S čerstvě vytesaným Krakonošem ze sněhu se v Jilemnici fotí téměř každý, kdo kolem něj projde.
„Jéé, mami, on má i udělaný tkaničky na botách a podrážky. To je dobrý,“ upozorňuje malá holčička a hrne se ke sněhovému obrovi. Ten je dílem zdejšího rodáka Josefa Dufka. Pro Jilemnici vytváří sněhové Krakonoše od roku 1997.
„Vrátil jsem se tehdy z Německa a oslovil mě známý z radnice, jestli bych se do toho nechtěl pustit. Předtím tu dělal sochy někdo jiný, ale už pak nemohl. Tak jsem na to kývl a zůstalo mi to,“ směje se Dufek, který je vyučeným aranžérem.
„Můj děda byl sochař, měl kamenářskou školu v Hořicích, ale já s kamenem nedělám. Ale vyřezávám ze dřeva, tak nějaké geny se asi projevily. Kromě Jilemnice jsem sněhovou sochu Krakonoše dělal i pro Špindlerův Mlýn a zájem měli i ve Vrchlabí. Ale tam to nedopadlo, chtěli to zadarmo a přeci jenom to jsou čtyři až pět dní docela náročné fyzické práce.“
Sochu pána hor mu navíc pomáhá ztvárnit ještě trojice přátel ve složení Miroslav Ačai, Vladimír Tauchmann a David Lněníček.
„Nezdá se to, ale je to docela piplačka. Kromě Krakonoše jsme dělali u jeho nohou ještě malou vesničku s kostelíkem a se smrčky. Máme tady sadu různě velkých lopat, sekerek a dalšího nářadí. Teď ještě potřebujeme, aby přišly mrazy a mohli jsme to celé pokropit vodou. Ono to pak zmrzne a je to tvrdé jako kámen,“ popisuje Lněníček.
Socha vydrží jen pár týdnů
Životnost sněhového Krakonoše přitom moc dlouhá není. „Většinou je to tak dva až tři týdny, rekord je asi měsíc, ale to byla pořádná zima. Ale lidi to sem táhne, jezdí si to fotit z široka daleka,“ ukazuje Dufek na hrozen kolemstojících lidí s připravenými mobily.
„Jen mě mrzí, že letos není Krakonoš tak veliký jako jindy. Neměli jsme pořádnou techniku, která by dokázala navršit obrovskou kupu sněhu. Sehnali jsme jen auto s pětimetrovým ramenem a to jsme ještě sníh na dodělání hlavy museli naházet lopatama. Normálně máme vůz s devítimetrovou rukou, ale ten je teď v opravě. Navíc i letošní sníh není nic moc, je to prašan a je v něm hodně kamínků. Ale musíme dělat s tím, co nám přivezou. Loni to byla se sněhem bída, tak žádná socha nebyla. Takže letos aspoň takhle,“ posteskl si autor sochy.
„Náhodou, mně se moc líbí. Je to zdejší tradice, vždycky se na něj s manželkou těšíme a vyfotíme se u něj. Už je to docela slušná sbírka,“ chválí Krakonoše pan Milan z Jilemnice.
Obří sochy ochránce Krkonoš jsou s Jilemnicí spjaty už přes 100 let. První dochovaná fotografie je z roku 1912.
„Tenkrát dělali ty sochy stojící, měli na to takovou kostru z dřevěných fošen. My děláme naopak Krakonoše sedícího, ale vždycky se snažíme, aby nebyl úplně stejný,“ dodal Dufek.
