Mohutná dřevěná vrata, za nimi rozlehlý dlážděný dvůr se starými stodolami a napravo od nich sklad s nízkým klenutým stropem. Olomouckou potravinovou banka sídlící v někdejší sedlácké usedlosti lze při cestě městskou částí Řepčín snadno minout bez povšimnutí.
Jde přitom o místo, jež pomáhá matkám samoživitelkám, handicapovaným, lidem bez domova či seniorům a rodinám ve finanční tísni. Ve skladu na ně nyní čekají krabice plné těstovin, masových konzerv či kečupů.
Vše pochází ze supermarketů s prodejní plochou nad 400 metrů čtverečních, jež musí podle nového zákona od letošního roku potravinovým bankám v celé zemi nabízet zboží, jež má například poškozený obal, špatné popisky či prošlé datum minimální trvanlivosti.
Od začátku ledna do konce června díky tomu banka převzala téměř šedesát tun neprodejných, ale jinak zdravotně i hygienicky naprosto nezávadných potravin. Nutno říct, že některé obchody je do potravinových bank dodávaly i dobrovolně ještě před novelizací zákona.
Většina potravin míří rovnou k lidem v nouzi
Letos má však olomoucká banka díky úpravě legislativy k dispozici dvakrát tolik jídla. Dlouho v jejím olomouckém či šumperském skladu, kam se vejdou desítky tun potravin, nezůstane.
„Potraviny nepředáváme přímo potřebným. Máme své odběratele, jde vždy o neziskové organizace. A ty už potravinovou pomoc podle svých pravidel a samozřejmě zdarma rozdělují těm, kteří ji potřebují,“ popisuje předseda Potravinové banky v Olomouckém kraji Petr Prinz.
Hlavním úkolem banky tak podle něj není potraviny skladovat, ale především komunikovat s jednotlivými obchodními řetězci a pomáhat neziskovkám či charitám s logistikou. Zhruba osmdesát procent všeho získaného jídla se navíc podle Prinze do skladů banky vůbec nepodívá a míří co nejdříve k lidem v nouzi.
V celém kraji tak potravinová banka, jež funguje od konce roku 2015, spolupracuje se zhruba čtyřiceti prodejnami a třiceti organizacemi, které pomáhají tisícům konkrétních lidí a rodin.
„Pro charity, SOS vesničky, Armádu spásy a další organizace jsme takovým prostředníkem. Některé totiž nemají vlastní sklady, auta či kapacity na evidenci a svážení tak velkého množství potravin. S tím jim pomáháme,“ vypočítává jedna z pracovnic banky Iva Najďonovová.
Sortiment získaného zboží se liší, ne vždy se tak hodí pro všechny
Navíc každý měsíc do skladů doputují různé druhy potravin. Záleží na tom, jaké zboží supermarkety právě vyřazují.
„Když se například sejde velké množství sladkostí, je to problém v tom smyslu, že to není potravina, z níž by se člověk v nouzi najedl. Je ale vhodná pro rodiny či matky samoživitelky, které si něco takového pro své potomky nemohou dovolit, anebo pro tábory SOS vesniček s dětmi ze sociálně slabých rodin,“ dodává Najďonovová.
Přepsání zákona o potravinách, díky němuž nyní banky jídlo od obchodních řetězců dostávají, prosadil bývalý ministr zemědělství a současný poslanec z Olomouckého kraje Marian Jurečka.
Inspiroval se jednak ve Francii a v Německu, kde podobný systém již funguje, a pak také v Olomouci přímo u Petra Prinze.
„Známe se strašně dlouho a právě od něj přišla před lety myšlenka něco v této oblasti udělat a změnit. Diskutovali jsme o tom ještě v dobách, kdy jsem ani netušil, že budu aktivní ve vrcholné politice,“ podotýká Jurečka.
