Starobylý zázrak v nitru Jizerských hor, Šámalova chata na Nové Louce, tady už nemusela vůbec být. Teď je však tak krásná jako nikdy.
Má novou střechu, okna, podezdívku, zateplení nebo nátěry. Oprava se odehrávala v režii Lesů České republiky (LČR), jimž Šámalova chata patří.
„S rekonstrukcí jsme začali loni v létě a stála osm a půl milionu korun,“ říká Ludvík Řičář, krajský ředitel LČR. „Letos bychom se do ní už pustit nemohli. Všechny peníze potřebujeme na likvidaci kůrovcové kalamity.“
Šámalova chata patří mezi nejoblíbenější turistické cíle v Česku. Z bývalého Panského domu ve sklářské osadě Nová Louka se na konci 20. století stala výletní restaurace a penzion.
Šámalově chatě pomohlo k její slávě i velké štěstí. „V roce 1938 v ní byla vojenská posádka připravená k obraně Československa před nacistickým Německem. Po Mnichovské dohodě chtěla naše armáda Šámalovu chatu vyhodit do vzduchu, aby nepadla do rukou Němcům,“ upozorňuje jablonecký lesní správce Michal Hovorka. „Vojáci takhle zlikvidovali i vojenský barák v nedalekém Kristiánově. Šámalovu chatu už zničit nestihli.“
U Šámalky mohl být bazén SNB
Při slavnostním otevření vypulírované „Šámalky“ hovořili pamětníci také o plánu, kvůli němuž by chata přišla o své kouzlo. Když ji vlastnily Severočeské státní lesy Teplice, uvažovali komunističtí funkcionáři o přestavbě historické budovy na rekreační zařízení Sboru národní bezpečnosti. Mělo by kromě jiného bazén a na Nové Louce by vyrostl oplocený areál, kam by se obyčejný turista nedostal.
Před skoro třiceti lety, již po sametové revoluci, si Šámalovu chatu pronajal Jiří Polák. Na Šámalce vařil dlouhých osmnáct let. Teď v kuchyni pokračují jeho syn Petr a vnuk. Na chatě s nimi pracuje dvanáct zaměstnanců. Podle Petra Poláka se jim Nová Louka zarývá pod kůži a vydrží tam dlouho. Někteří také deset až dvanáct let.
„Když jsme na Šámalku přišli, čekali jsme na hosty. Teď je nedokážeme všechny uspokojit,“ vzpomíná Jiří Polák. „Další personál ale přijmout nemůžeme. V kuchyni by už nebylo k hnutí.“
Jiří Polák si vybavuje dávné časy, v nichž začal na Šámalce hospodařit. „V místě, kde teď máme pingpongovou hernu, byla šedesát centimetrů vrstva slepičinců. Jednu zchátralou zeď v hospodářském dvoře jsme nemuseli bourat, odtlačili jsme ji rukama.“
Byt nadlesního se proměnil v jídelnu
Restaurace vznikla v Šámalově chatě až po nástupu rodiny Polákovy. „V současné velké jídelně za výčepem byl byt nadlesního. Když jsme dělali ve společenské místnosti akce a tancovalo se, vyskakovaly dole skleničky na poličkách centimetr vysoko,“ prozrazuje Jiří Polák.
„Jednou se větší parta lidí nahoře rozjela a mysleli jsme, že nám Šámalka spadne. Tak nám nezůstalo nic jiného než udělat blackout a vypnout elektřinu. Strop ve výčepu jsme pak raději podepřeli trámem a kmeny.“
Dlouhá léta špatně udržovanou chatu dával sedm let do pořádku Bruno Včelný, tesař a truhlář. „Když odněkud něco musel vyříznout, nevyhodil to, ale dal někam jinam,“ tvrdí syn Jiřího Poláka Petr. „Chtěl, aby co nejvíc původních věcí žilo na Šámalce dál.“
Včelného dlouholeté trpělivé dílo završila nedávná rekonstrukce. Na chatu v dobách před velkou rekonstrukcí zůstaly jen úsměvné vzpomínky. Třeba jak se kvůli takřka nulovému zateplení dělaly ve skříních na pokojích kusy ledu.
Pěkná příhoda se váže rovněž k letošnímu roku. Společnosti Evosa, jež rekonstrukci prováděla, odřekla jiná firma nasmlouvanou práci na střeše.
„Sehnat v létě během největší stavební sezony klempíře bylo těžké,“ podotýká jednatel Evosy Bedřich Kramár. „Jednoho jsme našli v Dolánkách. Řekl nám - Mám spoustu práce, ale pomůžu vám. Na Šámalku jezdím na běžky, je to moje srdeční záležitost.“
Podle ředitele Řičáře existuje takových lidí mnohem víc. „Právě díky srdcařům se Šámalova chata proměnila za uplynulých třicet let v něco, za čím jezdí lidé z celé republiky i z ciziny,“ shrnuje Řičář.
