„Potíže související s nedostatkem veterinárních lékařů především pro skot nebo koně se podle našich členů rok od roku zhoršují,“ uvedl prezident Agrární komory Jan Doležal.
„Práce veterináře pro hospodářská zvířata na venkově je náročná, protože znamená pohotovost prakticky kdykoliv, kdy je potřeba, vyžaduje větší fyzickou sílu a bývá hůře finančně oceněna ve srovnání se specializací například na drobná domácí zvířata ve městech,“ shrnul.
Že je péče o krávy, koně, ovce či prasata fyzicky náročnější, potvrzuje i prezidentka Komory veterinárních lékařů Petra Šinová s tím, že se pro ni tudíž hodí spíše muži.
„Práce u skotu vyžaduje sílu a časovou flexibilitu. Ženy jsou limitovány jednak svou fyzickou konstitucí, a dále mateřskými povinnostmi, kdy je náročné tuto práci skloubit s péčí o rodinu,“ vysvětlila Šinová. Svou roli tak podle ní hraje i fakt, že v profesi skončila převaha mužů.
„Absolventů veterinárních škol bývalo víc než absolventek, ale zhruba na úrovni dnešních padesátníků došlo k vyrovnání a dnes už ženy převažují,“ přiblížila.
Haná zatím vzdoruje, i díky tradici
Ve spojitosti s horším finančním ohodnocením terénního lékaře pro velká hospodářská zvířata to vede k tomu, že o tuto práci není zájem.
„Zemědělství se dlouhodobě potýká s nedostatkem financí a také živočišná výroba je v ekonomické nouzi. Šetří se na všem, dokonce i na veterinářích. Dokud se to nezmění, nebude tento obor pro absolventy atraktivní,“ varovala Šinová.
Když onemocní kůň. Musím být i dobrá psycholožka, říká terénní veterinářka |
Podle prezidentky Komory veterinárních lékařů se zatím celorepublikovému trendu vymyká jako jedna z mála výjimek oblast Hané. Místní zemědělci zatím nemají tak velký problém si svého veterináře najít.
„Haná je úrodná oblast a zemědělství je tu zakořeněné. Každá vesnice mívala družstvo a dodnes je tu hodně podniků koncentrovaných na poměrně malém území. To spolu s dobrou dostupností vede k tomu, že i veterinářů tu není úplně málo,“ nastínila Šinová, jež je sama veterinářkou a pečuje o krávy na farmě ve Štětovicích na Prostějovsku.
„Podstatně hůř je na tom Šumpersko a horské oblasti, kde jsou kravíny těžko dosažitelné a komplikované na dojezd,“ dodala.
„Problém s nedostatkem veterinářů registrujeme, ale my máme naštěstí péči o dobytek zajištěnou,“ přitakal například Vladimír Lichnovský, předseda představenstva Zemědělského družstva Kokory na Přerovsku.
Za mazlíčky lidé ročně utratí desítky miliard
To využívá služeb místního zvěrolékaře, jenž mu velká hospodářská zvířata ošetřuje dlouhodobě.
„Máme přes tisíc kusů dobytka a veterináře voláme několikrát do týdne. Potřebujeme ho k porodům, prevenci, přeočkování či zkouškám krve kvůli nákaze,“ vyjmenoval Lichnovský s tím, že také on si všímá, jak je péče o skot nedoceněná.
„Je to smutné. Za domácí mazlíčky lidé dají cokoliv, ale krávy a prasata nikdo dělat nechce, protože se to nevyplatí.“
Veterinář hospodářských zvířat někdy potřebuje ke své práci například přenosný rentgen.
Podle ekonomů i Agrární komory majitelé do péče o mazlíčky investují desítky miliard korun ročně. Suma zahrnuje vybavení, krmivo a veterinární dohled na úrovni, jaká je u hospodářských zvířat finančně nereálná.
„Kdybychom dali za krávu to, co lidé ve městě za psa či kočku, tak zkrachujeme, anebo by litr mléka stál desetinásobek,“ řekl s nadsázkou Lichnovský.
Stálého veterináře má i Zemědělské družstvo Agra Velký Týnec. „Museli jsme zredukovat živočišnou výrobu v Krčmani, udrželi jsme jen chov ve Velkém Týnci, kde je okolo tří set kusů dobytka. Zvířata máme hlavně na výkrm, porody už neděláme, takže veterináře voláme jen k preventivním úkonům, jako je třeba očkování,“ přiblížil předseda Pavel Kretek.
Nečekaným fenoménem jsou koňské farmy
Na střední Moravě se též rozmohl trend koňských farem, jichž v poslední době přibylo. Podle expertů to souvisí s postcovidovou dobou, kdy lidé utíkají z měst na venkov a chtějí být v přírodě na čerstvém vzduchu. Kdo může, pořídí si koně, byť Haná neoplývá pastvinami.
„Chovatelů je tu opravdu hodně. My u nás máme ustájeno 35 koní,“ potvrdila provozovatelka Jezdeckého areálu Konírna v Doloplazech na Olomoucku Pavla Čerstvíková.
Ani ona nemá problém sehnat pro koně péči. „Přímo u nás ve stájích máme tři veterináře, jejichž služby využívám,“ nastínila koňařka. Potíže podle ní nastávají, jen když kůň potřebuje akutní pomoc o víkendu.
„Sehnat veterináře od pátku do neděle není jednoduché. S vážnějšími případy pak musím na specializovanou kliniku do Brna nebo Petřvaldu,“ podotkla Čerstvíková.
Na péči o koně se zaměřuje třeba Iva Vodičková z Olomouce a o práci nemá nouzi. „Dělám i chiropraktiku a rehabilitace. Mám sanitku vybavenou přístroji a za klienty jezdím i do Brna či Zlína, kdykoliv to potřebují, včetně nočních hodin,“ uvedla veterinářka.
5. srpna 2021 |
