Alergici se radují, odborníci ale lomí rukama. Nejen v Libereckém kraji, ale prakticky v celé Evropě vymírají motýli, včely nebo čmeláci a jedním z důvodů je rozsáhlé sekání luk kvůli dotacím. Ohromnou plochou bez života se ale také stávají parky a zahrady u domů, kde se za vzor krásy a spořádanosti pokládají golfové sestřihy trávníků.
Entomolog Severočeského muzea v Liberci Pavel Vonička v tom vidí velké nebezpečí do budoucna. „Velmi alarmující je, že neubývají jen motýli, kteří byli vždy vzácní, ale i druhy méně vzácné a dokonce i ty dříve velmi hojné,“ říká Pavel Vonička.
Když jsem byl malý, bělásky nebo babočky jsem zcela běžně vídal i ve městě. Dnes je nevídám? Je to jen můj dojem, nebo skutečnost?
Je to bohužel realita. Silně ubývají i dříve běžné druhy denních motýlů, mezi něž patří některé babočky, modrásci nebo okáči. Je to tím, že ubývají plochy s porosty rostlin, kde se mohou tito motýli vyvíjet. Buď jsou zastavěné, nebo udržované intenzívním sečením. To se dělá každý měsíc od jara do podzimu. Dnes jsou „louky“ v městských parcích, trávníky na sídlištích, ale i zahrady sečené tak často, že prakticky žádný hmyz nemá šanci na těchto plochách přežít.
Louky se sekat musejí. Alergici nebo turisté z toho mají asi taky radost. Proč v tom může být problém?
Z hlediska druhové rozmanitosti i početnosti hmyzu, ale i ostatních skupin živočichů, je důležité, jak se louka seče. Mezi sečením po částech, s ponechanými pásy, občasným spásáním malým stádem koz nebo ovcí. A mezi stohektarovou loukou, která je během jednoho dne strojně pokosena, je obrovský rozdíl. V prvním případě objevíte na louce pestrou škálu mnoha druhů. Ve druhém případě zahlédnete pravděpodobně jen pár bělásků, kteří přilétli z vedlejšího řepkového pole.
Hlavní problém tedy vidíte v současném způsobu sečení luk?
Ano. Souvisí se systémem vyplácení dotací. Většina zemědělců totiž neseče proto, aby získala krmivo a stelivo pro hospodářská zvířata, ale seče pro dotace. Podle pravidel je nutné v předepsaném termínu vše posekat a kontroluje se posečená plocha. A tak je většina luk najednou bezezbytku sklizena. Na mnoha místech pak zůstanou ležet nevyužité balíky, které vnáší množství živin zpět do půdy. Tím se mění kvalita a druhové složení luk a mizí i řada druhů hmyzu vázaného na květnaté louky.
Škodí to nejvíc motýlům? Jak?
Úbytek denních motýlů je nejvíc patrný, protože jsou většinou nápadní, často pestře zbarvení, a proto nepřehlédnutelní. Všechny naše druhy denních motýlů jsou potravně a vývojově vázané na rostliny, nejvíc motýlů žije právě na druhově pestrých loukách všech typů, jednotlivé druhy se vyvíjejí na různých rostlinách. Pokud v několika dnech posečeme všechny louky v rozsáhlé oblasti a posečenou hmotu slisujeme do balíků, vajíčka, housenky a kukly jsou pohřbené a dospělí motýli musí někam odletět. Většinou ovšem není kam.
Ubylo za poslední roky motýlů v Libereckém kraji? Dá se to nějak vyčíslit?
Motýli ubývají stále, a to nejen v Libereckém kraji. Za poslední půlstoletí bohužel entomologové zaznamenali významný úbytek počtů i druhů denních motýlů jak v České republice, tak ve střední a západní Evropě. Konkrétní čísla jsou více než výmluvná – před sto lety u nás žilo 161 druhů. Z nich do dnešních dnů osmnáct úplně vymizelo a dalších šestnáct je bezprostředně ohroženo vyhynutím. Celkem je ohrožena víc než polovina druhů našich denních motýlů. Velmi alarmující je, že neubývají jen motýli, kteří byli vždy vzácní, ale i druhy méně vzácné a dokonce i ty dříve velmi hojné.
Můžete uvést příklad druhu, který přestal v kraji existovat?
Díky dokladům uloženým ve sbírkách Severočeského muzea v Liberci a věrohodným literárním údajům víme, že v minulosti se například vyskytoval na jizerskohorských rašeliništích perleťovec mokřadní nebo žluťásek borůvkový. V okolí Raspenavy žil modrásek ligrusový. Dnes v Čechách přežívá jen na několika posledních lokalitách v Českém středohoří.
Podle unikátního výzkumu německých entomologů, kterému se věnovali posledních 27 let, klesl údajně výskyt létajícího hmyzu v Německu o 75 procent. A to data sbírali na maloplošných chráněných krajinných územích spolkových zemí. Údajně to může být ekologický armageddon. Ubývá hmyzu i u nás, v rámci Libereckého kraje?
Myslím si, že u nás je to podobné jako v Německu, jen to dosud asi zatím nikdo takto nevyčíslil. Obecně u nás ubývá lučního hmyzu, nejvíce je to patrné na denních motýlech. Dochází také k mizení některých druhů v nižších polohách a jejich posun z nížin do středních a vyšších poloh. Jako příklad může posloužit zvláště chráněný - kriticky ohrožený střevlík zlatitý, který se v rámci celé České republiky vyskytuje pouze v Libereckém a Ústeckém kraji. Téměř vymizel například z okolí České Lípy nebo Mimoně, kde býval ještě v osmdesátých letech minulého století na řadě míst celkem běžný. Naopak se vyskytuje v severním podhůří Jizerských hor, odkud stoupá i do vyšších poloh.
Dnes je trendem sekat trávníky u domů na co nejkratší pažit, nejlépe každý týden. Zasypávat plevel mulčovací kůrou, případně vysazovat dřeviny a ne květiny. Může tam ještě žít nějaký hmyz?
Je to současný trend. Veškerá travní hmota včetně dospělců, larev a kukel hmyzu je strunovými sekačkami rozdrcena a končí v lepším případě na kompostu, v horším v popelnici. Málokdo dnes chová v malochovu králíky, drůbež, ovce či kozu. Bohužel to platí často i pro vesnice. Stávají se z nich noclehárny obyvatel dojíždějících za prací do fabrik ve městech.
Proč může v budoucnu vadit úbytek hmyzu?
Bude nedostatek opylovačů a tím se bude snižovat úroda ovoce a dalších potravinářsky významných plodin. Sníží se stavy hmyzožravců, například zpěvného ptactva. To je ostatně patrné už nyní.
Pomohlo by třeba, aby lidé nechávali v zahradách růst přirozeně trávu nebo luční květy?
Určitě by to pomohlo. Bohužel nás nejrůznější pořady přesvědčují, že veškeré byliny přítomné v zahradním trávníku jsou plevele a že nejkrásnější jsou jednodruhové trávníky, připomínající golfové hřiště. Sedmikrásky, pampelišky, zvonky, kopretiny a celá řada dalších kvetoucích bylin jsou přitom přirozenou součástí luk a bývaly přítomny i v zahradách. Chce to najít určitou vyváženost. Extrémy jsou nebezpečné, nejen v péči o trávník. Nejde o to mít zanedbanou zahradu s dvoumetrovými pcháči a kopřivami, je třeba ji samozřejmě sekat, ale rozumně.
Jak často by se podle vás měla tráva sekat?
Tak třikrát v roce a hlavně sekat postupně, po částech. Vždyť dříve se trávníky tak často nesekaly, málokdo měl motorovou sekačku a kosou to byla pořádná dřina. Navíc se i tráva ze zahrady postupně krmila buď čerstvá, nebo se sušila na seno pro zvířata.
Vadí hmyzu, když se sekají trávníky hned brzy na jaře, kdy ještě ani nestačí vykvést všechny květiny?
Včely a první jarní motýli, kteří přezimovali jako dospělci, týká se to třeba babočky nebo žluťáska řešetlákového, se většinou krmí na prvních kvetoucích rostlinách. Na zahradách je dobré nechat dokvést jarní byliny a první seč provést někdy v polovině května. Špatné je také, když se tráva seká příliš nízko u země a v příliš suchém období. Každým rokem kroutím hlavou, když v letním období, kdy týden nespadla ani kapka vody a teploty dosahují k 30 stupňům, přijede na sídliště v Liberci-Rochlici parta „zahradníků“ vyzbrojená traktůrky a strunovými sekačkami a veškeré trávníky poseká doslova až na drn. Slunce vše zbývající spálí a ze zelených trávníků jsou rezavé plochy. Zvyšuje se prašnost, teplota .... Chápu, že technické služby asi jedou podle určeného plánu, ale někdy by bylo lepší použít selský rozum.
Jak se díváte na módu stavění domečků pro hmyz? Má to nějaký smysl?
Konečně otázka, na kterou můžu pozitivně odpovědět. Ano, určitě to má efekt, zejména pro různé druhy divokých včel a dalšího blanokřídlého hmyzu, významné opylovače. Důležité je ovšem to, aby byly vhodně umístěny.
Bavíme se o úbytku hmyzu. Objevil se naopak v kraji nějaký vzácný hmyzí druh, který tu dříve nebyl?
Hmyz je druhově nejpočetnější skupinou organismů na světě a stále je co objevovat, i v podmínkách střední Evropy. V minulých dvou desetiletích proběhl například rozsáhlý entomologický výzkum Jizerských hor a Frýdlantska, při kterém bylo objeveno a popsáno několik pro vědu dosud neznámých druhů dvoukřídlého hmyzu a desítky druhů byly prvně zjištěné v České republice nebo v Čechách. Není to ale tím, že tyto druhy odněkud přicestovaly. Žijí tu stále, pouze zde v minulosti tyto skupiny hmyzu nikdo podrobně nezkoumal.
Co pro vás bylo za poslední léta v entomologii a Libereckém kraji největším překvapením?
V minulých letech se podařilo v Jizerskohorských bučinách nalézt populaci nápadného a kriticky ohroženého brouka – roháčka jedlového, který byl dosud v Čechách známý jen z několika lokalit v jižních Čechách a v Národním parku České Švýcarsko. Tak z toho jsem měl upřímnou radost.
Minimálně u klíšťat by si asi přáli všichni, aby tento druh vyhynul. Jak je to s jejich výskytem v kraji?
Každý živočich má v přírodě své místo, což platí i o klíšťatech. Z terénu si občas nějaké přivezu. Pro jistotu jsem očkovaný proti virové encefalitidě. Podle mě je klíšťat stále stejně. Teplé a na srážky chudé jaro, jako je to letošní, aktivitě klíšťat vyhovuje.
