Kniha o Vratislavicích je již třetím svazkem z jakési edice věnované tomuto městskému obvodu. „Předchozí dvě knihy se zabývaly zejména historií Vratislavic a tamními památkami od pomníčků až třeba po hospody,“ prozradil Řeháček.
„Každá kniha však může být čtená, případně distribuovaná samostatně, nenavazují na sebe.“
Příběh vratislavického pivovaru
Na současné třetí knize je podle autorova mínění nejcennější to, že obsahuje podrobně zpracovaný příběh vratislavického pivovaru. „Myslím, že v takovém rozsahu ještě zmapovaný nebyl, jakkoliv existují různé publikace, které pivovar vydával k rozličným výročím. I z nich jsem čerpal,“ dodal.
Krom informací o pivovaru se čtenáři dozvědí taktéž něco o vratislavické dopravě.
„Prochází tudy totiž veškerá doprava mezi Libercem a Jabloncem, a to automobilová, tramvajová, autobusová i vlaková,“ řekl spisovatel. „Vypadá to, že ty knížky sekáme jak Baťa cvičky, ale texty o Vratislavicích vycházejí už léta v tamním tisku. A když už se jich nashromáždí hodně, tak se to dá uceleně dohromady a vydá.“
Kniha k výročí města
Publikace o Hrádku pak vychází u příležitosti výročí 730 let od první písemné zmínky o městě. Objevuje se na trhu po šestnácti letech od doby, kdy o tomto místě a regionu vyšla zatím poslední, shodou okolností taktéž Řeháčkova kniha Hrádecko – krajina na Nise. „Ta už je dneska dávno rozebraná, ale lidé si pořád o svém městě číst chtějí,“ doplnil Řeháček.
První útlá brožurka o Hrádku, jejímž byl tajemník jabloneckého magistrátu autorem, vyšla ale už v roce 1995. „Od té doby se na tyhle moje texty, které jsou dnes leckdy v něčem až úsměvné, nabalují nové informace jak sněhová koule,“ směje se Řeháček.
Tehdy si myslel, že Hrádek v podstatě žádnou historii ani moc nemá, což se ukázalo jako obrovský omyl. „Časem se totiž stal na poli historických objevů naprostou hvězdou. Fakt je, že městu ublížilo to, že v roce 1982 při požáru radnice shořel jeho archiv,“ míní literát.
Kniha formátu A4 na 465 stranách seznámí s věcnými a historickými údaji Hrádku a krom toho je i turistickým průvodcem s náměty na výlety. Řeháček při psaní zčásti čerpal i z takzvaných Niederleho dějin Hrádku.
„Je to zajímavý příběh z přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Niederle byl bývalý hrádecký perníkář, který se později stal starostou Hrádku. Záhy byl ale z funkce odvolán, údajně kvůli jakýmsi finančním machinacím. A v ústraní začal sepisovat dějiny města. Protože zchudl, zastavil rukopis žitavskému historikovi Morawkovi a poté zemřel. Rukopis tak zůstal v historikově držení a po jeho smrti skončil v archivu. Díky tomu se zachoval dodnes,“ prozradil Řeháček.
Ohlédnutí za cihelnou a Kolorou
Při sestavování knihy autor kladl také oproti dřívější tvorbě důraz na dobu socialismu. „O něm jsem se v předchozí knize až tak do hloubky nezmiňoval, bylo to ještě příliš živé. Od té doby ale uběhlo skoro dvacet let. Sehnali jsme zajímavé fotky z té doby, které zachycují třeba stavby, které už dnes ani neexistují, třeba místní cihelnu nebo Koloru,“ vyprávěl Řeháček.
„Mimochodem, lze pozorovat – a reakce návštěvníků mých přednášek o historii pohostinství v Liberci to potvrdily – že lidé mají dnes prakticky už větší zájem o socialistickou historii než o tu starou německou. Ta už totiž zmapovaná je, zatímco ta nedávná na to ještě tak trochu čeká. Výhoda ale byla v tom, že pečliví Němci všechno zaznamenávali. Socialistická historie je naproti tomu zdokumentovaná špatně, takže se dává dohromady nesnadno.“ Proměnou podle Řeháčka prochází také vlastivědná literatura sama o sobě.
„Nevím, zda třeba za deset let bude mít tolik příznivců jako dneska. Lidé říkají – vy tam máte hrozně moc písmenek, radši bychom nějaká jednodušší sdělení, jsme zvyklí na určitou klipovitost. Publikace o Vratislavicích nad Nisou je ještě psaná klasicky postaru, ale třeba v knize o Hrádku už není tolik hlavních textů, spíš delší popisky u fotek. A k něčemu takovému to dost možná směřuje,“ soudí knihotvůrce.
