Přemysl Coufal se narodil v roce 1932 v Hrubčicích na Prostějovsku. Ve škole vynikal, šly mu technické obory, ale například i jazyky.
„Byl to po všech stránkách vynikající student. Vzpomínám si, že byl výborný zejména na latinu. Když naše tehdejší profesorka latiny měla nějaké suplování, tak jako oktaván klidně přišel do hodiny, postavil se za katedru a profesorku zastoupil,“ popisuje dnes třiaosmdesátiletý Arnošt Lejsal z Hrubčic.
S budoucím knězem se blíž seznámil hlavně na studiích na prostějovském gymnáziu v letech 1949 až 1953. Coufal byl o dva roky starší.
„Mám na něho jen ty nejlepší vzpomínky. Byl to velice dobrý kamarád nejen pro mě, ale i pro ostatní. Byl v pravém slova smyslu křesťan. Přitom to byl velice tichý a klidný člověk, který toho moc nenamluvil,“ vybavuje si Lejsal.
StB dodával jen informace o technických nedostatcích
Po maturitě Coufal vystudoval vysokou školu lesnickou a stavební fakultu vysoké školy technické a z Moravy nadobro odešel. V roce 1955 začal pracovat v Projektovom poľnohospodárskom ústave v Bratislavě a stal se všeobecně uznávaným odborníkem na statiku.
Kromě klasických jazyků mluvil anglicky, německy a francouzsky a jako expert dostával v letech 1967 až 1980 povolení jezdit na služební cesty do Německa, Rakouska, Itálie, Francie, Anglie, Švýcarska a tehdejší Jugoslávie.
Už v roce 1960 se přitom Coufal rozhodl k tajnému studiu teologie. Podzemní skupinku studentů však záhy odhalila Státní bezpečnost a Coufal zřejmě na nátlak StB podepsal spolupráci s odborem ochrany ekonomiky krajské správy ministerstva vnitra v Bratislavě.
Spolupráce byla ukončena v roce 1971 a podle údajů ze zachovaných spisů StB Coufal dodával pouze informace o technických nedostatcích v odboru projekce, ve kterém pracoval.
Státní bezpečnosti nicméně uniklo, že Coufal byl nakonec přece jen na kněze tajně vysvěcen a v hierarchii podzemní církve na Slovensku dosáhl významného postavení. Díky svým cestám do zahraničí udržoval kontakty se slovenskou církevní emigrací, předával informace a koordinoval pastorační činnost.
O církvi nic nevyzradil, našli ho mrtvého v bytě plném krve
V roce 1980 si na něho ale StB opět vzpomněla. Při návratu ze služební cesty z Rakouska na hranicích Coufala zadrželi příslušníci československé pasové kontroly a prohledali ho. Nic nenašli, ze spárů bezpečnostních složek však tajný kněz už neunikl.
StB ho začala nutit k obnovení spolupráce, chtěla po něm informace o tajné církvi, opakovaně ho vyslýchala, sledovala na každém kroku a vydírala ho. Podle dobových záznamů ze spisů StB se nátlak stupňoval, a Coufal upadl do izolace, deprese a stresu. Přemysla Coufala svědci naposledy viděli 22. února 1981.
„Veřejná bezpečnost otevřela jeho byt 26. února. Coufal je v hrozném stavu. Celý byt je v nepořádku a od krve. Kriminalisté dostávají příkaz udělat pouze prvotní úkony, protože o případ má zájem StB,“ napsal v roce 2004 v odborné studii s názvem Tragická smrt Ing. Přemysla Coufala historik Miroslav Lehký. Tehdejší pitevní protokol nevyloučil sebevraždu, tělo ovšem neslo stopy mučení a násilí.
„V materiálech StB je uvedeno, že Coufal měl rozsáhlé vědomosti o tajné církvi v Československu, ale nechtěl vypovídat. V jeho bytě bylo zabaveno větší množství písemného materiálu a magnetofonových kazet, ale nenašly se žádné materiály týkající se tajné církve,“ popisuje historik Lehký.
Smrt vyvolala značný ohlas, StB se od ní veřejně distancovala
Smrt Přemysla Coufala, tajného kněze a opata řehole benediktinů, vyvolala značný ohlas v tehdejším Československu, ale i v zahraničí. Státní bezpečnost se dokonce musela veřejně distancovat od toho, že by Coufala zavraždila. Už jen zmínit takové podezření bylo v tehdejším komunistickém Československu nemyslitelné. O případ se zajímali nejvyšší pohlaváři státu.
Zvláštní zprávu pro ministra vnitra Obzinu musela v květnu roku 1981 vypracovat I. správa ZNB v Bratislavě. Vyšetřovatelé v ní přiznali, že Coufal byl aktivní v tajné církvi a při svých zahraničních cestách udržoval kontakty se slovenskou církevní emigrací. Podíl na jeho smrti však odmítli.
„Tento smutný, ale varující příběh by neměl být zapomenut, protože jde o příležitost, jak probudit lidi z letargie a připomenout jim, co znamenaly represe minulého komunistického režimu,“ dodává k 35. výročí smrti Přemysla Coufala jeho vrstevník Arnošt Lejsal z Hrubčic.
