Virtuální podobu dostane sedmdesát tisíc sbírkových předmětů, mezi kterými jsou i velmi cenné exponáty. Rozsáhlé práce trvají už rok a půl a skončí až za rok.
„Jde o jeden z největších digitalizačních projektů v České republice, budeme totiž do virtuální podoby převádět celé sbírky,“ shrnuje ředitel muzea Břetislav Holásek.
V muzeu pracují také na druhém digitalizačním projektu, který budou ale oficiálně představovat až v září. Spolupracují na něm se školami, jelikož se bude jednat o digitalizaci ve vzdělávání. Všechny předměty budou předělávat do 3D podoby. Děti pak po nasazení speciálních brýlí uvidí oživlého mamuta, jako by stál vedle nich.
Sbírky, které jsou na skenování do prvního projektu určeny, vybírali přímo odborníci na přírodovědných a historických ústavech.
„Mimo jiné jsme volili předměty, které je dobré zdigitalizovat z hlediska bezpečnostního. Kdyby nám někdo něco ukradl, jak se i před časem stalo, tak si můžeme vyhledat, jak ukradená věc vypadá a na základě toho ji vypátrat. Budeme proto digitalizovat i cenné numismatické sbírky, kde se hodnota jedné položky může vyšplhat až na desítky milionů,“ říká Holásek.
Digitalizuje se i keramika či hodiny
Konkrétně budou do virtuální podoby převedeny tiskoviny, jako například knihy, rukopisy, pohlednice nebo plakáty.
„Dále také materiál trojrozměrného charakteru, což je především keramika, historické hodiny nebo sbírky ze zemědělství,“ popisuje vedoucí historického ústavu muzea Filip Hradil.
„Zajímavostí jsou bezpochyby fotografie na skle, které nikdy nebyly publikovány, protože neexistoval způsob, jak je prezentovat. Jsou to fotky z druhé světové války, někdy opravdu až drsné, například i z poprav Němců,“ dodává Holásek.
Díky digitalizaci se předměty zvětší natolik, že půjdou vidět i malé detaily nebo popisky, které doposud nikdo zahlédnout nemohl, protože jsou velice malé.
K pracovníkům, kteří exponáty přímo fotí, se například mapa dostane už narovnaná a opravená od restaurátorů.
„Kurátor nám řekne, jak ji chce zdokumentovat, a my ji pak opatrně vkládáme do vhodného skeneru. Potom k ní doplníme základní data a vkládáme hotový digitalizát do systému,“ popisuje vedoucí digitalizačního centra firmy Trinity art Martin Šilar a dodává, že pracují s různými typy skenerů, mají například i bezdotykové, které se používají na staré, rozpadající se tiskoviny.
Do archivu teď smí jen badatelé
Když skenují mince, mají pracovníci vždy nasazené rukavice. Bez nich by zejména zlaté nebo stříbrné předměty trpěly, protože by na nich zůstávaly otisky prstů a mohly by začít korodovat.
„S rukavicemi se ale musí zacházet velmi opatrně, hlavně při práci s papírem. Některé totiž vytrhávají z papíru vlákna, takže si na to musíme dávat pozor. Hodně se ale na manipulaci domlouváme přímo s kurátorem, který má za daný předmět zodpovědnost,“ doplňuje Šilar. Když se jedná o velmi vzácný předmět, kurátor jej po celou dobu procesu nespustí z očí.
Naskenované předměty jsou ve virtuální podobě doplněny o popis s nejdůležitějšími informacemi, který usnadňuje vyhledávání. Balíčky fotografií a dat jsou nahrány na servery, kam mají přístup badatelé, kteří se o dané téma zajímají.
„Mohou si je jednoduše najít, získat tam informace nebo si fotky exponátů, po domluvě s kurátorem, zvětšit. Chtěli bychom vše zpřístupnit i laické veřejnosti, ale o tom budeme jednat až po ukončení digitalizace,“ říká Holásek. Dodává, že budou muset najít bezpečnou cestu zveřejnění, aby předešli případným únikům dat.
Plán digitalizace se začal připravovat už před dvěma a půl lety a samotné práce se rozběhly před rokem a půl, ale projekt digitální historie doposud Vlastivědné muzeum nezveřejňovalo.
„Jakmile jsme ho rozjeli, tak přišel covid. My jsme proto nemohli ani uspořádat události, na kterých bychom projekt představili, proto se to odkládalo až doteď,“ vysvětluje Holásek.
Sedmdesátimilionový projekt financuje z devadesáti pěti procent Evropská unie, zbylých pět procent zajistil Olomoucký kraj.
