Někde jsem před pár měsíci četla, že píšete veselohru. Sudetský dům na ni ale moc nevypadá.
Veselohra opravdu být měla, dokonce je napsaná, jenže mi plány změnilo jedno setkání. Vyslechl jsem si příběh, jenž je jádrem děje Sudetského domu. Hned jsem věděl, že musím napsat právě tohle. Nakladatelství už sice pracovalo na té veselohře, ale já proces zastavil, protože mi tento příběh přišel neuvěřitelně silný.
V určitý moment se přestaneme na lidi dívat podle toho, jak se chovají nebo jací jsou, ale podle toho, jak vypadají nebo jakým mluví jazykem.
