Nedozírně cenný nález si 10. srpna připsal muž, který dovezl manželku do Vysokého do Ústavu chirurgie ruky a šel se projít do lesa směrem k Jablonci nad Jizerou.
Tam objevil 158 pražských grošů z doby vlády králů Václava II. (1278 až 1305) a Jana Lucemburského (1310 až 1346).
„Je pravděpodobné, že pražské groše uschoval někdo do země kolem roku 1330. Uložil je do keramického hrnce,“ říká Jan Prostředník, archeolog Muzea Českého ráje, kam nálezce stříbrné mince přivezl.
„Když jsem poklad uviděl, roztřásly se mi ruce. Ale hlavně jsem měl radost, že nám muž nález oznámil a nerozhodl se groše rozprodat na aukcích,“ sdělil Prostředník.
Místem vedla důležitá obchodní stezka
Liberecký kraj dá nálezci odměnu ve výši deseti procent z ceny pokladu určené znalcem. Podle Prostředníka jsou stříbrné mince ve výborném stavu a jedna by se mohla prodat za čtyři až sedm tisíc korun.
Jejich hodnotu však zvyšuje skutečnost, že pocházejí z jednoho místa. Nedaleko od Vysokého nad Jizerou jde už o druhý hromadný nález pražských grošů. V roce 1916 vyoral zemědělec na poli v Tříči dokonce 561 pražských grošů.
Fotogalerie |
„Je to největší nález stříbrných mincí z doby Václava II. a Jana Lucemburského na našem území,“ tvrdí Prostředník. Nyní jsou v Národním muzeu v Praze.
Objevení dvou velkých stříbrných pokladů v okolí Vysokého nad Jizerou nepovažuje Prostředník za náhodu.
„Za vlády Jana Lucemburského tudy vedla důležitá obchodní stezka. Kolem Růženčiny zahrádky a pramenů Labe pokračovala do Slezska,“ upozorňuje archeolog.
Poněvadž za Jana Lucemburského neexistovaly banky, kupci nebo jiní bohatší lidé si ukládali peníze do země. Pokud je při svých dlouhých cestách náhle potřebovali, dojeli si k nim a vykopali je. Když ale zemřeli a o ukrytých pokladech z opatrnosti mlčeli, nikdo je nemohl vyzvednout.
„Pražské groše a zlomky keramiky se nacházely ve velmi prudkém svahu v úrovni lesní hrabanky a zasahovaly asi třicet centimetrů pod povrch. Jamku pro hrnec vyhloubil majitel mincí do rozpadlého skalního podloží,“ prohlašuje Prostředník.
Groše vyčistí turnovští šperkaři
Poklad spatřil světlo světa díky erozi - tedy přirozenému narušování půdy. Kolem místa nálezu navíc dřevorubci stahovali dřevo.
Prostředník už tam s kolegy provedl archeologický průzkum. Rozkopali a prohledali asi dva metry čtvereční a našli ještě jednu stříbrnou minci. Kde místo leží, nikomu neprozradili, ale stejně tam budou vyrážet na kontroly.
Dnes v turnovském muzeu odsolovali pražské groše v nádobách s destilovanou vodou, jež je také zbavovala zbytků hlíny. O konzervaci mincí se postarají restaurátoři ze šperkařské školy v Turnově. „Šetrně je vyčistí. Použijí pravděpodobně laser,“ vysvětluje Prostředník.
Návštěvníci turnovského muzea spatří pražské groše z Podkrkonoší již příští rok v únoru na velké výstavě pokladů objevených obyčejnými lidmi i archeology. Vysocký poklad, nalezený před týdnem, obsahuje 41 grošů Václava II. s nápisem WENCEZLAVS SECVNDVS a 118 grošů Jana Lucemburského s nápisem IOHANNES PRIMVS.
„Groše se zřejmě vůbec nedostaly do oběhu nebo v něm byly krátce, protože řada z nich si zachovala typický mincovní lesk,“ podotýká Prostředník. Na rubu grošů je krásně zřetelný český heraldický dvouocasý lev.
V posledních době se v tuzemsku „vynořilo“ ze země velké množství stříbrných pražských grošů na druhé straně Podkrkonoší, v Radči. V roce 2011 je odkryli jezdci motokrosu. Groše pocházejí z doby vlády Václava IV. (1378 až 1419). Vysocké mince jsou starší, mají proto větší hodnotu.
Pražské groše se razily od roku 1300
Pražské groše nechal razit Václav II. od roku 1300 poté, co pro něj italští bankéři a právníci vypracovali měnovou reformu. Pražské groše se staly ve střední Evropě prestižním platidlem.
Razily se ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře, kde ležely proslulé stříbrné doly. Jak uvádí Česká televize na svém webu, není jednoduché říci, co si lidé mohli za pražské groše koupit. Zlomkovité údaje o cenách ve středověku totiž kolísají.
Kráva prý stála 40 grošů, prase 15 grošů a sud piva 13 grošů. Kus sýra nebo másla vyšel na jeden groš. Nádeníci si údajně vydělávali čtyři až šest grošů týdně, tesaři 16 až 20 grošů týdně. Mistr Jan Hus dostával jako kněz 100 grošů týdně.
