Nářky nás k medaili nedovedou, říká Červenka. Reprezentace si váží čím dál víc

Peking (Od našeho zpravodaje) - Měl na sobě jen tréninkový dres se státním znakem. Ale když se na něj hokejista Roman Červenka při rozhovoru podíval, maličko zjihl. „Samozřejmě je moc příjemné zase si ho natáhnout,“ pronesl. „Roky přibývají a já nevím, jestli tahle příležitost v nároďáku není třeba poslední.“

Do reprezentace se vrací po necelých čtyřech letech. Jeden z nejzkušenějších borců výběru kouče Pešána a manažera Nedvěda se chystá už na svou čtvrtou olympiádu. Do Pekingu přiletěl jako jasně nejproduktivnější muž švýcarské NLA, kde ve 43 utkáních za Rapperswil posbíral 55 bodů (16+39).

Zatím netuší, zda ho báječná pohoda, s níž diriguje útok Lakers, následovala i do čínské metropole. 

„Ještě se vzpamatovávám z náročného programu,“ řekl po druhém tréninku po přesunu z Prahy. „Chci si odpočinout a zároveň se co nejlíp připravit. Na malém hřišti nás čeká jiný hokej. Musíte si vštípit jiné návyky, zvyknout si na spoluhráče. Nebude moc času na nic.“

Musíme si pomáhat

Není pochyb, že mu též Pešán na hrách svěří ústřední roli. Počítá s ním na levé křídlo k centru Kovářovi. V elitním přesilovkovém komandu se nejspíš sejdou s dalším tahounem Krejčím, se kterým by se po jeho patáliích s pozitivním testem měli v sobotu poprvé potkat na ledě.

Jejich spolupráce může být klíčová pro rozkvět šancí na medaili, která Česku na největších akcích uniká už skoro deset let. Zatím jen odhadují, jak se mezi mantinely sladí.

Červenka, (ne)známý lídr. Po čtyřech letech je zpět v nároďáku

„Každopádně jsme připraveni si pomoct, vyjít si vstříc. Známe se delší dobu. Ale teď vám vážně nepovím, jak nám to bude klapat,“ říká s úsměvem šestatřicetiletý mazák Červenka.

Trénink české hokejové reprezentace na OH v Pekingu 2022. Zleva Matěj Stránský, Libor Šulák, Michal Řepík, Jan Kovář, Tomáš Hyka, Roman Červenka, David Tomášek a Jiří Smejkal. (4. února 2022)

Neví ani jistě, koho Pešán postaví na pravou stranu Kovářovy lajny. Rychlíka Frolíka? Střelce Stránského? Nebo Červenkova dávného slávistického kumpána Sobotku?

Ať nás provází síla

Hokejový režisér s číslem 10 bude v očekávaném šrumci na úzkém kluzišti hledat rovnováhu mezi trpělivostí a pohotovostí. Není nějakým letcem na bruslích. Potřebuje dění na ploše ovlivňovat svou pozoruhodnou chytrostí, jenže nesmí prováhat správnou chvíli na předávku kotouče. „Není dobře se puku hned zbavovat, ale zároveň ho nesmíte předržet, protože pak můžu způsobit víc škody než užitku.“ 

Čeká se od něj výroba střeleckých příležitostí, občas nějaký gól. Odhodlání sloužit vlasti mu nechybí. Není řečníkem, který obvykle šermuje vzletnými výrazy. 

Český útočník Roman Červenka před slovinským brankářem Gasperem Kroseljem

O to opravdověji zní jeho vyjádření o vztahu k reprezentaci. „Návrat je samozřejmě příjemný. Roky přibývají a já nevím, kolik šancí ještě přijde nebo jestli je tahle úplně poslední. Vždycky jsem za nároďák strašně rád hrál a čím jsem starší, tím víc si toho vážím. A možná mi ještě víc záleží na výsledcích, jako mladý kluk totiž vnímáte věci úplně jinak.“

Jako mladý kluk pomohl k dobytí titulu na šampionátu v Německu 2010, o rok později přispěl k zisku bronzu v Bratislavě. Pozvedl mistrovskou trofej v extralize i KHL. A souhlasí s tím, že po odvolání účasti hvězd z NHL se jinak vetché české naděje na olympijskou medaili poněkud zmátořily. „Určitě věřím, že šanci máme. Síla v mančaftu je. Na druhou stranu nám nikdo nedá nic zadarmo. Čekám vyrovnané zápasy a tvrdý boj. Budou rozhodovat maličkosti. Uvidíme, jak se s tím vším týmy poperou.“

Jak najít klid v blázinci

Situace je krajně neobvyklá. Neustálé testy a výsledky s hraničními hodnotami vyřazují zdravě vypadající hokejisty z tréninku třeba i pár minut před odjezdem autobusu ke stadionu. „Potýkáme se s tím každý den. Pořád dokola. Je lepší vůbec nad tím nepřemýšlet. Jeden den jste negativní, druhý pozitivní a třetí zase negativní. Já jsem se nakazil variantou omikron koncem roku, v poslední době procházím bez potíží, ale stejně netuším, co se stane další den.“ 

Kovář: Pozici lídra se nebráním. Že bych odmítl jet? To mě nikdy nenapadlo

Červenka tvrdí, že se hokejisté při své olympijské misi nesmí nechat rozptýlit ničím, tedy ani čínským covidovým šílenstvím. „Samozřejmě se potkáváme se spoustou restrikcí. Takový je teď svět. Ale my se musíme soustředit na hokej. Čím víc se turnaj blíží, tím víc půjdou všechny okolnosti stranou. Uvědomujeme si, že tu máme docela důležitou práci. Nějaké stížnosti nás k úspěchu nedovedou.“

Jeden tým, jeden cíl

Hráči se do Pekingu přesouvali po skupinách nebo dokonce jednotlivě. Jakékoliv srocování je navzdory olympijským tradicím kvůli pandemii zapovězeno. 

Zajít si na večeři a pivo? Pokecat ve společenské místnosti ve vesnici? Jindy běžné prvky stmelování party. Jenže píše se rok 2022. „Aspoň v hale trávíme čas pohromadě. Ale nejde o nějaké stmelování. Musíte cítit vnitřní sílu mančaftu, která se prokáže v těžkých situacích na ledě.“

Kde ji vzít? Jak zařídit, aby se mužstvo semklo jako slavné zlaté týmy v minulosti? „Každý si musí uvědomit, proč tu jsme a co tady děláme. Musíme mít všichni stejný cíl a na krátkém turnaji mu podřídit vlastně všechno.“

„Můžete mluvit třeba tři hodiny, ale stejně si každý musí sám nastavit hlavu. S tím už se sem musí přijet. Nejde o proslovy. Vůdcovství musí být cítit a znát. Musíme si pomáhat, povzbuzovat se a tak dále. Ale když síla v kabině je, cítíte ji.“ 

Červenka zblízka viděl, jak se rodí a dozrávají vítězné týmy. Ví, že na olympiádě rozhodnou činy takřka hrdinské i skoro nepostřehnutelné. A chce přispět k úspěchu. Klíčovým gólem nebo třeba jen v pravou chvíli vypíchnutým pukem.