S „jazykem na vestě“ dostavěli dělníci před 42 lety kulturní dům Golf v Semilech. Poslední dokončovací práce skončily jen pár hodin před slavnostním otevřením v prosinci 1979.
Od počátku byla rozlehlá šestiboká stavba, která nemá v půdorysu jediný pravý úhel, považována za jeden z nejmodernějších kulturních domů v rámci republiky. Město Semily se proto nevzdává a snaží se dostat věkem sice nijak starou, architektonicky však osobitou a na svou dobu smělou stavbu na seznam kulturních památek České republiky.
Jde totiž o unikátně zachovaný doklad takzvaného brutalismu. Pojmenování je odvozeno z francouzského béton brut, čili drsný beton. Ač ho má řada lidí spojený pouze se socialistickou výstavbou u nás, brutalismus prošel napříč celou Evropou už od 50. let minulého století. Snahy o záchranu staveb v tomto stylu poslední dobou sílí, a to i na západ od našich hranic.
První pokus nevyšel
Semilská radnice udělala první pokus o zápis KC Golf na seznam kulturních památek v roce 2014, ještě za předchozího vedení města. Tehdy se to ale nepodařilo. Teď se do toho pouští Semily znovu.
„V roce 2014 byla navržena za kulturní památku jen část objektu, samotné kulturní centrum Golf. Jenže k němu ještě patří hotel Centrum, který byl postaven o pár let později, ale s kulturním domem je stavebně propojen. Před sedmi lety byl ale hotel v soukromém vlastnictví, takže jsme nemohli nic dělat. Proto tenkrát Národní památkový ústav žádost vyhodnotil jako nedostačující. Památková ochrana by se měla vztahovat na areál jako celek,“ vysvětluje starostka Semil Lena Mlejnková.
Teď je podle ní šance větší. V roce 2019 se totiž městu po dlouhých peripetiích podařilo hotel Centrum od soukromého vlastníka ČSAO Hostivař zakoupit za 3,6 milionu korun. Radnice se tak chtěla vyhnout tomu, aby stavebně zajímavý objekt koupil nějaký spekulant a z hotelu se stala třeba ubytovna. I když zatím město plán na využití opuštěného hotelu nemá, v cestě za získáním statutu památky mu to nebrání.
Dochovalo se i původní vybavení
„Teď, když celý objekt patří nám, je šance na prohlášení za kulturní památku větší. Jde skutečně o mimořádnou budovu, kde je zachována i většina původního vybavení. Navíc veškeré dosavadní opravy, které v kulturním domě probíhaly, se dělaly s ohledem na zachování původního stylu brutalismu. Věřím, že když se nám podaří prohlásit centrum Golf i hotel za památku, dosáhneme i na dotace, které nám usnadní nákladnou rekonstrukci,“ zdůrazňuje Mlejnková.
Loni město nechalo na hotelu vyměnit střechu, kterou mohutně zatékalo, a také balkony. Teď shání peníze na nutnou opravu oken. Některá z nich už hrozí vypadnutím. Okna jsou přitom jednou z technických zajímavostí budovy. V celém areálu jsou atypické, dřevěné okenní výplně se skly Elektrofloat, tedy sklem, které je na povrchu potaženo tenkou vrstvou kovů. Okna tak podtrhují nevšední architektonické řešení.
Další zajímavostí jsou také dodnes dochované tapety ze skleněných vláken, které se nakupovaly přes Tuzex, a také řada uměleckých dobových děl, kterými je Golf vyzdoben. Zachovaný je i původní nábytek.
Autorem kulturního centra Golf a hotelu Centrum byl architekt Pavel Švancer ze Stavoprojektu Liberec, spolupracovník proslulého architekta Karla Hubáčka. Projekt kulturního domu a hotelu si u něj objednal v roce 1972 národní podnik Kolora.
Kvůli nedostatku peněz se podnikový kulturní dům stavěl za pomoci brigádníků v takzvané Akci Z. I tak jde ale o stavbu kvalitně odvedenou, která patří mezi nejhodnotnější budovy, které v Semilech v druhé polovině 20. století vznikly.
