ ve skutečnosti...

Bufet v Českém Krumlově se stal přes noc hitem. Zaujal řízkovým chlebíčkem

Fotografie chlebíčku na řízku obletěla na sociálních sítích během středečního dne téměř všechny skupiny. Tuto...

Známé tváře kritizují Michala Novotného. Nejsem homofob, brání se herec

Na Michala Novotného se na sociálních sítích snesla vlna kritiky. Herec v rozhovoru pro týdeník Téma mimo jiné řekl, že...

Jak uspokojit ženu? Odborníci vědí, jak na to. A za pokus to rozhodně stojí

„Přestože jsem po třicet let zkoumal ženskou psychiku, nejsem s to odpovědět na velkou, dosud nezodpovězenou otázku, co...