Sobota 17. dubna 2021, svátek má Rudolf
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 17. dubna 2021 Rudolf

Máma mele maso už se děti neučí. I díky knihovnici z Turnova

  8:53
Knihovnice Eva Kordová patří k těm veřejně nejaktivnějším lidem v Turnově. Několik generací čtenářů jí vděčí za to, že pro ně objevila literaturu.

Eva Kordová vede děti ke čtenářství desítky let. Díky jejímu zápalu je malých čtenářů v Turnově více, než je jinde zvykem. | foto: Tomáš Lánský, MAFRA

Už třicet let otevírá dětem dveře do magického světa knih. Používá k tomu originální rituály: Sází strom Pohádkovník, pasuje prvňáky na čtenáře nebo pořádá až 250 akcí a čtenářských pořadů ročně. 

Eva Kordová z dětského oddělení turnovské Městské knihovny Antonína Marka je k nezastavení, třebaže pracuje jako knihovnice bez dvou let už celé půlstoletí. Kdy jindy ji vyzpovídat než v březnu, měsíci čtenářství, kdy se koná slavná Noc s Andersenem.

Mrzí vás, že pravidelně čte v Česku jen 18 procent dětí?
Je to málo a mrzí mě to. Všichni, co mají co do činění s výchovou ke čtenářství, se snaží, aby to bylo lepší.

O Turnově se mluví jako o městě zaslíbenému kultuře. Čte tu dětí víc, než je celostátní průměr?
Zasvěceně můžu říct, že tady pravidelně čte 40 procent dětí. My jako knihovníci to zcela neovlivníme. Všechno se to odvíjí od rodiny. Ta musí spolupracovat se školou a až pak přichází role knihovny. Prvotní základ mají děti doma. Když vidí, že máma a táta čtou, je vyhráno. Přebírají návyky rodičů.

Vy jste tu zavedla takové milé rituály, že už batolatům při vítání občánků věnujete první leporelo, prvňáky pak pasujete na čtenáře, abyste je motivovala začít číst. Mě zajímá, kdy naopak o malé čtenáře přicházíte?
Pravda je, že dítě podchytíme obvykle v první třídě, tam se nám to daří. Ale v páté třídě se to láme, dost jich ztrácíme. Buď se dítě jako čtenář plně projeví, a nebo jeho zájem o knihy upadne.

Budu hádat, čím to je. Děti jsou dnes přetěžovány, rodiče na ně mají dost nároků a mají hodně alternativ, jak trávit volný čas. Knížky s tím vším musí soupeřit.
Souhlasím. Dnešní dítě má denní rytmus velmi přetížený. Vidím to na našem čtenářském klubu. Pokud neudělám propagaci včas, už děti nezískám. Málokdo dá dítě do kroužku čtenářství, protože přednost už má aerobik, flétna a tancování. Ve škole jsou zase učitelé sešněrováni osnovami. Knížka to má dneska těžké.

Co dnešní děti čtou?
V drtivé většině „young adult“ literaturu a fantasy. To za nás nebylo. Děti pak velmi milují komiksy.

Komiks byl dříve vysmívaný a opovrhovaný žánr, vnímaný jako okrajový. Dnes už jej knihovny vzaly na milost?
Komiks uznávám. Dokáže děti vnést do světa vlastní fantazie. I kresba totiž evokuje rozvoj představivosti, přemýšlivosti. Děti totiž nechtějí dlouhé texty. Navíc dnes už jsou i komiksy naučné, třeba o Komenském nebo Karlu IV. Tedy o tématech, o kterých by děti knihu nikdy nečetly. Přes obrázek a bublinové vyprávění formou příběhu jde děti mnoho naučit. Řada z čtenářů komiksů pak sama sáhne po složitějším textu.

Eva Kordová vede děti ke čtenářství desítky let. Díky jejímu zápalu je malých...

Jaké knížky jsou pro děti iniciační, že v nich zažehnou jiskřičku zájmu o knihy? Dřív to býval Harry Potter, co frčí dnes?
Ten Harry Potter je tu s námi přesně dvacet let a stále vládne. Máme ho jako téma letošní Noci s Andersenem. Na Pottera se mě ptají snad i prvňáci. Kromě něj samozřejmě frčí dětská fantasy i encyklopedie.

Jak si stojí trvalky typu O letadélku Káněti, Lovci mamutů, Děti z Bullerbynu nebo Robinson Crusoe? Sáhnou po nich i dnešní děti?
To je zlatý fond literatury. U nich musíte dětem pomoci je objevit, týkají se totiž témat, která už nejsou aktuální. Třeba letadélko Káně se už dneska vůbec nečte, ale takový Petiška nebo Říha jsou stále oblíbení. Děti z Bullerbynu jsou samozřejmě trvalka, ale dnešní děti objevily jinou švédskou autorku Fridu Nilsson, to je taková mladší Lindgrenová. Třeba její knížka o dítěti adoptovaném gorilou děti neuvěřitelně chytla.

Co takové foglarovky?
Foglar se stále drží i díky silnému skautskému hnutí. Naopak vůbec se už nečtou mayovky, takže Vinnetoua znají děti maximálně z televize. Jeden čas se vůbec nepůjčovaly verneovky, ale ty zažívají renesanci. Převyprávěl je Ondřej Neff, takže se dětem velmi přiblížily.

Legendární Honzíkova cesta byla v porevolučním kvasu přepracována a vypustili z ní třeba zmínky o družstvu. Je dobře revidovat staré výrazy, a nebo je lepší je ponechat a dítěti třeba vysvětlit, co tyto termíny znamenají?
Já bych knihy neopravovala. Je to naopak vítaná příležitost s dětmi diskutovat. Na jedné straně děti vedeme k poznávání minulého světa a pak bychom jim ho měli zatajovat? Raději dětem vysvětleme, co to bylo JZD.

Mně vadí na některých dětských knihách velká cukrkandlovost. Mnohé disneyovky jsou plné kýče, stejně jako různá pestrobarevná leporela a další pseudopohádky o vílách. Vidíte to stejně?
Takové prvoplánově podbízivé tituly jsou především zahraniční provenience. Nejsou moc blízké naší mentalitě. Sama to testuji na svých vnucích. Předložila jsem jim třeba knížku s příběhem koťat, která prožívají různá dobrodružství. Bavila je. Druhá knížka byla o jakýchsi vílách, ale tomu moc nerozuměli. Co mi dost vadí, jsou různé recykláty a kompilace, například básniček jindy výborného Jiřího Žáčka.

Pořád jsou v dětském slabikáři archaismy typu Máma mele maso? Vždyť která máma dneska doma mele maso, že?
Už to tam není (smích). A je to i naší zásluhou. Málo známé je, že první porevoluční slabikář pro první třídy vznikl v nakladatelství Alter tady u nás na Všeni. Byl bombastický, s ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Já měla to štěstí, že jsem byla u toho a pomáhala tomu. Byl po něm obrovský hlad, mnohé školy podle něj stále učí.

Kolik dětí vám za ty roky v knihovně prošlo rukama?
Jsem jako knihovnice od roku 1972, celý svůj profesní život. Když ještě dva roky vydržím, bude to 50 let. Od roku 1990 se věnuji hlavně dětem. Ročně dělám až 250 pořadů. Kolik jsem přivedla ke čtenářství dětí, to se snad ani nedá spočítat.

Utkvěl vám někdo za tu dobu v paměti?
Máme tady patnáctiletého chlapce, který byl dyslektik. Nepřečetl žádnou knížku, vypadalo to beznadějně. Ale on získal certifikát z angličtiny v Oxfordu a věnuje se tvorbě komiksů. Chodil ke mně do kroužku, přes něj jsme ho podchytili. Nikdy z něj nebude velký čtenář, ale má velkou budoucnost. Pamatuji si i jednoho deváťáka, který zažil obrovskou šikanu. Byl totiž velký milovník knih, ale k jeho smůle ho umístili do sportovní třídy. Teď chce jít studovat na knihovníka.

Zažila jste v knihovně i dobu komunismu. V čem byla jiná?
Lidi kupodivu více četli, vycházely obrovské náklady knih, ale méně titulů. Ještě v roce 1990 byl obrovský hlad po knihách. Dnes je nabídka taková, že se v ní nikdo nevyzná. Já se třeba v beletrii pro dospělé ztrácím, vůbec nemám přehled.

A vy jste tou neslavnou dobou proplouvala jak?
Měla jsem příbuznou v Anglii, každá její návštěva pro naši rodinu znamenala výslech. Tehdy mi dva pánové v kožených kabátech vyhrožovali, že už nikdy neuvidím své dvě děti. To bylo dokonce na udání. Přesto jsem pracovala svědomitě. Zvedla jsem výpůjčky v knihovně o 150 procent, ale měla jsem v posudku „Styk s čtenářem nežádoucí“. Pamatuji, když za mnou tehdy přišla známá kádrovačka, semilská soudružka Miluška. Zeptala se, jak se čte politická literatura? A přede mnou zrovna stála obrovská hromada zaprášených a nikdy nevypůjčených Leninů. Neudržela jsem se a začala se smát. Zažila jsem tehdy obrovskou vlnu vyřazování titulů, včetně úplně nových knih. Odvezlo se to po celé republice a zapečetilo. Třeba Kunderův Žert se po revoluci vrátil z opačného konce republiky.

Eva Kordová

V řadě mých vrstevníků vyvolala odpor ke knihám povinná četba. Byli jsme nuceni číst knížky, které nás v té době vůbec nezajímaly, třeba Babičku.
Já mám ráda všechny knížky a také se mi nelíbilo, když mi někdo diktoval, co mám číst. Kupodivu Babička mi problém nedělala, spíš jiné tituly. Dnes existuje seznam doporučené četby. I když pro řadu dětí je to to samé. Nedávno mě šokovaly dvě deváťačky, co sem přišly s prosbou „Chceme Němou brigádu od nějakého Drdy.“ Možná kdyby jim ve škole přečetli jednu z těch Drdových povídek, tak by po té knížce děvčata sáhla sama. Takhle to pro ně byla jen povinná četba a předem přistupovaly k té knize s despektem.

Jaká byla vaše první knížka?
Mně formovala Marie Kubátová a její kniha Matka kopce o tvrdém životě v Podkrkonoší. Milovala jsem Květušku a její zahrádku od Jiřího Trnky. Na úplně první knížku si nepamatuji, ale možná to byla Kudu Větevnice, což je knížka o myslivcem ochočené lesní kuně. Byla jsem ze zemědělské rodiny, takže mě uhranuly příběhy zvířat, například Lassie se vrací nebo Bella a Sebastián. Velmi brzy jsem ale zatoužila po dospěláckých knížkách, už ve čtvrté třídě jsem měla přečteného Alexandera Dumase.

Je březen, tedy měsíc čtenářství. Vás měla čekat Noc s Andersenem. Vláda ale zakázala kulturní akce nad 30 lidí. Noc s Andersenem je přitom okrajově spojená s Turnovem, že?
Matky zakladatelky této akce byly moje kolegyně z Uherského Hradiště. První ročník Noci s Andersenem jsme spaly ony a já tady v Turnově. Pak se to rozšířilo do celé Evropy. Letos to měla být už 20. noc, máme dokonce svoji znělku od turnovského skladatele, dirigenta a aranžéra Martina Hyblera. Zavedli jsme už před patnácti lety tradici, že vždycky sázíme strom Pohádkovník – Fabularius Anderseni. Každý z Pohádkovníků je vždy zasvěcen některé z pohádkových postav a má svého kmotra, který byl u jeho zasazení.

Takže letos děti v knihovně ani jinde spát nebudou?
Uvažuje se o přesunutí termínu na 15. května 2020. I kdybychom se v jednotlivých kolektivech vešli do 30 dětí, tak mám obavu, že by je rodiče ze strachu stejně nepustili. 

Turnovská knihovna letos slaví 200 let existence. Jste druhá nejstarší obecní knihovna v českých zemích. Formovalo to nějak lidi v Turnově?
Druhou nejstarší knihovnu máme díky páterovi a obrozenci Antonínu Markovi, po němž se naše knihovna jmenuje. Ten spolupracoval na česko-německém slovníku s Josefem Jungmanem, byli přátelé. Marek v knize a divadle spatřoval budoucnost českého jazyka a proto vydal své slavné „Prowolánj k pánům wlastencům města Turnowa“. Měšťané ho vyslyšeli a založili knihovnu. Marek přiblížil knihy nejširším vrstvám obyvatel, které si je nemohly dovolit kupovat. Turnov měl dokonce v budově hotelu Slávie první veřejnou čítárnu, kde byly dostupné všechny tehdejší noviny. Markův synovec Michal Kotler měl na nábřeží u Jizery vilu, kde pořádal literární besedy a večery, byly velmi navštěvované, že sem za ním zajel dokonce Josef Kajetán Tyl. Oni už tenkrát dělali to, co my tu pořádáme dnes. Turnov je díky tomu velmi kulturní město s bohatým spolkovým životem.

  • Nejčtenější

Vrah dvou žen v Českém ráji dostal doživotí, u soudu zaskočil svého obhájce

Za uškrcení dvou žen na Turnovsku odsoudil královéhradecký krajský soud Karla Šťovíčka k zostřenému doživotí. O...

Žena měla strach o křičící sousedku, policie odhalila souložící pár

Strach o sousedku, která křičela ve svém bytě, měla ve čtvrtek večer žena z českolipského sídliště. Sousedce však...

Liberec slaví postup přes Spartu, finále si zahraje i Třinec

Semifinále play off hokejové extraligy nabídlo dramatické sedmé zápasy. Třinec zvládl vypjatou bitvu s Mladou...

Hokejová extraliga uvidí 7. zápasy play off. Sparta i Boleslav zvítězily

Extraligu čekají rozhodující sedmé zápasy! Obě semifinálové série hokejového play off totiž hlásí po úterním programu...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Vandal jímal mízu do plastových kanystrů, vrty poškodil břízu nad tratí

Vandal v Doksech poškodil několika vrty břízu, která roste na náspu nad železniční tratí. Ze stromu chtěl získat...

Bláznivý voyeur Tichý. Žil jako bezdomovec, dnes jeho fotky stojí statisíce

Premium V jeho domě se fotky válely po zemi, padal na ně prach i bláto z bot. Na téměř každé z nich byla skvrna od kávy nebo...

Za fotky nehody Philipa nabízeli obří sumu. Neprodal jsem, říká exšéf Kladrub

Premium Když v roce 1996 přijela do Čech britská královna Alžběta II., snad nikdo nemohl velkému milovníkovi koní a jejich...

Svačiny jsou zbytečné. Stačí jíst dvakrát denně, vysvětluje profesor Anděl

Premium Nadváhu má v Česku až 44 procent mužů a 31 procent žen. A obezitu dalších 20 procent mužů a 18 procent žen. Statisíce z...

  • Další z rubriky

Kraj může zbourat zeď, která brzdila výstavbu liberecké náplavky

Liberečané se nakonec zřejmě dočkají náplavky v dolním centru města. Loni její realizaci kraj kvůli škrtům v rozpočtu...

Františkov se obává přívalu kamionů na nové silnici k průmyslové zóně

Nová silnice má propojit libereckou čtvrť Františkov s průmyslovou zónou Sever. Příjezdovou komunikaci potřebuje...

Nechci dělat ze školy testovací centrum, říká ředitel. Hrozí mu odvolání

Řediteli Waldorfské školy v Semilech, kde odmítli nařízené testování dětí na koronavirus a roušky jsou povinné jen ve...

Soud zmírnil Berouskovi podmínku v kauze nelegálního zabíjení tygrů

Odvolací krajský soud v Liberci v úterý zmírnil trest Ludvíku Berouskovi v kauze nelegálního zabíjení tygrů a obchodu s...

Princ Harry se vrátil do Británie na pohřeb dědečka, karanténu nestihne

Britský princ Harry přiletěl z Los Angeles na pohřeb svého dědečka prince Philipa. Na letišti Heathrow ho v neděli po...

Je to podraz, říká organizátor koncertů Cesta ze tmy. S projektem končí

Už za týden měl prostory pražské Lucerny rozeznít první koncert ze série Cesta ze tmy. Ministr zdravotnictví Petr...

Pohřbít psa na zahradě? Splnit podmínky vyhlášky je téměř nemožné

Chov zvířecího mazlíčka nepřináší jen radosti. Každý bude muset jednou řešit otázku kam s ním, až život jeho čtyřnohého...

U takové svi.. nemusím být inteligentní. Ve Výměně se vyhrožovalo rozvodem

V jedné rodině pohoda, ve druhé napětí a tichá domácnost. Pavlovi s vyměněnou manželkou došlo, že doma může být dobře....

Karel neskrýval, že chce syna, prozradila těhotná Lilia Khousnoutdinova

Lilia Khousnoutdinova (32) a Karel Janeček (47) se za pár týdnů dočkají miminka. Publicistka, návrhářka a cestovatelka...