Oba objekty pocházejí ze třicátých let minulého století, kdy je tehdejší Československo stavělo v reakci na vzrůstající hrozbu představovanou nacistickým Německem.
Nejčastěji šlo o stavby budované podle jednotných typizovaných plánů, dvojice pevností, na které se nyní vztahuje památková ochrana, ovšem mezi ostatními vyniká svou atypičností. Platí to především u pevnosti s krycím názvem U trati v katastru Branné.
„Představuje jedinečné stavebně-taktické řešení v rámci celého československého fortifikačního systému. Jde o atypický objekt těžkého opevnění určený pro čelní palbu,“ přiblížil tiskový mluvčí olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu Vlastimil Staněk.
Pevnost leží v nadmořské výšce 674 metrů a kvůli své poloze je izolovaná od zbylého, dodnes obdivovaného opevnění.
To nakonec německé armádě kvůli mnichovské dohodě ze září 1938 nečelilo, a tak je pevnost u Branné poškozená jen kvůli pozdějšímu vytržení čelní střílny. Vojáci wehrmachtu takto z obsazeného československého opevnění brali cenné pancéřové součásti, jež využili jinde.
Ve srubu zůstala malba vytvořená během mobilizace
„V týlovém patře tohoto srubu se dochovala vrtaná studna hluboká 26 metrů. V ubikaci pro poddůstojníky českoslovenští vojáci během mobilizace v září 1938 vytvořili malbu pojmenovanou Západ slunce nad Hradčany. Z uměleckého hlediska není příliš cenná, nicméně její hodnota spočívá v autentičnosti spojené s bezprostřední vlasteneckou motivací vojáků, kteří byli připraveni hájit tehdejší Československo. Objekt měla obsluhovat posádka o patnácti mužích – pět poddůstojníků a deset vojínů,“ přiblížil Staněk.
Druhý bunkr, který je odteď i kulturní památkou, nese název Lesík. Je rovněž izolovanou stavbou a nachází se v nadmořské výšce bezmála 678 metrů.
Jedná se o dvoupatrový oboustranný pěchotní srub pro boční palbu. Určený byl pro sedmnáct mužů – čtyři poddůstojníky a třináct vojínů. Také v jeho spodním patře zůstala vrtaná studna, v tomto případě hluboká téměř třicet metrů.
„Jeho výjimečnost spočívá v propojení horního bojového a spodního týlového patra ocelovým žebříkem na stěně namísto schodiště,“ nastínil Staněk.
