Na návrh dosud neznámého nadšence ji tam nechalo zapsat ministerstvo kultury. Díky nově získané památkové ochraně musí soukromý vlastník ustoupit od plánů na demolici.
„Bourání už není možné. Pro veškeré stavební práce nebo ke změně využití bude nyní majitel potřebovat závazné stanovisko orgánů státní památkové péče. To znamená, že bude muset hodně přemýšlet, jak s objektem naloží dál,“ řekl Pavel Juliš, vedoucí stavebního odboru na přerovském magistrátu.
Právě tento úřad již vlastník elektrárny požádal o takzvané koordinované stanovisko dotčených orgánů, tedy jakýsi první krok k povolení demolice. „Kladné vyjádření k bourání už majitel nedostane,“ upřesnil Juliš.
Někdejší výtopnu, která od roku 1919 stojí na pravém břehu řeky Bečvy, vlastní poslední dva roky pražská stavební firma DriveStone.
Její jednatel Marek Vašťák řekl, že památkovou ochranu bude respektovat.
„Budeme se snažit objekt zrekonstruovat a najít pro něj uplatnění. Hledáme cestu využitelnou pro oblast Přerova, která je ekonomicky slabší,“ uvedl s tím, že demolici jeho firma původně volila jako jednodušší řešení.
Vašťák ale nezmínil fakt, na který MF DNES narazila později, a sice že elektrárna je již několik měsíců na prodej.
„Nemám informaci o tom, že by si vlastník přál oznámení o prodeji stáhnout,“ potvrdila Kateřina Blažková z realitní kanceláře, jež má prodej na starosti.
Když MF DNES poté jednatele firmy DriveStone znovu kontaktovala, odmítl se dál k věci vyjadřovat.
„Jde o monumentální průmyslový objekt“
Proti bourání staré výtopny se postavili jak přerovští památkáři, tak odborníci z olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu (NPÚ).
Provozně-administrativní budova bývalé elektrárny je podle nich cenná nejen po urbanistické a architektonické stránce, ale také pro své uměleckořemeslné a historické hodnoty.
„Byla vystavěna v duchu geometrické moderny podle návrhu pražského architekta Ladislava Skřivánka. Jde o monumentální průmyslový objekt z režného cihelného zdiva s řadou dodnes dochovaných architektonických detailů, jako jsou zubořezy na fasádách, tvarové členění okenních a dveřních výplní nebo zdobné zakončení hlav komínových těles,“ popsal mluvčí olomoucké pobočky NPÚ Vlastimil Staněk.
Jak připomněl, stavba je i významnou dominantou Přerova – její typická silueta korunovaná štíty a dvěma komíny přes sto let vítá cestující přijíždějící po železnici.
V provozu až do roku 1965
Mluvčí ministerstva kultury Ivana Awwadová již dříve potvrdila, že resort se bývalou městskou elektrárnou zabýval na žádost „jedince z řad veřejnosti“, jeho identitu ale nezveřejnil. Ve hře byla i památková ochrana celého areálu, další elektrárenské objekty se jí ovšem nedočkaly.
„Ostatní budovy v areálu nevykazují individuální historické, architektonické, technologické ani urbanistické hodnoty, pro které by bylo nutné tyto stavby legislativně chránit,“ uvedla Awwadová.
Stará elektrárna sloužila svému účelu do roku 1965. Zcela nevyužitá je od roku 1997, posledních 14 let je areál v národní databázi brownfieldů. Právě proto by podle městského zastupitele Jana Horkého (Společně pro Přerov) mohla s rekonstrukcí nové přerovské památky pomoct radnice.
„Příležitosti k financování brownfieldů má především město, které může získat velmi zajímavé dotace. Neříkám, že by radnice měla elektrárnu koupit, ale může poskytnout významnou podporu,“ podotkl politik, jenž pracuje jako architekt a urbanista.
Sám by prostory bývalé výtopny přeměnil ve sportovní nebo dětské centrum, klub či alternativní kulturní scénu.
