„V roce 1991 mně vyšla knížka dokonce nákladem dvě stě tisíc kusů a navíc k ní byl dotisk,“ říká šestapadesátiletý Urban. „Ještě na konci devadesátých let jsme vydávali dvě knížky za rok. Každá měla náklad sto tisíc a dotisk třeba patnáct tisíc. Teď vydáváme knížky nákladem maximálně dvacet tisíc kusů.“
Před dvaceti lety si museli fanoušci Rudy Pivrnce a Květy Pěničkové pro knížku dojít do knihkupectví. Dnes si ji koupí jeden, vtipy naskenuje a rozešle je dalším.
„Když vtip koluje emailem, nedá se proti tomu nic dělat.“
„Pokud se Petrovy vtipy objeví někde na webu, můžeme si autorská práva pohlídat, ačkoliv nedokážeme zjistit všechno,“ říká Inka Urbanová, kreslířova manželka a manažerka.
„Když ale vtipy kolují e-mailem, nedá se proti tomu dělat vůbec nic. Hodně lidí Petrovy vtipy krade v dobrém úmyslu. Chtějí někomu udělat radost a obrázek mu pošlou. Nevědí, že Petra vlastně připravují o něco, čím se živí.“
Podle Urbanové porušují někdy autorská práva také firmy. Urbanovy vtipy si například dávají na „péefka“ nebo dokonce na billboardy.
„Jeden podnikatel z Brna využíval Petrovy vtipy na péefku několik let,“ prozrazuje Urbanová. „Když zjistil, že to nesmí dělat, doplatil nám peníze. Skamarádili jsme se a Petr mu teď za honorář kreslí vtip dvakrát do roka.“
Urbanovy obrázky, rozšiřované po internetu bez honorářů pro autora, sice připravují kreslíře o peníze za prodané knížky, na druhou stranu mu ale dělají reklamu.
„Všimnou si jich lidé z firem a ozvou se, že by chtěli od Petra něco nakreslit,“ podotýká Urbanová. „Vytváří pro ně třeba loga. Pro mladoboleslavskou škodovku dělal obrázky k bezpečnosti práce. Kreslil pro autosalony, řetězec lékáren, likérku a už skoro dvacet let pracuje pro výrobce protipožárních dveří.“
Firmy si zvou Urbana na večírky
Spoustu let Urban maluje na zakázku obrázky jako dárky pro lidi, kteří slaví narozeniny, případně se ocitli na nějakém jiném životním mezníku. Vtipy s karikaturou si od kreslíře objednávají jejich příbuzní či kamarádi. „Dodají nějaké zajímavosti o člověku, jemuž chtějí obrázek věnovat, a zbytek už zůstává na Petrovi,“ uvádí Urbanová.
„Obrázků šitých někomu na míru maluje Petr pořád víc a víc. Dělal je také pro slavné osobnosti jako pro lyžařku Kateřinu Neumannovou, muzikanta Lou Fanánka Hagena nebo sexuologa Jaroslava Zvěřinu.“
Před koncem roku zvou převážně velké firmy Urbana na předvánoční večírky. Kreslí tam za honorář třeba šest hodin karikatury manažerů a zaměstnanců.
„Lidem se to líbí, Petr se do nich dokáže vcítit a za krátkou chvíli namalovat tak, aby je vystihl,“ prozrazuje Urbanová. „Když jedna firma od vánočního večírku s Petrovými karikaturami upustila, zaměstnanci si vynutili, aby se k němu v příštím roce zase vrátila.“
Počítač je Urbanovi cizí
Urban pracuje na rozdíl od většiny národa sedm dní v týdnu. Už několik let nebyl na dovolené. „Když po mně někdo chce něco narychlo, tak si dám noční směnu,“ prohlašuje.
„Kromě kreslení nedělám vlastně nic jiného. Manželka mi obstarává skoro všechen servis. Abychom se uživili, musím toho dělat mnohem víc než v době, kdy jsem prodával ročně statisíce knížek. Teď nás nejvíc ze všeho drží kalendáře s vtipy. Každý rok jich vydáváme padesát tisíc.“
Ačkoliv jeho nejslavnější kreslená figura, Ruda Pivrnec, běhá tak čile po internetovém světě, Urbanovi počítač vůbec nic neříká a nepoužívá ho. Na mobilu má jen pár čísel pro případ nouze a takřka nevolá. Natož aby na telefonu brouzdal po webech.
Kromě rodiny, pár přátel a známých spojuje smržovského kreslíře s okolním světem pouze jediné moderní médium - televize.
