Člověku se pod klenbou olomouckého chrámu svatého Štěpána Prvomučedníka až tají dech. Zdobený cínový sarkofág na jeho podlaze ukrývá kus nejstarších českých dějin. Je to objev unikátní v celé střední Evropě.
Stojí za ním historik umění a památkář Leoš Mlčák a farář z Klášterního Hradiska Přemysl Bedřich Hanák.
Ze sarkofágu exkluzivně pro MF DNES vyzvedávají malovanou dřevěnou truhlici. Stačí zvednout víko a na světlo se dostávají ostatky přemyslovských knížat Oty I. a Oty III. a jejich manželek Eufémie a Durancie.
Na Hradisku jsou tyto knížecí páry, jež žily před téměř tisíci lety, uctívány jako jeho zakladatelé, Mlčák s Hanákem o nich chtějí zjistit víc. Pomoci má i analýza DNA.
„Mimo jiné by doložila autentičnost ostatků a jejich příbuznost s ostatky Přemyslovců, které už byly analyzovány v Praze. U manželky Oty I. by pak potvrdila příbuznost s uherskou panovnickou linií,“ říká Mlčák. Eufémie totiž byla uherskou princeznou, Durancie ruskou šlechtičnou.
Objev hrobu Přemyslovců |
Kromě knížat a jejich žen jsou v truhle zřejmě kosti dvou dětí Oty III., osmého olomouckého biskupa Jana III. a také hradiského premonstrátského opata Roberta I.
Na financování genetického rozboru Hanák s Mlčákem hledají sponzory. Předcházet mu bude antropologická analýza, o té už Mlčák jednal s brněnskými odborníky. Kromě jiného může pomoci kosti roztřídit alespoň podle pohlaví či věku.
Jejich promíchání mají na svědomí švédští vojáci, kteří v první polovině 17. století za třicetileté války při okupaci Olomouce v areálu Hradiska násilím otevřeli kryptu pod už neexistující gotickou kaplí Panny Marie Sněžné. V ní byly ostatky tehdy uschované. „Švédové asi hledali šperky, tělesné pozůstatky přitom rozházeli,“ dodává Mlčák.
Kosti jsou ve skvělém stavu, pomohlo omývání horkým vínem
Podařilo se je sesbírat, během staletí se kvůli přestavbám a válkám stěhovaly hned několikrát. I díky tomu ovšem kosti celá staletí přečkaly v dobrém stavu. Při přesunu v druhé polovině 17. století byly omývány horkým vínem. „Byl to tradiční způsob ošetření,“ vysvětluje historik.
Objev označil za naprostý unikát. „Je mimořádný i ze středoevropského hlediska,“ zdůrazňuje. Svatoštěpánský farář souhlasí, význam objevu podle něj podtrhuje také výborný stav kostí.
„I díky tomu, že zde jsou ostatky knížat pro případnou analýzu takto dostupné a v tak skvělém stavu, jde z hlediska našich dějin o naprostou raritu. Navíc je to zcela výjimečné kvůli tomu, že letos slavíme významné výročí naší republiky a státnosti. A právě Přemyslovci jsou náš nejstarší historicky doložený knížecí rod,“ připomíná Hanák.
Sám má na vyzvednutí ostatků lví podíl. Místo, kde Přemyslovci odpočívali, bylo téměř zapomenuté.
„O tom, že jsou v našem kostele tyto ostatky uschované, ví skutečně málokdo. Turistické průvodce se o nich nezmiňovaly, ani ve zdejší farní kronice, která se píše od roku 1891, o nich není ani zmínka,“ popisuje farář.
Narazil na ni však v dalších historických materiálech, jež se ke svatostánku vztahují. Uváděly, že by ostatky měly být v sakristii.
„V ní však stála po mých předchůdcích řada nábytku. Místo, kde byla cínová schránka zazděná, bylo zaskládané skříněmi,“ vzpomíná Hanák. Odstavil je a loni na podzim se schránka dostala po stovkách let znovu na světlo.
„Vyzvedli jsme ji s památkáři z toho důvodu, že by bylo dobré ostatky i schránky, v nichž jsou uložené, prozkoumat a zjistit, v jakém je to všechno stavu. Nikdo to nevěděl. Nebylo ani známo, jak přesně tyto schránky vypadají. Žádné jejich nákresy totiž neexistují,“ uzavírá farář.
