Drama na hranicích se odehrálo ještě před Mnichovskou dohodou, kdy bylo Československo neokleštěným a suverénním státem. Sudetští Němci a říšští Němci v sousedním městečku Seidenbergu však byli vybuzení projevem Adolfa Hitlera v Norimberku, kde vůdce jasně zformuloval požadavek připojit Sudety k Říši. Povzbuzeni zdařeným anšlusem Rakouska podnikali bojové akce v pohraničí s cílem škodit, sabotovat, vyvolávat zmatek a destabilizovat Československo.
Útok přišel pod rouškou tmy
Útoku předcházelo vypnutí světel v Seidenbergu i Habarticích v noci z 20. na 21. srpna 1938. Krátce před svítáním pak postavy zahalené v pláštích zahajují útok. Nocí zní německý povel „Angriff!“
„Nebyla to žádná amatérská bojůvka. Sudetoněmecký Freikorps byla ozbrojená složka vybavená granátomety a kulomety,“ zdůrazňuje historik Severočeského muzea v Liberci Ivan Rous.
První se s nimi potkává strážný Ladislav Krásný, sloužící u hraniční závory u Kočičího potoku, který odděloval obě země. Sotva stihne křiknout „Halt“, odpoví mu sprška kulek. Stihne se ještě krýt za zídkou celnice, to už se kohorta Němců přibližuje k celnici. Čechoslováci uvnitř ale útok očekávali a střílejí z oken dolů, kropí nacisty kulkami a vrhají ruční granáty. Ordneři ustupují za potok zpět do Říše a formují další vlnu útoku.
„Další vlna se opět prostřílela k celnici a pokusili se podkopat, což se jim nezdařilo. U jednoho přístavku celnice tak odpálili mohutnou nálož, která zničila jednu zeď, ale celistvost celnice neohrozila,“ popisuje Ivan Rous.
Kulka z každého německého okna
Českoslovenští celníci a „sosáci“ měli situaci o to těžší, že na ně neútočil pouze Freikorps, ale téměř všichni Němci v okolních domech.
„Všude okolo bydleli sudetští Němci, hned za hranicí také Němci, takže kulky na ně létaly doslova z každého okna,“ líčí Rous. Na kopci za Habarticemi se mezitím šikují československé posily vyslané z Liberce na pomoc Habarticím, přístupovou silnici ale kropí německý kulomet. K celnici se tak liberečtí vojáci prostřílejí až kolem šesté hodiny ranní.
Němečtí ordneři vzdávají útok a mizí za hranicemi. Namísto masakru Čechů nalézají vojáci jen pět zraněných. Nejvážnější zranění si odnesl Ladislav Krásný, jehož střepiny z granátu připravily o zrak. Oproti tomu na německé straně je 16 zraněných a tři mrtví. Německý útok skončil fiaskem. Aby obránci dokázali svou statečnost a neohroženost, zahráli si před zraky Němců odpoledne volejbalové utkání. Někteří se zkrvavenými obvazy na hlavách.
Nešlo ale o jediný teroristický pokus nacistů na československém území. 22. září 1938 Freikorps obsadil velitelství Stráže obrany státu a několik budov ve Frýdlantu, ten samý den Fraikorps napadl Heřmanice a při útoku zemřel učitel frýdlantské státní české školy Otakar Kodeš, postřelen a odvlečen do Říše pak byl frýdlantský Němec Perner. Další den v noci z 23. na 24. září na celnici v dnešní severočeské Srbské zahynuli po útoku ordnerů tři čeští členové finanční stráže. Den předtím napadli zfanatizovaní Němci četnickou stanici v severomoravské Liptáni a všech šest členů české Stráže obrany vlasti zavraždili.
Česká menšina na Frýdlantsku
O tom, v jak silně nepřátelském území museli celníci a „sosáci“ hájit zájmy Československa, svědčí počty lidí z Frýdlantska, kteří se před válkou hlásili k německé národnosti. Z počtu 36 723 lidí, kolik měl v roce 1930 okres Frýdlant, se za Čechy při všeobecném sčítání lidu prohlásilo pouze 1 931...
Nadějím na ubránění republiky udělala přítrž až Mnichovská dohoda 29. září 1938, na základě které postoupilo zrazené Československo své pohraničí nacistickému Německu. Druhá světová válka byla za dveřmi.
Obec Habartice ve Frýdlantském výběžku
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
