„Je to někdy vážně vtipné a často musím někomu vysvětlovat, jak to vlastně je,“ říká ředitel gymnázia Václav Ulvr.
Byly za těch 100 let existence školy i jiné výrazné milníky než jen stěhování?
Určitě. Už jen, že škola za dobu své existence musela desetkrát změnit název podle politické situace nebo školní reformy. Zásadním milníkem byl rok 1938, kdy po mnichovské dohodě musela celá škola skončit, protože jsme byli české gymnázium v centru Sudet. V tu chvíli hrozilo, že škola přijde o řadu důležitých listin a materiálů. Naštěstí se je tehdejším učitelům podařilo z Liberce dostat do Jaroměře. Ukryli je tam pod pódium v sokolovně. Potom v době první velké školské reformy v roce 1953 gymnázium de facto zaniklo, místo něj byla jen tříletá všeobecně vzdělávací škola. To bylo dost zlé. Pak se naštěstí v 70. letech vrátilo gymnázium jako takové. Hodně zásadní byl také rok 1991, kdy jsme začali s dvojjazyčným německým gymnáziem jako třetím oborem. Díky tomu přišla na školu jiná kvalita. Jsou zde učitelé z Německa, kteří jsou zvyklí učit jinak. Je to pro nás dodnes obohacující a inspirující.
Ze základních škol v Liberci se dnes němčina vytrácí, všechno válcuje angličtina. Máte tedy dost studentů?
Když jsem nastoupil jako ředitel v roce 2013, tak zájem nebyl nijak extrovní. Sotva jsme naplnili jednu třídu. Dnes je situace jiná. Je to do velké míry i tím, že mezitím hodně zapracovali bývalí ředitelé německé větve a naši žáci se začali dostávat na vysoké školy v Německu. A to už je pro ně atraktivní. Když mohou jít dělat zubařinu do Drážďan nebo do Hamburku, tak je to láká. Třetina dětí jde od nás studovat do Německa, to nás velmi těší.
A vrací se pak odtamtud?
Někteří ano, někteří ne. Ale spíš ne, protože platy tam jsou úplně jiné. Musíme to brát tak, že jsme jim umožnili hezký život, ovšem za cenu toho, že Liberci už to pak třeba nikdy nevrátí. Ale tak to je.
Jaká je dnes pozice gymnázií ve společnosti?
V každém kraji různá. V Libereckém velmi dobrá. Jednak nás slušně podporuje zřizovatel, tedy Liberecký kraj, a jednak je tu počet gymnázií rozumný. Není jich tu přehnaně moc. Je to vidět třeba na osmiletých gymnáziích. Tam mají chodit nejtalentovanější děti. Ale třeba v Praze to tak není, gymnázií je tam moc a kvalita se vytrácí. Ale tady je osmiletých gymnázií málo. Proto i zájem o ně je slušný a úroveň školy zůstává solidní.
Přímo v Liberci jsou kromě vás ještě další dvě gymnázia. Takže ani tady si nekonkurujete?
Ne, bereme se jako spřátelená gymnázia, ne konkurenční. Vzhledem k velkému zájmu o studium si žáky nepřetahujeme. A vlastně to má i výhodu v tom, že někdy se stane, že se dítě nechytne třeba kvůli kolektivu a pak má kam přejít.
Na osmileté studium se vám hlásí čtyřikrát víc dětí, než kolik berete. Čím si vysvětlujete takový zájem od žáků pátých tříd?
Tohle je jednoznačně o rodičích. O tom, co oni se svým dítětem chtějí do budoucna dělat. V tomhle věku si dítě samo neřekne: já chci na gympl. A druhý případ jsou děti, které se necítí na základní škole dobře. Což může být dáno právě tím, že jsou jiné. Že jim je dána více schopnost se učit a na úkor toho mají třeba menší sociální empatii a pak nemají ve třídě kamarády.
Někdy se ozývá kritika, že osmiletá gymnázia stahují ze základních škol dobré žáky a vytváří jakousi sociální bublinu.
Brněnská univerzita k tomu dělala průzkum, ze kterého vyplývá, že dítě, které se nachází v podnětném prostředí, tedy v prostředí dětí, které jsou na jeho úrovni, se rozvíjí mnohem rychleji. Samozřejmě se tu nedá mluvit o nějaké sociální spravedlnosti, to určitě ne. Ale pokud chceme na gymnáziích vychovávat děti, které jsou talentované, a které mají do budoucna tvořit skupinu lidí, která tento stát někam posune a povede, tak v tom případě smysl osmiletých gymnázií vidím.
A jak si vybíráte ze zájemců o studium, když je takový přetlak?
Přijímací zkoušky stanoví stát, my do nich nezasahujeme. Ale kromě výsledků přijímaček se díváme i na aktivity těch dětí. Jestli se účastní olympiád, různých soutěží a podobně. Za to mají u nás hodně body navíc. Do určité míry hraje roli i vysvědčení, ale protože jsme zjistili, že souvztažnost mezi výsledky testů a vysvědčením v podstatě neexistuje, tak vysvědčení až tak velikou váhu nepřikládáme. Mimo jiné proto, abychom některé děti, které jsou dobré a prošly přísnou školou, tak abychom je nehandicapovali oproti dětem ze škol, kde tak přísní nejsou a dobrou známku tam získáte snadněji.
Nevadí vám, že přijímací zkoušky jsou jednotné, ať se hlásíte na kterou střední školu chcete?
U toho mě mrzí jedna věc. Než přišly tyto zkoušky od Cermatu, tak byly zkoušky, které dělala jiná firma. A tam kromě matematiky a českého jazyka byly i obecné studijní předpoklady. Ty nám dnes chybí, protože měly poměrně zásadní vliv na to, kdo se k nám dostával. Když jsme si porovnávali úspěšnost dětí u nás ve škole po dvou třech letech a podívali jsme se na výsledky přijímacích testů, tak ty obecné studijní předpoklady těm jejich studijním výsledkům odpovídaly nejvíc.
A co jednotné maturity? Není trochu frustrující, že student gymnázia má stejnou maturitu jako někdo s učebním oborem s maturitou?
Disproporce tam je. Pro nás by byla mnohem přijatelnější dvoustupňová maturita. O té se kdysi mluvilo, ale vyšumělo to. A naopak se rozsah současné maturity ještě víc redukuje. To nepovažuji za dobré. Změny vedou k menší náročnosti a to my na gymnáziu opravdu nepotřebujeme.
Souhlasíte se zavedením povinné maturity z matematiky?
Ač je můj hlavní obor dějepis, tak myslím, že maturita z matematiky by měla být pro gymnázia určitě povinná. Nemohu mluvit za odborné střední školy, ale u nás ano. Matematika rozvíjí logické myšlení, vede k důslednosti. Když se budeme dívat do budoucna, tak potřebujeme vychovat poměrně univerzální absolventy. Potřebujeme flexibilní lidi, kteří budou schopni třeba sedmkrát změnit zaměstnání podle potřeby a budou se v tom rychle orientovat. Matematika k určité flexibilitě, přemýšlení o souvislostech rozhodně vede. Ale je to o tom, jak se učí. To je naprosto zásadní věc.
Na základních školách se teď rozjela matematika podle Hejného metody. Ale na středních školách se podle ní neučí. Nemají s tím žáci při přechodu problém?
Máme tu teď první generaci dětí, které Hejným na základních školách prošly. Přijímací zkoušky udělaly velmi dobře a vypadá to, že přechod na „klasickou“ matematiku zvládají. Ale je to i o učitelích, jak jsou vstřícní a jak dokážou pracovat s tím, jakými metodami žák k výpočtu dochází. Zatím je ale ještě příliš brzy na nějaké velké hodnocení. Protože těch dětí ještě u nás není tolik. To teprve přijde.
Když jsme u učitelů, jak se vám daří získávat kvalitní kantory?
Kvalitní kantor roste minimálně pět až deset let. Ale nebráníme se brát sem učitele, kteří začínají, protože mají hodně nápadů, jsou zapálení. Naštěstí pro gymnázia není tolik těžké kvalitního učitele sehnat. A to i na předměty, kde učitelé obecně chybí, jako je chemie, fyzika nebo matematika. Protože když už chce kantor někde učit, tak gymnáziu dá přednost. Proto je naše situace oproti základním školám lepší. Tam je to skutečně problém a já kolegy ředitele na základkách obdivuji, co dokážou v dnešní situaci zvládnout. Protože i přes tu mnohdy neutěšenou situaci k nám chodí děti v drtivé většině dobře připravené. Ale je tu velká hrozba do budoucna. Hodně učitelů méně obsazených předmětů je v důchodovém věku a noví nejsou. Třeba na zdejší pedagogické fakultě na studiu chemie skoro nikoho nemají, není zájem.
Proměnila se výuka na gymnáziu za posledních deset, dvacet let? Je to pořád biflování od nevidím do nevidím jako kdysi?
Proměnila se razantně. Faktografická výuka se zcela neopustila, na znalosti se u nás stále klade důraz. Ale trochu jinak, než to bylo třeba v 60. nebo 70. letech, kdy jsem studoval já. Chceme, aby student znalosti měl a nemusel si je googlovat, a aby je uměl okamžitě dostat do souvislostí a dokázal je využít. K tomu má výuka na gymnáziu směřovat. A je to zase na učiteli, jak dokáže určit míru faktografických znalostí, které jsou děti ještě schopny pobrat, potřebují je a ještě je to bude bavit, a kdy už to je přes čáru. Ta hranice je u každého kantora trochu jinde. Je to jako v životě. Lidé jsou různí, kantoři také.
Pořád tedy platí, že gymnázium je přípravka na vysokou školu?
Jednoznačně. Dřív se gymnázia hodnotila podle toho, kolik jejich absolventů se dostalo na vysokou. Jenže tam se dnes dostane skoro každý, někde ani nejsou přijímací zkoušky. Proto se snažíme, aby se naši žáci dostali na první nebo druhou vysokou školu, kterou si vybrali. V tom jim pomáháme. Ve chvíli, kdy se student rozhodne, co bude v životě dělat, tak mu vytváříme maximální podmínky k tomu, aby se na zvolenou školu dostal. Proto máme na výběr i hodně volitelných předmětů.
Na jaké školy se nejčastěji hlásí?
Hodně jich chodí na medicínu. Spolupracujeme proto úzce i se zdejší Českou lékařskou komorou. Dost se jich také stále hlásí na práva. A těší mě, že za posledních deset let začalo víc studentů chodit i na technické školy, protože tam to uplatnění je pak obrovské.
