Hejnickým mnichům františkánům jej pivovar dodával odnepaměti. „Zásadní zlom nastal v roce 1945 konfiskací majetku a přerušením patronátních smluv s Clam-Gallasy, které byly uzavřeny v sedmnáctém století, když do Hejnic františkáni přišli. To přineslo zpřetrhání tradičních vazeb,“ řekl Jan Heinzl, ředitel Mezinárodního centra duchovní obnovy, které dnes v bývalém klášteře sídlí.
Původně sloužilo pivo jen pro vnitřní potřebu bratří františkánů. Klášter totiž tehdy fungoval jako opravdový klášter. „Ty časy jsou pryč, dnes je to vzdělávací, konferenční a poutní dům. Pivo proto nabízíme zdejším hostům,“ řekl Heinzl. „Mimochodem, pivo je uznávaný postní nápoj.“
Chuť světlého, svrchně kvašeného jedenáctistupňového ležáku ladila sládková frýdlantského pivovaru Barbora Kracíková spolu s hejnickým farářem Pavlem Andršem. „Pivo se velice povedlo. Je velmi občerstvující, lehké a chutné,“ radoval se hejnický duchovní správce.
Bratr Anastas, milovník Jizerek
Nápoj nese jméno Anastas. Anastas Peer byl totiž jedním z posledních kvardiánů kláštera v době předválečné. Narodil se roku 1894 na Znojemsku a zemřel v roce 1973 v oblasti Bavorského lesa, kde působil jako hajný.
„V Hejnicích byl velice oblíbený. Věnoval se mládeži, byl nadšeným horolezcem, miloval Jizerské hory,“ vyprávěl Heinzl.
Německý mnich a nápis Heindorfer Klosterbier – při znalosti dodnes místy napjatých česko-německých vztahů v Sudetech se může grafika pivní etikety zdát až provokativní.
„Ale identita této země je historicky jazykově smíšená, česká i německá. To je taková česká frustrace. My se všeho bojíme. Ale sudetští Němci, to není žádná hrozba. Vždyť tomu nejmladšímu, který se tu narodil, je dnes třiasedmdesát. To že by mělo být nějaké nebezpečí?“ rozhořčil se Heinzl.
Pivo nahradilo vypalované krabičky
Piva z Frýdlantu navíc seznamují lidi s osobnostmi zdejšího regionu. Na etiketách se kromě bratra Anastase objevili třeba Kateřina z Redernu, Melchior z Redernu či Kristián Filip Clam-Gallas. „Je dobře, že se takto jména významných lidí odsud udrží v povědomí,“ míní Heinzl.
„A hlavně: konečně máme nějaký pořádný místní produkt. Před válkou tu byly vypalované dřevěné krabičky, dřevěné nádobí, talíře, šachy, porcelán a mnoho dalšího. To je všechno pryč.“
