Před nedávnem uspořádala populární Noc s Andersenem i pohádkový průvod městem a sázení stromu Pohádkovníku. „Začínali jsme před osmnácti lety, v knihovně nám spalo tak třicet dětí. Teď je to několik stovek. Těší mě to. Každá akce, která přiblíží dětem svět knížek, je důležitá,“ říká Eva Kordová.
Dřív se slavil březen jako Měsíc knihy, dnes je to Březen Měsíc čtenářů. Jaký je v tom rozdíl?
Březen Měsíc knihy byla velmi zavedená akce, ale postupem času, jak se stále více objevují problémy s výchovou ke čtenářství, se to změnilo. Nám je jedno, jak se to jmenuje. Důležité je, že přibývá akcí, které jsou zaměřené na rozvoj čtenářství, a že přibývá škol, které se do těchto aktivit zapojují, protože je všem jasné, že jde o problematiku, která má na vývoj dětí veliký vliv.
Co všechno se pod termínem čtenářství skrývá?
To, že znáte všechna písmena a umíte číst, z vás ještě dobrého čtenáře nedělá. Důležité je umět čtený text vnímat, umět ho převyprávět, rozpoznat hlavní myšlenku. Děti se čtením učí přemýšlet. Tahle dovednost je pak provází ve všech předmětech ve škole. To není jako dovednost počítat, dovednost čtení má daleko širší kontext. Existuje dokonce i určité procento čtenářské negramotnosti. To neznamená, že dotyčný neumí číst, ale neumí si s textem poradit. Přečte si návod na použití a neví, co s ním. Neumí ho interpretovat, nepochopí smysl.
Takže rodiče, které své děti nevedou ke čtení knížek, jim svým způsobem brání v rozvoji?
V podstatě ano. Malinké děti, kterým rodiče nečtou, mohou mít různé vývojové poruchy. To jsou přímo poznatky dětských lékařů z praxe. Zrovna nedávno nám jedna neuroložka na semináři vyprávěla, jak k ní přišla maminka s dítětem na roční kontrolu a dítě vůbec nic neumělo. Na nic nereagovalo, neposadilo se, nelezlo. Jediné, na co zabralo, byl mobil položený na zemi. Když se rozsvítil displej, tak děťátko začalo lézt. Předtím bylo úplně apatické. To je, bohužel, důsledek dnešních maminek s mobilem u ucha, které ještě vysedávají hodiny u počítače a dítě mají někde vedle sebe položené. To začíná být skutečně velikým problémem, protože děti v těchto případech nedostávají vůbec žádné podněty. Chybí tam, že maminka dítě pohoupá, něco mu vypráví, říká říkanky, ukazuje mu obrázky v knížce. To vše je důležité pro rozvoj řeči dítěte i pro budoucí čtení a psaní. Děti potřebují vnímat slova, rytmus řeči, to všechno má pozitivní vliv na jejich intelekt.
Takže dobré je číst dětem hned od narození?
Určitě. Pro právě narozené dítě je lidský hlas tím nejdůležitějším zvukem. Proto jsme se také v Turnově připojili k akci S knížkou do života, kdy maminky od nás dostanou při vítání občánků takovou startovní knížku, kde je popsáno, jak už takto malé děti vést ke čtenářství. Je tam seznam doporučené literatury, říkanky, básničky a podobně. Je pak samozřejmě na rodičích, jestli začnou chodit do knihovny nebo budou knížky domů kupovat, ale jde o to je nasměrovat. Jsme v projektu Knihovna otevřená rodinám, děláme spoustu akcí, pohádkové podvečery, různé dílny, přednášky a podobně. Jen na doprovodné akce k nám ročně chodí kolem třinácti tisíc lidí, nemluvě o těch, kteří si chodí jen půjčovat knížky. Ale, bohužel, i u nás platí, že děti čtou čím dál méně v porovnání s tím, jak to bylo před deseti lety, ale snažíme se, abychom ty negativní statistiky naplňovali co nejméně.
Není ten nezájem o knížky způsoben i tím, že děti jsou dnes přehlcené nejrůznějšími informacemi. Že už pak ani nemají chuť si něco číst?
Je pravda, a vidíme to i tady u nás v knihovně, že děti jsou dnes hodně přetěžované. Jak ve škole, tak i od rodičů, kteří je neustále honí každý den na nějaký kroužek a ony už pak nemají téměř žádnou chvilku pro sebe. Kolikrát sem přijdou a říkají, já si potřebuju na chvíli odpočinout a vypnout, už to nedávám.
Máte v knihovně i děti, které ještě nechodí do školy?
Ano. Zrovna teď jsme vyhlašovali nejmladší Čtenáře roku. Máme tu jednoroční děti i čtyřleté a chodí sem s rodiči opravdu každý týden. Seznamují se s prostředím knihovny, prohlížejí si obrázky v knížce, rodiče jim k tomu něco povídají, máme tu i řadu doprovodných programů. Je třeba dětem ukázat, že číst je veliké dobrodružství. Když je dítě odmala vedené ke čtenářství, jinak se i zapojuje do kolektivu. Když nastoupí do školy s omezenou slovní zásobou, s nízkou vyjadřovací schopností, tak se propast mezi ním a spolužáky, kteří jsou na tom lépe, rok od roku prohlubuje. Nejdůležitější roli ale v tomto hraje rodina. Pak je škola a pak až my jako knihovna.
Jak poznat dobrou knížku pro děti, aby je bavila?
V knihovně vám vždy pomůže pracovnice dětského oddělení. V rámci Klubu dětských knihoven se i navzájem informujeme, doporučujeme si knížky a podobně. Jinak obecně mají děti rády fantasy literaturu, také příběhy o dětech, čtou rády samy o sobě. Kluci víc něco dobrodružnějšího, holčičky déle vydrží u pohádek. A rozhodně neuděláte chybu s encyklopedií, děti je milují, jsou zvídavé. I můj malý vnuk říká: babi, já nechci příběhy, já se chci něco naučit. Naštěstí je teď spousta kvalitních dětských encyklopedií, takže je z čeho vybírat.
Do kolika let je vhodné číst dětem před spaním?
Druháček už si něco přečte sám, ale to neznamená, že mu rodiče mají přestat číst. Klidně až do čtvrté, páté třídy. Jde spíš o takový rituál před spaním, o spojení rodiny. I proto jsme se připojili k projektu Čtěme dětem 20 minut denně. Dítě, kterému rodiče nebo i starší sourozenci pravidelně čtou, je vyrovnanější, spokojenější. Vůbec nejde o to číst nějaké sáhodlouhé romány, důležitější než text je kontakt s rodiči. Zavedli jsme tu kdysi i čtenářský deníček naruby, kde jsou známkováni rodiče dětmi. Jsou tam kolonky, jestli mi rodiče četli, jestli to bylo každý den, kdy se na mě vykašlali a děti to hrozně baví, protože dávají svým rodičům známky, černé puntíky, hvězdičky. Také tu úspěšně funguje projekt Pohádková babička, kdy k nám chodí dobrovolnice seniorky číst do mateřských škol. Vezmou si čepeček, pléd, nasadí brýle, děti už jsou natěšené. Máme i jednoho dědečka a z toho jsou děti úplně u vytržení. Ona jim čte samozřejmě i paní učitelka, ale tohle je něco jiného. Dětem čím dál víc chybí kontakt s prarodiči. Spousta moderních babiček je akčních, mají řadu vlastních aktivit a řada dětí postrádá to sepětí generací.
Jakou roli hrají v dětských knížkách ilustrace? Přiznám se, že občas nějakou knížku dceři nepořídím, protože se mi ilustrace nelíbí.
Ano, to chápu. Ilustrace je pro děti velice důležitá. Je pravda, že některé současné jsou dost takové, no, řekněme zvláštní. Také znám rodiče, kteří se občas pozastavují nad tím, jak ilustrace vypadají. Stojí za to jim věnovat pozornost. Děti milují hlavně disneyovky a přitom je to téměř kýč. Proto by jim ilustrace v knížkách měla nabídnout i další možnosti. Je řada mladých výborných ilustrátorů, ale i tak se na žebříčku popularity stále drží Josef Lada, Adolf Born nebo Helena Zmatlíková.
Knihovna v Turnově oslaví za dva roky neuvěřitelných 200 let trvání. Už se na tu slávu připravujete?
Letos v září budeme otevírat novou pobočku v opravené nádražní budově, na to se těším. Ale nejšťastnější bych byla, kdyby se nám podařilo za ty dva roky položit základní kámen k nové knihovně. Budova, kde jsme teď, je nevyhovující, je tu málo místa, nemůžeme pořádně rozšiřovat knižní fond, řadu programů musíme dělat jinde. Teď jsou dvě varianty. První počítá s úplně novou knihovnou, která by byla v parku u letního kina. Druhá spočívá v přestavbě starého kina Na Trávnici. Tam já ale nechci, pro nás je výhodnější nový objekt volně přístupný jak z parku, tak z ulice. Tak uvidíme, jak to dopadne.
