Spolek vznikl v roce 2014 a v domově zřízeném ve venkovské usedlosti ubytovával důchodce z okolí, kteří měli uzavřené smlouvy s pečujícími asistentkami. K pokrytí nákladů stačily penze a příspěvky na péči vyplácené úřadem práce.
„Vyšli jsme ze zákona o sociálních službách. Asistent může vykonávat stejné činnosti jako sociální služba vyjma zdravotní péče a tu nám zajišťovaly zdravotní sestry,“ řekla předsedkyně spolku Marta Sívková, která předtím deset let pracovala v ústavu sociální péče.
Krajský úřad měl nicméně na věc jiný názor a několikrát v minulých letech vedení domova upozorňoval, že pokud chce ve své práci pokračovat, je nutné se registrovat jako sociální služba.
„Nejde jen o zapsání do nějakého seznamu, ale je s tím spojena i řada podmínek. Nejdůležitější jsou asi stavebně-technické a hygienické standardy,“ uvedl náměstek hejtmana pro sociální věci Ivo Slavotínek, který kauzu zdědil po svých předchůdcích.
„To byl pravděpodobně důvod, proč registraci odmítali a dál to provozovali formou, o níž se kolegové, kteří tam byli na kontrole, domnívají, že je nelegální. Stejně tak orgány činné v trestním řízení,“ dodal.
Kraj dal spolku pokutu 350 tisíc korun. Ten se neúspěšně bránil u ministerstva práce a sociálních věcí, poté se obrátil na krajský soud, který mu vyhověl. Následovala kasační stížnost ministerstva a záležitost dosud leží na Nejvyšším správním soudu.
Provozovatelka skončila v cele
Pokuta by byla pro penzion likvidační, přesto Sívková věřila, že uspěje. Loni v létě ale přijelo do vesnice policejní komando kvůli domovní prohlídce.
„Byla to šílená akce, snad čtyřicet policistů, těžkooděnci se samopaly a psy. Všichni asistenti byli odvezeni ve stejnou hodinu na výslech. Domovní prohlídka byla postavená na tom, že jsem měla týrat svěřenou osobu od prosince do února, ale v té době už jsem tu vůbec nepracovala. Na udání bývalých asistentek jsem také obviněná, že jsem ukradla peníze, které jsem ale vůbec neměla,“ líčí Sívková události, při nichž skončila ve vazbě.
Podle ní jí někdejší asistentky ukradly know-how a založily si v Příkazech či poblíž podnikání na stejném principu. Podle informací MF DNES se i o ně zajímali policisté.
Policie se zpětně vyjádřila jen stručně. „Olomoučtí kriminalisté se zabývali případem souvisejícím s provozem domova v obci na Olomoucku. Nyní již záležitost spadá do kompetencí Okresního soudu v Olomouci, který ve věci dosud nerozhodl,“ sdělila policejní mluvčí Petra Vaňharová.
„Měli příkaz seshora naše zařízení zlikvidovat“
Stání začne poslední srpnový týden a předvolaný je i starosta obce a zároveň manžel zakladatelky spolku Jaroslav Sívek. V listopadu totiž krajský soud zakázal jeho ženě pracovat jako asistentka i působit v sociálních službách a ubytování pak zajišťovala obec.
„Dům je můj, za ubytování patnácti osob mi obec hradila nájemné deset tisíc korun. Lidé platili čtyři tisíce korun za ubytování, veškeré energie a tak dál. Všechno jsem nechal projít zastupitelstvem,“ připomněl Sívek.
Pro bylo tehdy devět ze čtrnácti přítomných zastupitelů, čtyři se zdrželi, jeden hlas byl proti. I oni pak museli na výslech.
„Za osm měsíců provozování jsme z toho měli jako obec profit 283 tisíc. Poté, co tu bylo komando, mně jedna opoziční zastupitelka vyzvala k odstoupení. Za to, že jsem způsobil obci prospěch mám odstoupit?“ ptal se Sívek. Záležitost označuje jako zločinné spolčení.
Se ženou podali trestní oznámení na policii, státní zastupitelství i krajský úřad. Bez úspěchu.
„Měli příkaz někde seshora toto naše zařízení zlikvidovat. Pravděpodobně to má ten důvod, že náklady na jedno lůžko jsou běžně asi padesát tisíc korun na jednoho ubytovaného seniora za měsíc. Tady byly 23 až 25 tisíc korun,“ domnívá se starosta.
Ombudsman dal za pravdu úřadům
Přístup kraje se nemění. „Sociální služby upravuje zákon a povinností úřadů je zajistit jeho dodržování,“ podotkla mluvčí krajského úřadu Eva Knajblová.
„Stejně jako nemůže každý začít doma v garáži provádět chirurgické zákroky, respektive chce-li je provádět, musí vystudovat medicínu, postavit operační sál a získat registraci jako poskytovatel zdravotní péče, podobně ani sociální služby nemůže začít poskytovat kdokoliv o své vůli a musí splnit zákonné podmínky,“ dodala.
Sívková připomněla, že služby bez registrace mají se státem problémy dlouhodobě.
„Strašně se volá po domácí péči, ale když ji někdo opravdu udělá, všichni, se kterými jsem mluvila, jsou krajskými úřady pokutováni stotisícovými pokutami.“
Ubytovacími zařízeními, která poskytují péči bez oprávnění, se opakovaně zabýval i veřejný ochránce práv. Zatím patrně poslední případ řešil v červnu ze Znojemska, kde spolek dostal už dříve od oblastního inspektorátu práce pokutu 900 tisíc korun.
V obecné rovině ombudsman s postihováním úřady i policií souhlasí. Registrace služby dá podle něj inspektorům sociálních služeb možnost kontroly například zdravotního stavu a finanční situace klientů nebo potřebné odbornosti personálu.
Na druhé straně kancelář ochránce ve zprávě z roku 2015 uvádí, že řešení není v represi a stát by měl být aktivní a finančně podporovat legální sociální služby i rodiny a komunitní služby.
