Přístupová jednání České republiky o vstupu do EU začala v roce 1998. Když jste se o nich tenkrát dozvěděl, věřil jste, že do Unie skutečně vstoupíme?
Věřil jsem tomu a hlavně jsem to silně chtěl. Stejně jako tehdy přesvědčivá většina naší populace.
V politice jste působil od roku 1990, v letech 2000 až 2004, když vrcholila přístupová jednání a přišel samotný vstup do EU, jste byl olomouckým hejtmanem. Kdy jste se poprvé setkal s lidmi z EU? Jak na vás působili?
Shodou okolností už v době, kdy se teprve vyjednávalo o vstupu České republiky, si Unie právě náš region vybrala pro pilotní projekt, v němž pro celou republiku ověřovala nastavení strukturálních dotačních fondů. Řídili jej lidé ze Skotska, a tak jsem se už v roce 1998 či 1999 díky tomu, že jsem uměl jazyky, velice brzy setkal s problematikou regionálního rozvoje a strukturálních fondů. Později mě to přivedlo k myšlence kandidovat do Evropského parlamentu.
Jaká to tedy byla zkušenost?
Tehdy jsem byl přednostou okresního úřadu a byl jsem za ten pilotní projekt zodpovědný na Olomoucku, Prostějovsku a Přerovsku. Zástupci EU tady nastavili a prověřili způsob, jakým se u nás dodnes v celé zemi spravují evropské dotační programy. A to bylo něco, co nám do té doby bylo do značné míry cizí.
Co tím konkrétně myslíte?
Dnes už si to ani neuvědomujeme, ale dříve se tu peníze obecně rozdělovaly podle kritérií, která byla řekněme hodně subjektivní. A najednou tu byly transparentní jasně dané metody rozdělování veřejných peněz. A to mi bylo – vedle mé politické vůle být součástí západní Evropy – hodně sympatické.
Bylo tehdy při srovnání s EU hodně poznat, že české země kvůli minulému komunistickému režimu dlouho součástí Západu nebyly?
Ve Skotsku jsem v rámci pilotního projektu skutečně zažil něco, co u nás tenkrát nebylo vůbec obvyklé. I když jsem jako přednosta okresu s místními starosty vycházel dobře, měl jsem i zkušenosti z různých útoků a viděl jsem tady hodně protikladů a rozepří. Ovšem ve Skotsku jsme přišli na jednání dvaceti starostů, kteří se kupodivu nehádali o rozvoji svých vlastních obcí či jedné části dané oblasti, ale měli společný program, mluvili o všech návaznostech a konstruktivně řešili, co by bylo možné udělat pro to, aby prosperoval celý region. To pro nás byla nová zkušenost.
Narazil jste i vy sám s vlastními návyky ze zdejší politické scény?
Stalo se mi to později v Evropském parlamentu, když jsem byl poprvé jmenován stínovým zpravodajem frakce. Šlo o nějakou záležitost ohledně regionálních programů, od poslankyně ze sociální demokracie jsem k tomu dostal příslušný materiál. Obsahoval ale body, které se mi hodně nelíbily. A jak jsem byl zvyklý z tuzemského politického prostředí, pustil jsem se do ní naším českým brutálním stylem. Nebyl jsem samozřejmě hrubý, ale velmi útočný.
Jak na to reagovali zkušenější poslanci z jiných zemí?
Později mi řekli, že jsem měl sice pravdu, ale že ten styl nebyl nejšťastnější. A to platí dodnes. Pokud se v europarlamentu podíváte na projev podstatné části poslanců, je z našeho pohledu až legrační, že ten, kdo vystupuje za opozici, nejprve ocení práci předkladatele daných podkladů a teprve po úvodních zdvořilostech přijde se svou kritikou. Vše se ale nese v duchu slušnosti.
A v tuzemsku jsme se to už naučili?
U nás na druhou stranu dnes často slyším tvrdou kritiku politické korektnosti. Na jednu stranu jsou podobné postřehy oprávněné, ale tady to přechází do extrému, kdy se s občas skutečně přehnanou korektností snažíme zničit i slušnost. A to je problém.
Jan Březina Narodil se v roce 1954 v Konici na Prostějovsku a je absolventem Vysoké školy Báňské v Ostravě. Do politiky vstoupil coby člen KDU-ČSL v 90. letech jako zastupitel a zástupce starosty v Uničově. V roce 1997 se stal přednostou okresního úřadu v Olomouci, v letech 2000 až 2004 byl prvním hejtmanem Olomouckého kraje. Poté kandidoval do Evropského parlamentu, v dalších eurovolbách se mu podařilo mandát obhájit, a tak tu strávil deset let. Působil ve výborech zaměřených na regionální fondy, na průmysl, energetiku, vědu a výzkum. V roce 2012 odešel z KDU-ČSL, ve volbách v roce 2014 už nekandidoval a z politiky se stáhl. Nyní spolupracuje s několika vysokými školami a také pomáhá při startu technicky zaměřené vysoké školy v severním Iráku. |
Jak tedy po uplynulých patnácti letech hodnotíte Evropskou unii?
Rozhodně si nemyslím, že je EU dokonalá. To není žádný lidský výtvor. Ale oproti dřívějšímu mnohdy chaotickému shromáždění národních evropských států je to nebetyčný pokrok a platforma, kde můžete vyřešit celou hromadu problémů. Řada lidí u nás to ale bohužel nevnímá.
V čem je problém?
Neštěstí je v tom, jaký obraz o EU lidem přináší zdejší politici. Pokud se něco v Česku povede, je to náš úspěch. A pokud ne, často to bez ohledu na fakta svedou právě na EU. A u nás je řada politiků, kteří si na falešném kopání do Unie postavili kariéru. Schválně pomíjí celou řadu pozitivních a důležitých věcí s obrovským dopadem na život každého člověka a spustí legendu o pomazánkovém másle.
V květnu 2014 jste v rozhovoru pro MF DNES řekl, že trvá nezájem Čechů o EU a že jsme ještě mentálně nedozráli k tomu, abychom se cítili jako členové Evropské unie. Platí to stále?
Platí, a dnes je to bohužel navíc dovedené do absurdních úvah typu czexit. A to si už klepu na čelo... Chápu, že to někdo používá jako politický nástroj, hodně voličů to vidí jako svůdné a chytlavé téma. Ale rozhodně to není rozumné a nevedlo by to k ničemu dobrému pro naši zemi. Fascinuje mě, jak velice snadno u nás lidé skáčou na takový populismus a kolik lidí je ochotných o něčem podobném uvažovat. Věřím, že to není většinový postoj, ale je silný.
Jaké důsledky podle vás bude mít brexit?
Opustit EU je výsostným politickým rozhodnutím Velké Británie, ale opravdu to není rozumné. Její ekonomika staví na službách, navíc Británie měla jednu z nejlepších přístupových smluv, co vůbec kdy existovala. Takto výhodnou dohodu s Unií snad neměl žádný jiný stát. Málo se například mluví o tom, že finanční příspěvek Britů byl v nepoměru k velikosti jejich země. A to vůbec nemluvím o velkém politickém zmatku, který v Británii kvůli brexitu panuje už dnes.
Proč podle vás k brexitu došlo?
Obrovskou chybu udělal někdejší britský premiér David Cameron, že vůbec spustil přípravu referenda o odchodu z EU. Celý brexit je pak ohromné marketingové dílo.
Potkával jste se v Evropském parlamentu s nejviditelnějším britským euroskeptikem Nigelem Faragem? Jak na vás působil?
Podpora brexitu je od něj obrovská nezodpovědnost, navíc se z něj nyní chystá znovu politicky profitovat. Sám jsem ho přitom viděl jako extremistu, nepovažoval jsem ho za reálně nebezpečného. To, co mu i ostatním euroskeptikům propůjčilo křídla, bylo Cameronovo rozhodnutí ohledně referenda. Na síle pak získal i díky nejmodernějším marketingovým metodám. Navíc se do toho zapojili i lidé, kteří do značné míry ovládají média.
Odejde podle vás Británie z EU?
Umím si představit, že by Británie v zájmu své prosperity z EU neodešla. S ohledem na výsledek referenda by to ale byla do jisté míry rána pro demokracii. Nevím, jak zajistit, aby bylo demokratickým zásadám učiněno za dost a současně Británie mohla zůstat. Osobně si myslím, že brexit bude mít negativní dopad na tamní ekonomiku a rozvoj. Britští euroskeptici připouští, že s tím počítají a že k propadu dojde, pak ale slibují bouřlivý rozvoj. Já tomu však nevěřím.
